TEST Honda CR-V 2.4 AT - Benzinový excentrik
Jako by nestačilo, že je kompaktní SUV Honda CR-V už svým výstředním vzhledem dostatečně kontroverzní osobností, před nedávnem se v nabídce objevila navíc verze, která by měla uspokojit skupinku těch, kteří se neštítí kombinace slušné dynamiky a benzinu v nádrži.
Bohužel ale nejde o stálé obohacení dost skromné palety pohonných jednotek, ale o speciální edici s omezeným počtem kusů, která je navíc k dispozici pouze ve specifikaci modelového ročníku 2009, tedy před faceliftem, jehož test jsme vám přinesli zkraje roku. Prostě, abychom to zkrátili, z důvodu současné ekonomické mizérie výchoevropské trhy nezvládly odebrat původně plánované počty této verze CR-V, a tak byla nabídnuta zemím EU. A výsledek vidíte zde.
Starý známý…
Zvenku poznáte tuto „Special Edition“ podle chromovaných lamel v masce chladiče, krom ní by ale měl mít spodek vozu zesílenou ochranu pro špatné cesty, což při našich stále se zhoršujících površích vozovek rozhodně nebude k zahození.
Interiér s tvrdými, ale útulně působícími plasty a pohodlnými koženými sedadly, disponujícími příjemným bočním vedením, patří k nejprostornějším v kategorii, kufr lze velikostně upravovat posunem zadních sedadel a rozdělit pomocí přepážky na dvě patra. Bezproblémová je ergonomie i posaz za dvouose stavitelným volantem s dobrou velikostí i tloušťkou věnce. A na druhou stranu je zde také výběžek středového panelu, jenž tlačí do kolena. Prostě CR-V, jak ho známe z dřívějška.
Ale pojďme se věnovat tomu, co je nové – tedy pohonnému ústrojí.
…s novým srdcem
Zatímco v Accordu motor 2,4 litru disponuje výkonem 148 kW a točivým momentem 234 Nm, pro potřeby SUV je seškrcen na poněkud „nehonďáckách“ 122 kW při 5800 otáčkách a 220 Nm při 4200 min-1. Celosvětově je nabízen výhradně s pětistupňovým automatem, absence manuálu ovšem vzhledem k zaměření auta asi nelze považovat vysloveně za negativum.
Zatímco automatizované CR-V s dvoulitrem je vhodné spíše ke kloboukářskému jízdnímu stylu, se silnějším motorem se projevuje o poznání svižněji. Již od 2500 min-1 má dvačtyřka dostatek točivého momentu k příjemnému pružnému zrychlení a o její činnosti v kabině prakticky nevíte. V případě kickdownu se ručka otáčkoměru přesune za čtyřtisícovou hranici a vůz má dostatek výkonu k předjíždění, který mu může jeho naftový sourozenec jen s nasupěným klapotem závidět. Současně je ovšem třeba počítat s větší hlučností čtyřválce, hluk se ale stále drží v mezích slušnosti.
Jak vidno, pouze pět stupňů sportovně-užitkovou Hondu dynamicky nijak výrazně nehandicapuje, i když dnes již obvyklejších šest rychlostí by pochopitelně zajistilo ještě lepší výsledky. Kde ovšem rychlost navíc chybí, je v oblasti spotřeby. Zatímco naše normované auto.cz testy prozradily, že při konstantní stovce CR-V spálí ve 2000 otáčkách na zimních gumách v průměru 7,4 l na 100 km, a při 130 km/h (2500 min-1) rovných 10 l, realita běžného ježdění se od těchto čísel výrazně liší. Je sice možné jezdit mezi 9-10 litry, ale bude vás to stát velké sebezapření. My za celý test spálili v průměru 12,2 l/100 km, ale při ostřejším stylu není problém se pohybovat i kolem 14-15 litrů na 100. To zcela jistě nejsou nízká čísla, ovšem otázkou je, zda jsou vysoká i v kontextu kategorie.
Bohužel otestovanou (bližší i vzdálenější) konkurenci CR-V s podobnou motorizací byste spočítali na prstech jedné ruky a ještě by vám pár prstů zbylo. Ale vzhledem k tomu, že menší šestistupňový Tiguan s dvoulitrovým turbem jezdil spolu s Tucsonem V6 2,7 l (4AT) za 11 a výkonnější X3 se šestiválcem 2,5 l na tom bylo na letních pneumatikách podobně jako Honda, vychází nám spotřeba japonského SUV i přes méně příznivé klimatické podmínky jako mírně „nadstandardní“ .
