TEST Fiat Tipo 1.4 (70 kW) – Proč nemá turbo?

Design, interiér

Zkušenosti Michala Fokta z mezinárodní prezentace nového Fiatu Tipo i následný test tohoto sedanu z českých luhů a hájů z pera Honzy Mičky vás, naše čtenáře, rozhodně zaujaly. I proto jsme se novinku italské značky vyráběnou v Turecku rozhodli vyzkoušet znovu. Tentokrát jsme na českých silnicích otestovali základní jednotku v podobě zážehového čtyřválce se 70 kW.

Nové tipo chce lákat hlavně na atraktivní cenovku, tedy podle Fiatu skvělý poměr ceny a užitné hodnoty, a tak základní jednotka rozhodně bude zajímat mnohé zájemce o tento model. Právě z toho důvodu jsme atmosférický motor chtěli vyzkoušet, abychom zjistili, zda má skutečně smysl nad ním uvažovat, nebo zda je lepší volbou si připlatit za některý ze silnějších agregátů. Dříve testovaný turbodiesel 1.6 MultiJet (88 kW) nás totiž zaujal, se základní cenovkou 381.300 Kč nám ale přišel přece jen poněkud drahý. To základní 1.4 je o rovných sto tisíc levnější, začíná na 281.300 korun.

Atraktivní zevnějšek, ale co ty plasty?

V posledních letech se mnohdy mohlo zdát, že Fiat umí postavit jen různé deriváty na téma 500, tvary tipa ale dokazují, že v Turíně nadále zvládnou navrhnout pohledný automobil i bez retro kukuče. Novému kompaktnímu sedanu to zkrátka sekne, povedeným designem s vyváženými proporcemi se Fiatu dobře podařilo zamaskovat lowcostové ladění auta. Třeba za šmrncovní masku chladiče nebo vykousnuté světlomety by se nemusely stydět ani mnohem dražší vozy. To potvrzují i reakce kolemjdoucích, tipo totiž na našich cestách vzbuzovalo velkou pozornost, a to i v nijak výrazné šedé metalíze.

To uvnitř je situace jiná. Naprosto se shoduji s názory kolegů, že interiér tipa v dnešní době působí zastarale, a to zvlášť s monochromatickým displejem na vrchu desky, který dostanete v základu. Stejně tak ovládání klimatizace vypadá, jako by bylo použito z deset let starého automobilu.

Samostatným tématem jsou pak použité plasty. Ty na vrchu palubní desky jsou sice měkčené, svojí strukturou ale dokazují, že jsou z auta z laciného kraje. Bližší pohled sice ukáže, že jsou vcelku kvalitně zpracované, lícování je slušné, uvnitř nic nevrže, první dojem ale nic nezmění. Jestli se někde šetřilo, bylo to právě v této oblasti.

Jinak ale kabina nemá výraznějších slabin. Sedí se velice nízko, což zdůrazňuje vysoká palubní deska – i proto si mnozí řidiči budou muset sedačku trošku přizvednout. Řadicí páka má pak krásnou kulatou hlavici, která evokuje staré italské supersporty a příjemně se drží. Jen samotné řazení je vcelku tuhé (někdo by možná prohlásil „mechanické“) a dráhy nejsou zrovna přeborníkem v přesnosti. Otázkou zvyku je pak multifunkční volant se „skrytým“ ovládáním rádia, které se schovává ze zadní strany volantu. Rozhodně ale potěší široký rozsah nastavení volantu nebo příjemně se držící věnec. Ukazatele v kapličce s přístroji pak možná nejsou zázrak poslední techniky, jednoduchá grafika je ale přehledná a dobře čitelná.

fiat testy nizsistredni  

Dostatek místa tipo nabídne i po usazení na zadní sedadla. V příčném i podélném prostoru není žádný problém, místo nad hlavou ale moc nepotěší vyšší postavy. Silueta sedanu je v tomto směru jasně znát, v dané kategorii to ale není nic neobvyklého. Výše uložené sedáky dobře podepřou stehna.

Sedany mnohé zákazníky obvykle odrazují horším přístupem do zavazadelníku, v tomto ohledu ale tipo velké problémy nemá. Objem 520 litrů navíc hravě překonává mnohem žádanější kompaktní hatchbacky, z přímé konkurence je na tom výrazně lépe jen Škoda Rapid s karoserií liftback (550 litrů). Zavazadelník lze dále rozšířit sklopením zadních sedadel, po takovém kroku však vznikne schod vysoký asi 11 centimetrů. Výsledný objem Fiat bohužel nezveřejňuje. Svojí velikostí tak kufr potěší, chybějícími háčky nebo chybějícím madlem na víku už méně. Zrovna v této oblasti se šetřit nemuselo, protože se při nakládání zavazadel snadno umažete a nakládané tašky není v objemném zavazadelníku jak uchytit.

