BMW M2 vs. Porsche 718 Cayman S – Sophiina volba

Možná se právě ptáte, jestli nám trochu nepřeskočilo, když proti BMW M2, které mně osobně vždycky připadalo trochu jako auto pro zlatou mládež s rovnými kšilty, stavíme něco tak aristokratického jako Porsche 718 Cayman S. Tohle srovnání ale dává více smyslu, než jste si možná původně dovedli představit. Jsou to kupé se zadním pohonem, v našem případě mají sedmistupňové dvouspojkové převodovky, a dokonce i výkony téměř sedí. Haprují nám pouze koncepce motorů, jejich uložení, a po nedávném faceliftu caymanu také počet válců. Ve Stuttgartu se totiž vykašlali na 3,4litrový atmosférický šestiválec verze S a vsadili výhradně na čtyřválce. Otázek, na které budu hledat odpovědi, je tedy víc než dost.

Kdybych k tomuto srovnání přistupoval stejně jako k běžným testům tohoto typu, mohl bych takřka okamžitě vyhlásit vítězem BMW M2. Má přece řadový šestiválec o výkonu 370 koní, zadní sedačky, relativně velký kufr, dost místa pro posádku a je levnější. Skutečně si ale chcete přečíst o pouhém vítězství na body? To asi ne. Proto dnes nechám standardní metodiku stranou a budu se řídit pouze podle vlastních pocitů a vnímání každého z našich dvou sporťáků. Ono se totiž nakonec klidně může stát, že si na nějaké zadní sedačky nebo šestiválec ani nevzpomenete.

Ďábel vs. anděl

Uznávám, že jsem v úvodu zaškatulkoval BMW M2 poměrně rychle, zmíněná skupina majitelů se mi ale dere na mysl vždy, když si na vůz vzpomenu. A nemusí to být nutně jenom „em-dvojka“ – zrovna minulý týden jsem na střeše jednoho pražského obchodního centra potkal čtveřicí mladíků ve fantastické „Banglově“ M6 kupé a soudě podle jejich chování si život na účet někoho jiného dost užívali, avšak na úkor pověsti samotného auta. BMW M2 je od pohledu drsné, tváří se jako sup s trochu nabobtnalým zadkem, spíše než chlápky v obleku ale zkrátka přitahuje osoby, které se rády předvádí a nebojí se riskovat před skupinkami na čelo si klepajících lidí. Ovšem čest výjimkám, a tím myslím majitele, kteří nemají na každé křižovatce potřebu ukazovat, jak dokáže auto driftovat a jeho potenciál si schovávají na okresku nebo závodní okruh.

Jenže ani Porsche Cayman nezůstává na první pohled bez poskvrnky. Žije ve stínu fantastické 911 a rejpalové se do něj zase nebojí obout ve smyslu auta pro holky. Asi byste z něj vždycky nejraději viděli vystupovat drobnou blonďatou sekretářku, já ho ale považuji za plnohodnotné porsche, žádný derivát ani nic podobného. Má svoje kouzlo, roztomilostí předčí snad i onu sekretářku, ale hlavně je to pořád sporťák, který příjemně zaujme na první pohled. Tohle auto má kolem sebe zvláštní auru, dokáže rozproudit krev v žilách jenom pouhým naskočením motoru či sevřením jeho klíče v dlani, a to je s prominutím něco, co ve mně M2 jenom tak nerozpoutá. Neříkám, že vůbec, ale používá na to trochu jiné metody.

I BMW M2 je jedním z aut, které v očích určité skupiny pozorovatelů rozpoutává nadšení a euforii, uvnitř ale zase nepřekvapí snad ničím. BMW tradičně odvedlo pořádný kus dobré práce v oblasti zpracování, v autě jako je M2 ale chci vidět něco více než pár kousků karbonu na přístrojové desce a výplních dveří. Kdyby zde uhlíkové vlákno chybělo úplně, asi bych nenašel rozdíl mezi výkonem napumpovanou variantou a běžnou „dvojkou“ s optickým paketem M. Tedy až na kratinký volič dvouspojkové sedmistupňové převodovky DCT, který mají pouze „emka“.

+  

Na druhou stranu ale není moc oblastí, se kterými si mohla divize M více pohrát, a já jsem upřímně šťastný, že to „neodnesla“ například přední sedadla. Jsou velice pohodlná, nízko usazená, mají široký sedák a sevření bočnic lze regulovat v opravdu širokém rozsahu. Z hlediska denního použití tedy bomba, a na okruhu, nebo v podstatě kdekoliv nepotřebujete létat interiérem sem a tam jako hadrový panák, jakbysmet. Pořádná sedadla jsou základ, jinak byste si totiž mohli uvnitř „em-dvojky“ připadat jako veverka v prázdné sportovní hale. Vpředu je totiž až překvapivě hodně místa, v loktech jsem naměřil 1470 milimetrů, což je skoro stejné jako u čtyřkové řady. No a pak jsou tady už zmíněná zadní sedadla a kufr se základním objemem 390 litrů – za obojí dávám palec nahoru, u sportovního auta to ale pro mě nemá až takovou váhu.

S caymanem je to trochu jinak. Už s tahem za kliku dveří se vzrušení stupňuje, miluji žár od motoru vycházející z průduchů před zadními koly, a po usazení za volant okamžitě vím, že se stávám součástí něčeho výjimečného. Zapřete se dlaněmi do volantu, zadek zarazíte hluboko do sedačky, mrknete na přístrojový štít, a jste v sedmém nebi. Můžete namítat, že kokpit vypadá skoro stejně jako v 911, jenže ta má před řidičem pět budíků namísto tří. Sedíte tak nízko, že s trochou nadsázky škrtáte zadkem o vozovku, a to k pravému Porsche patří stejně jako spínací skříňka u levého řidičova kolene nebo hromada tlačítek na středovém tunelu. Všechny důležité ovladače jsou ale umístěny intuitivně a na dosah ruky, infotainment umí česky a snadno se v něm vyznáte.

Uvnitř je cayman ve srovnání s M2 docela malý. Vejdu se do něj v pohodě, stačilo by ale přibrat pár kilo a situace se může razantně změnit. Dokonce ani příplatková sedadla za hrozivých 192.045 Kč nemůžu označit za úplně bezchybná – střízlík možná na problém nenarazí, z úzkého řidičova sedáku mě ale po čase bolel zadek. Dozadu toho také moc nevidíte, nevíte ani, kde končí kapota, to mi ale zase tak moc nevadí. Auto má parkovací senzory a zpoza volantu Porsche chci vidět hlavně charakteristické vyboulené blatníky, kterých si užijete až až. Překvapivá výhoda spočívá v prostoru pro zavazadla – cayman má totiž hned dva kufry, jeden vpředu, druhý vzadu, které mají dohromady objem 425 litrů. Rozměrnější předměty do nich ale nenaložíte.