Automat navíc nepotěší nemožností manuálního řazení, disponuje pouze možností nastavení jedničky, dvojky a trojky. V dálničních stoupáních zbytečně podřazuje na čtyřku, což má negativní vliv na spotřebu a neexistuje způsob, jak mu to „rozmluvit“ . Pochvalu tak zaslouží alespoň za rychlé reakce a hladké změny stupňů.
Stále fit
Co se jízdních vlastností týče, nijak negativně se neliší od verzí s dvoulitrem, což znamená, že patří ke špičce své kategorie.
CR-V se v zatáčkách naklání minimálně a na limitu se vyznačuje jen mírnou nedotáčivostí, pochvalu zaslouží i dobrá ovladatelnost při prudkých manévrech, stabilita při brzdění a plynulý nástup a bezproblémový účinek brzdné soustavy.
Tužší řízení (oproti dvoulitru) přispívá k lepšímu řidičovu pocitu kontroly auta, vozu ale i nadále škodí málo strmé řízení. Oproti nedávno zkoušené verzi s turbodieselem, u níž nás potěšila funkčnost připojitelného pohonu všech kol Real Time 4WD, se nám ale u „benziňáku“ zamlouval už měně – přední kola se před aktivací zadní nápravy na sněhu více protáčela a „céervéčko“ bylo nedotáčivější a hůř drželo stopu. Těžko však hodnotit, zda má verze po faceliftu RT-4WD zase o něco vychytanější nebo jestli to měla na svědomí zhoršená kvalita sněhu, případně plynulejší nárůst síly dieselu.
Co se jízdního komfortu týče, ten patří v rámci kategorie k lepšímu průměru. Motor je odhlučněn poměrně dobře, stejně jako aerodynamický svist. Prostor ke zlepšení je nepochybně v oblasti izolace podběhů kol, což se ostatně v rámci již odzkoušené verze po faceliftu stalo, stejně jako byla na vyšší úroveň posunuto tlumení projevů pohonné jednotky. CR-V na druhou stranu patří ve své kategorii k nejsportovněji laděným autům, což s sebou přináší nevýhodu v podobě tvrdého ladění podvozku, takže toto SUV není tak plavné, jak byste od vozu této kategorie asi čekali. Rázy tlumí docela statečně, ale na ty nejlepší v kategorii už ztrácí poměrně výrazně.
Volba pro individualisty
Když odhlédneme od skutečnosti, že v této kategorii aut je opravdu nejlepším řešením naftový motor s automatem, lze verzi se stejnou převodovkou, avšak s benzinovým srdcem o objemu 2,4 l, považovat za jasnou volbu, pokud vám nafta nevoní.
suv honda testy CR-V s tímto soustrojím poskytuje slušnou pružnost v nízkých a středních otáčkách a dobrou dynamiku v těch vysokých. V kombinaci s agilním podvozkem tak umožní i svižnější styl cestování, musíte se ale připravit na to, že je apetit téhle verze o chloupek větší, než by se i v tomto poněkud rozežranější společnosti slušelo. Hlavní „zásluhu“ na tom bude mít nepochybně ne zrovna nejnovější automatická převodovka, ačkoli jí z hlediska funkčnosti jako takové nelze mnoho vytýkat. Pět stupňů je prostě dnes na automat málo, tím spíš v kombinaci s benzinovým motorem. A abyste neměli rozhodování, jestli s automatem raději dvoulitr nebo dvačtyřku, stojí ve verzi Executive oba naprosto stejně – 849 000 korun. My bychom i vzdor vyšší spotřebě měli jasno.
Plusy
- Vcelku rychlá automatická převodovka
- Hladké řazení automatu
- Prostorný interiér
- Velký zavazadlový prostor
- Slušná jízdní dynamika
- Výborné jízdní vlastnosti
- Přesné řízení
Minusy
- Vystupující středový panel tlačí do nohy
- Vyšší spotřeba benzinu
- Nemožnost manuální volby rychlostí
- Tvrdší nastavení podvozku
- Málo strmé řízení