TEST Isuzu D-Max Double Cab Premium – Kompromisy stranou
Kdy jste naposledy viděli na silnici osobní automobil Isuzu? Mně se to občas stává, když natrefím na terénní model Trooper či malý hatchback Gemini. V české inzerci se také již několikrát objevila sportovní Piazza, dokonce ve verzi vyvíjené firmou Lotus. Jinak ale těchto vozů jezdí jako šafránu, pokud tedy mezi Isuzu neřadíme rovněž Opel Frontera, byť jím de facto do značné míry je.
Údiv ale není na místě, japonský výrobce Isuzu se zaměřuje hlavně na užitková vozidla a autobusy. Jediným v současnosti u nás prodávaným osobním vozem je právě pick-up D-Max, a i ten bychom nazvali spíše pracovním nástrojem použitelným pro denní jezdění, než čistokrevným osobákem. Ne nadarmo jsou vozy tohoto typu v USA nazývány jako trucky. Ostatně Spojené státy americké se zde nezmiňují jen tak bezdůvodně, D-Max je totiž sourozencem Chevroletu Colorado a GMC Canyon, se kterými sdílí platformu, celkovou architekturu i detaily v interiéru.
Design: Vystrojený dělník
Pokoušeli jste se někdy zkrášlit lopatu či sbíječku? Moc to nejde. U pracovních nástrojů je hlavní jejich funkce, design bude vždy až na druhé koleji. Vzhled D-Maxu, zejména ve vrcholné výbavě Premium, nás ale nijak neuráží. Přídi dominuje chromovaná maska chladiče pozvolně navazující na světlomety, výrazná mřížka v nárazníku a také mlhovky s denním svícením umístěné v dolních rozích přídě. Ke specifiku nejvyšší výbavy patří prahové nášlapy (pro jízdu v terénu ne zrovna nejvhodnější), zato řádně nafouknuté blatníky mají všechny verze. Jednoduché zádi vévodí horizontální svítilny s diodami. Z celého vozu vyzařuje masivnost, což je u tohoto typu auta vítaná vlastnost.
Interiér: Pevný jako skála
Tvrdé plasty, nerovnoměrné slícování a jednoduchý design. Na první pohled nemusí být vnitřek D-Maxu žádnou výhrou, zejména s přihlédnutím k pořizovací ceně vozu. Zaujala nás na něm však jedna vítaná vlastnost: Ať jedete v terénu, v pravém pruhu dálnice D1 či po pražských kostkách, nedočkáte se jediného byť sebemenšího zaskřípání jakékoliv vnitřní části vozu, což je i mezi novými auty výjimečná věc. V samotném interiéru toho nenajdete mnoho a možná i to přispívá ke snadné orientaci a údržbě. Ovládání jednotlivých součástí je nenáročné, intuitivní a rychle si na něj zvyknete.
V nabídce jsou tři velikosti kabiny D-Maxu – dvoumístná Single Cab, čtyřmístná Space Cab a největší pětimístná Double Cab. My měli k testu poslední jmenovanou, u které je vnitřní prostor opravdu velkorysý. Zde není mnoho možností ke stížnostem. Rovněž kožená sedadla (jen ve verzi Premium) jsou rozměrná a pohodlná, ta zadní navíc sklopná. Nákladová plocha Double Cabu má délku 1485 mm, šířku 1530 mm a nosnost až jednu tunu. Pro každodenní použití pak doporučujeme i uzamykatelnou nástavbu, kterou námi testované auto mělo.
Co se týče pozice řidiče, vadila pouze absence nastavování volantu v podélné ose. Potřeboval bych si jej přitáhnout blíže k sobě. A tím se v podstatě dostáváme k jednomu z největších záporů vozu. Pro mnoho lidí bude jeho výbava nejen vzhledem k ceně nedostatečná. Z prvků, které by se jednoznačně hodily, bychom vyzdvihli xenony či parkovací čidla. Odhadnout zpočátku, kde téměř 5,3 metru dlouhý D-Max končí, není zrovna jednoduché. Dále nemůžete mít třeba navigaci či vícezónovou klimatizaci. Na druhou stranu, cílová skupina D-Maxu by po podobných prvcích výbavy tesknit nemusela.
Motor a převodovka: Návrat v čase s moderní technikou
Objemný čtyřválcový turbodiesel je klasickým pohonem podobných pick-upů určených pro Evropu a ne jinak je tomu i v případě Isuzu. Nečekejte však žádný archaický agregát, tato jednotka o objemu 2,5 litru má commonrailové vstřikování a přeplňování dvěma turbodmychadly. To zaručuje maximální výkon 120 kW při 3600 otáčkách za minutu a 400 N.m točivého momentu v rozsahu 1400 až 2000 min-1. Motor může být spojen s šestistupňovou manuální převodovkou či pětistupňovým automatem s hydrodynamickým měničem, což byl náš případ.
Převodovka působí archaicky – občas se nemůže rozhodnout, který stupeň je ideální, její reakce nejsou nejrychlejší a pocitově se v ní ztrácí kus výkonu. Na druhou stranu řadí hladce, je vhodně odstupňovaná a při sundání nohy z plynu v rychlostech pod 70 km/h vyřadí na neutral a nechá auto plachtit. Pokud potřebujete v tu chvíli brzdit motorem, stačí posunout volič doprava, kde je kulisa manuálního režimu. Celkově navíc převodová skříň působí naddimenzovaně.