Motor, jízdní vlastnosti

Dech mu pozbývá

Na českém trhu je tipo dostupné se dvěma zážehovými a dvěma vznětovými agregáty. Z benzinových jednotek jsou k dispozici výhradně atmosféry, základní čtrnáctistovka se 70 kW a šestnáctistovka s 81 kW. Zájemci o benzin s manuálem musí sáhnout po základu, motor 1.6 E-TorQ je standardně kombinován se šestistupňovým automatem. Z turbodieselů je možné vybírat mezi 1.3 Multijet (70 kW) a 1.6 MultiJet (88 kW).

Testovaná jedna-čtyřka je jasnou volbou peněz. V základním provedení Tipo tento motor přijde na 281.300 korun, zatímco stejně výkonný turbodiesel na 351.300 korun. Zážehovou jedna-šestku je pak možné pořídit až ve vyšším stupni Plus, za 366.300 Kč.

Nízká cena ale takhle od stolu není jedinou výhodou testované čtrnáctistovky. Její papírová čísla jsou totiž velice nadějná, výkon 70 kW je slušný, také točivý moment 127 N.m je vcelku obstojný. Motor je navíc standardně spárován se šestistupňovým manuálem, což v dané kategorii rozhodně není zvykem. Všichni konkurenti totiž v základu sahají po pětistupňové převodovce. Navíc i udávané parametry nejsou z nejhorších, vždyť testovaný model podle udávaných parametrů zrychlí na 100 km/h za slušných 11,5 sekundy. Na papíře se tak zdá všechno v nejlepší pořádku, reálná jízda ale přece jen ukazuje limity motoru.

Za volantem jsme několikrát přemýšleli, proč Fiat pro tipo sedan nepoužil nějaký turbomotor, který má v zásobě. Zvlášť s ohledem na to, že kombi a hatchback mají dostat i 1.4 T-Jet s 88 kW. Při běžné jízdě totiž zkoušenému agregátu mnohdy chybí točivý moment, v tomto ohledu mají přeplňované agregáty jasnou výhodu. Hlavně řidiče zvyklé na turba překvapí lenost jednotky ve středních otáčkách. Čtrnáctistovku je nutné velice vytáčet, přílišné týrání ale tolik nepomáhá, protože ani v horním spektru otáček se neodvděčí nějakou závratnou silou. Navíc zvuk agregátu je ve vysokých otáčkách poměrně jadrný, byť slušně utlumený.

Ještě že ta hlavice řadicí páky má tak příjemný tvar, protože ji budete používat velice často, a to zvlášť na dálnici. Akcelerace v dálničním stoupání totiž znamená nutnost podřazení na čtyřku, aby se řidič dočkal alespoň nějakého zrychlení. S tímhle tipem je tak lepší se zařadit spíše do pravého pruhu, protože na dálnici patří mezi ty pomalejší jezdce. Mnozí budou argumentovat, že taková Škoda Rapid s 1.2 TSI (66 kW) je na tom obdobně, já ale tvrdím, že nikoliv. Přestože rapid s tímto srovnatelným agregátem nepatří mezi dálniční rychlíky, na jeho dálniční schopnosti jsem si nikdy nestěžoval, i v plném naložení stále zrychloval více než obstojně. Tipo je na tom v otázce pružného zrychlení určitě hůře.

Atmosférická jednotka tipa ale má své výhody. V nízkých otáčkách se netrápí, a tak je ve městě klidně možné zařadit pětku, tedy pokud nehodláte spěchat. Navíc její spotřeba není závislá na zvoleném tempu. Vlastně za všech podmínek se dá jezdit kolem šesti litrů, ať už jedete klidně, nebo trochu tlačíte na pilu. Při defenzivní jízdě navíc klidně klesne k pěti litrům.

Hlavně houpavě

Fiat Tipo je vyráběno v turecké továrně firmy Tofas, která se podílela i na jeho vzniku. Jestliže v Itálii byly navrženy tvary tipa, v Turecku proběhlo ladění a vývoj. Už na testovaném motoru je patrné, že tenhle Turek s italskými kořeny není žádný sportovec, což se potvrzuje i na naladění podvozku. Vývojáři vsadili hlavně na pohodlí, což se povedlo se všemi pozitivními i negativními důsledky.

