TEST Hyundai i10 – Ústup z dobytých pozic
Ještě před dvěma lety se Hyundai i10 přetahoval s Fiatem Panda a Chevroletem Spark o čelní příčky v segmentu miniaut. Do té doby se ale situace dost změnila – Panda zůstává stálicí českého trhu, ovšem Spark polevil a i10 spadla rovnou do druhé desítky.
Přitom loni přišel facelift, takže na souboj s novými konkurenty má Hyundai zaděláno dobře. Nebo ne? Podívejme se i10 pořádně na zoubek.
Začíná to designem, který možná nezkrásněl, ale fluidní modernizace přinesla alespoň osvěžení vzhledu. Změnil se tvar masky chladiče na aktuální šestiúhelník, kompletně nový je i přední nárazník a tvar předních světel. Díky propracované optice s tmavým základem vypadají až podezřele dobře.
Interiér plný plynule zaoblených tvarů se zasekl v době svého vzniku a nejspíš někde v paralelním světě (třeba už předchozí Picanto vypadalo uvnitř podstatně lépe). Těžko by ale někdo mohl od automobilky žádat kompletní přepracování palubní desky, toho se dočkáme až za pár let se zcela novou generací . A tak došlo aspoň na ladění detailů.
Přístrojový štít se celý přebarvil do černé s bílými ukazateli. Nová barevná kombinace a řidší cejchování jsou jednoznačně změnou k lepšímu, vždyť předchozí provedení mělo sportovní bílý podklad rychloměru, který je vším jen ne dobře čitelným.
Přínosem je i ztmavení stříbrných plastů (tzv. kovový dekor) na středovém panelu. Pochvalu zaslouží vysoko usazená řadicí páka, která je hezky po ruce – jako třeba ve Fiatu Panda . Mimochodem za ní najdete USB konektor, v takto malých autech to rozhodně není běžná výbava!
Ačkoliv má skupina Hyundai/Kia k dispozici litrový tříválec o výkonu 51 kW, model i10 zůstává věrný staršímu čtyřválci. Agregát 1,1 SOHC z nepatrně většího objemu dostává stejné maximum výkonu (před faceliftem 48 kW ), ovšem v nižších otáčkách a s vyšším vrcholem točivého momentu.
Specifikem tohoto čtyřválce je tříventilová technika, takže podle počtu celkem dvanácti ventilů by někdo mohl tipovat, že jde o tříválec. To ale hrozí jedině při pohledu do katalogu, ve skutečnosti totiž stačí nastartovat a je jasno.
Výhodou plnohodnotného počtu válců je klidný chod a příjemný zvuk. Odpadá vrčení typické pro většinu konkurentů a možná kvůli tomu působí i10 méně živelným dojmem. Díky krátkým převodům ale dosahuje tunové auto obstojné dynamiky, která pro městské nasazení s rezervou stačí.
Uzoučké auto, které je navíc vyšší než širší, dostalo do vínku pěkně vyladěný podvozek podle staré školy. Hydraulický posilovač je přesný, tuhé pružiny nedovolí nebezpečně velké náklony karoserie a malé pneumatiky včas napoví, kde jsou limity auta. Na rozbité silnici ale i10 trochu poskakuje a jistě se necítí ani ve vysokých rychlostech.
Celkově se však i10 chová dospěleji, než by se dalo čekat. Takže v čem je háček? Proč se už Hyundai i10 neprodává tak dobře jako dřív?
Určitě mezi důvody můžeme započítat design, který je v zásadě asi největší slabinou í-desítky. Hlavní je ale cena: 189.990,- za nejlevnější verzi nezní špatně a 242.990,- za testovaný plně vybavený vůz taky docela ujde.
Jenže před faceliftem stála i10 s klimatizací 170 tisíc, zatímco dnes se vyšvihla na cenovou úroveň většiny konkurentů. A taky je tu konkurence z vlastních řad – větší a silnější i20 vyjde na podobné peníze.
První cena vozu | 189.990,- Kč (Start 1,1i) |
První cena vozu s testovanou motorizací | 189.990,- Kč (Start 1,1i) |
Základní cena testovaného vozu | 199.990,- Kč (Classic 1,1i) |
Cena testovaného vozu vč. příplatků | 242.990,- Kč (Classic 1,1i) |
Plusy
- Pružný a kultivovaný motor
- Velký a dobře přístupný zavazadlový prostor
- Umístění řadicí páky
- Čitelný podvozek
- Záruka 5 let bez omezení kilometrů
Minusy
- Design
- Horší komfort odpružení
- Výrazně vyšší ceny než dříve
- Vysoký příplatek za metalický lak