Samotný motor hlasitě klape pod zátěží, to je ale asi jediné jeho výraznější minus. K provozu mu totiž stačí nízké otáčky, přičemž výrazněji táhne již lehce nad volnoběhem. Nechybí mu poměrně slušná reakce na plyn a umí být až překvapivě úsporný, když se s plynem zachází jako v rukavičkách. Při klidných přesunech po silnicích první třídy palubní počítač nejednou ukázal spotřebu pod šestilitrovou hranici.
Každodenní jezdění po městě znamenalo zhruba devítilitrový odběr za sto ujetých kilometrů. Celá nádrž vyjetá z jedné třetiny při jízdě po městě a ze dvou třetin svižnějším přesunem po dálnici znamenala spotřebu 10,2 l na 100 km dle palubního počítače, po přepočtu z dotankovaného paliva to bylo o půl litru více. To je vzhledem k automatické převodovce, občasnému vyzkoušení dynamiky vozu a jízdě dálničními rychlostmi akceptovatelná hodnota. Mimochodem při konstantních 130 km/h točí motor 2300 otáček za minutu a spotřebovává devět a půl litru nafty na sto kilometrů.
Podvozek: Starý dobrý rám
Vzhledem ke konstrukci D-Maxu by bylo bláhové očekávat, že na silnici bude mít kultivované a vytříbené chování. Nedosahuje ani na nejlepšího ve třídě, kterým je Volkswagen Amarok. Rámový podvozek a tuhá zadní náprava s listovými péry způsobují, že zejména pokud je automobil prázdný, záď vozu se na nerovnostech výrazněji natřásá. Přitom přední kola filtrují nedokonalosti cesty příkladně. S rostoucím zatížením auta se ale celá jízda uklidňuje. Přesto cestování D-Maxem po horší silnici má své kouzlo. Od podvozku se ani na velkých nerovnostech neozve hlasitá rána a automobil tak působí velmi pevně a fortelně. V rozbitých ulicích Prahy se Isuzu pocitově jako jedno z mála aut vůbec netrápí, protože i ten nejhlubší kanál odpruží téměř neslyšně.
O jízdních vlastnostech terénního stroje se asi nemá cenu příliš rozepisovat, takže to shrneme v konstatování, že žádné záludnosti nečekejte. Pochválit musíme řízení s náznakem citu, i když je trochu nepřesné okolo středové polohy. V běžném režimu má D-Max poháněna pouze zadní kola, takže pokud se necháte inspirovat názvem vozu, zařadíte D a sešlápnete plyn na max, nezatížená zadní náprava začne rychle ztrácet trakci. To všechno krotí stabilizační systém, po jeho vypnutí však začnete postrádat samosvorný diferenciál, který starší verze měla. V rychlosti do sta kilometrů v hodině ale můžete za jízdy připojit rovněž přední nápravu, doporučuje se to však pouze na kluzkém povrchu, tedy aspoň mokré cestě. Posledním režimem je 4x4 se zapnutou redukcí, ten aktivujete otočením příslušného knoflíku úplně doprava při zařazeném neutralu.
V terénu jsou největším limitem pneumatiky a hlavně odvaha řidiče. Tady platí, že D-Max zvládne rozhodně více, než na co má běžný šofér odvahu. Pravé limity by odhalili až odborníci na jízdu mimo cesty. Brodivost Isuzu dosahuje 600 milimetrů, maximální úhel náklonu 49° a světlá výška 265 až 275 mm.
Závěr
Říká se, že dnešní vozy jsou plné kompromisních řešení, aby se zalíbily všem. Výjimkou jsou nejultimativnější sportovní auta, dodávky a právě terénní pick-upy, tedy auta stvořená s jasným účelem. D-Max se dá používat každý den. Není příliš hlučný, má dostatek výkonu pro svižné cestování po dálnici či bezpečné předjíždění a jednoduše se ovládá i s délkou téměř 5,3 metru. Zároveň je z něj ale jasně cítit, že je to hlavně jednoduchý a nebývale bytelný sluha, který by nejraději měl na korbě tunu nákladu, jezdil po lese či táhnul až 3500 kg těžký vlek. A to z něj dělá stroj, který člověka baví řídit a zároveň mu pomáhá zvládat i dosti těžké úkoly. Vzhledem k málo známé značce pak překvapí poctivým sestavením i dobrým motorem, což jej řadí k nadprůměru třídy.
Nejlevnější verze modelu | 570.471 Kč (Single Cab Basic 4x2/120 kW) |
Základ s testovaným motorem | 570.471 Kč (Single Cab Basic 4x2/120 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.050.675 Kč (Double Cab 4x4 Premium/120 kW) |
Plusy
- Bytelnost konstrukce
- Motor
- Tichá práce podvozku
- Utáhne až 3500 kg
- Prostorná kabina
- Dobré výkony
Minusy
- Omezená nabídka výbavy
- Chování nezatíženého vozu
- Místy váhavá převodovka
- Vyšší pořizovací cena
Foto: Petr Homolka