Tipo je tak na jednu stranu opravdu komfortní. Na českých silnicích se dokáže bezchybně přenést i přes nerovnosti, které dělají problémy jinak dobře naladěným autům. Příklad za všechny? „Rolety“ na jedné ze silniček poblíž Karlštejna tipo vyfiltrovalo tak perfektně, až sem se při další jízdě na té samé silnici s Opelem Astra divil, kde se tu vzaly. Přestože je astra vozem s velice pohodlným podvozkem, na těchto „roletách“ na rozdíl od tipa výrazně zadrncala. Ital potěší i odhlučněním podvozku, protože rázy nejsou slyšet.

fiat testy nizsistredni  

Na druhou stranu negativem je houpavý charakter auta. Měkké tlumiče znamenají, že se karoserie v oblouku výrazně nakloní a při vyhýbacím manévru povážlivě rozhoupe. Fiat tímto chováním řidiče jasně nabádá, aby zpomalil. Ve výsledku to ale tolik nevadí, protože se základní jedna-čtyřkou zatáčky tolik řezat nebudete.

Lehké řízení pak o dění pod koly příliš nepoví. Navíc lze dále zlehčit sepnutím módu City, ten ale ocení opravdu jen jemné dívky při manévrování na parkovišti, protože jinak není potřeba. Kontrola stabilizace ale pracuje vcelku jemně a do řízení příliš nezasahuje.

V základu jen dva airbagy

Jelikož je tipo z velké části o své atraktivní cenové politice, srovnali jsme jeho cenu se třemi konkurenty. Přímým soupeřem je Citroën C-Elysée (a jeho bratr Peugeot 301) a Renault Fluence, který se už letos dočká nástupce, zřejmě pojmenovaného Mégane. Navíc se nevyhne ani souboji s domácím liftbackem Škodou Rapid, ten je však přece jen dražší a už ne tak lowcostově laděný.

V otázce základní ceny je na tom tipo rozhodně více než dobře. Levnější je jen citroën (281.300 Kč vs. 253.400 Kč), ten však nabízí podstatně slabší motor, tříválec 1.2 PureTech s 59 kW a 117 N.m. Naopak s rapidem a fluencem se pod tři sta tisíc nedostanete, což je u Francouze způsobeno omezenou nabídkou agregátů. I kvůli blízkému konci je z benzinových motorů nabízen jen s šestnáctistovkou o výkonu 81 kW, která v základu stojí 324.900 korun. Vyšší cenu fluence však kompenzuje bohatá výbava, která zahrnuje i elektrické stahování zadních oken nebo tempomat.

To tipo si v základu musí vystačit jen s předními airbagy, boční a hlavové jsou dodávány za příplatek 8.500 korun, standardem jsou až ve vyšších stupních výbavy. Standardem je ale každopádně manuální klimatizace nebo rádio, za něž se u rapidu musí připlácet.

I po připočtení vybrané příplatkové výbavy zůstává cenově nejvýhodnější citroën, tipo je v pořadí hned druhé. Fluence těží z bohaté základní výbavy, a tak předhání rapid.

Závěr

Závěr

Italské automobily obvykle bývají o emocích, což platí i pro nový Fiat Tipo. Nástupce někdejší liney má své slabiny, pokud se však do něj zamilujete, přimhouříte nad nimi oko a budete je omlouvat tím, že jsou součástí charakteru auta. V takovém případě budete chválit atraktivní design, který konečně není další variací na pětistovku, komfortní podvozek nebo nízký posaz za volantem evokující sporťáky. Naopak lacině působící palubní desku nebo chybějící madlo na víku zavazadelníku hodíte za hlavu.

Zaujme i cenovka, která je však vyvážená slabším motorem. Výkonově na tom základní čtrnáctistovka není zle, točivý moment ale ukazuje jasné limity. Jedna-čtyřka je tudíž volbou výhradně pro klidné řidiče, kteří se i trochu svižnější jízdě vyhýbají jak čert kříži. Zamrzí to obzvlášť s ohledem na to, že Fiat pro tipo sedan nenabídl i nějaký přeplňovaný benzin, který má v zásobě, třeba 1.4 TurboJet (88 kW), jež bude nabízen v karosářských verzích kombi a hatchback. Nabízené vznětové jednotky už jsou totiž přece jen dražší, stejně tak atmosférická šestnáctistovka.

fiat testy nizsistredni  

Plusy

• Povedený design
• Atraktivní cenovka
• Komfortní naladění podvozku
• Slušný objem zavazadelníku

Minusy

• Slabý motor
• Chybějící madlo na zavazadelníku
• Neuzamykatelné víčko nádrže

Foto: Petr Homolka