TEST Mazda 3 MPS - Milujte Privátní Sport

Okolo Mazdy 3 MPS dlouho chodily fámy – prý ta nová dostane buď čtyřválec 2,5 l z Mazdy 6, opatřený přeplňováním nebo dokonce pětiválec Volvo, podobně jako Focus RS... Nic takového přátelé, Japonci vsadili na osvědčenou kartu a pod kapotu namontovali starý známý (leč inovovaný) foukaný čtyřválec 2,3 l o výkonu 260 koní. Zbytek času se ale nevrtali v nose, naopak auto velmi pečlivě testovali (i na kultovní Nordschleife) a výsledky jsou znát.

Oproti předchozí empéesce je tu znatelný posun vpřed. Pořád to je auto, co potřebuje pevnou ruku, aby fungovalo tak jak má, určitá dávka nevycválané syrovosti je ale pryč. Tak třeba turboefekt. Je tu pořád (a je docela velký), přesto přechod mezi „nejede“ a  „jede“ není ani zdaleka skokový. Jasně, od většiny lidí za to dostane Mazda bodíky k dobru, nekupovali ale náhodou 3 MPS právě ti podivíni, co si v krocení torque steeru libovali?

Spolu s umírněným zvukovým projevem, který je opravdu na hony vzdálen bestiálnímu hekání a syčení Focusu RS, se zdá, že malá trojka MPS jakoby dospěla. A co hůř, trochu vyměkla.

Další položkou na našem hate-listu je přeposilované řízení. Chápu, že v Japonsku si auto chce koupit také čtyřicetikilo¬gramová učitelka dějepisu Michiyo, ale proč má mít MPS příjemně strmé řízení (2,7 otáček), které je eunuchovsky poddajné? Přitom přesnost mu nechybí.

mazda nizsistredni hothatch testy Řeknu vám, proč tomu tak asi je. Ono totiž při 3 tisících otáčkách na přední kola míří celých 380 Nm, což je nebezpečná porce pro každou předokolku. U Fordu se s tím popasovali hodně dobře díky promakané strojařině, v Mazdě vám volant dělá stejnou rotyku i přes znatelně umírněnější porci výkonu. Najíždím do zatáčky na trojku, zákruta pěkně utáhne, na výjezdu plný plyn…a v tom bum, bum – české silnice se zase jednou projevily a kola se střídavě propadla do výmolů velikosti středního lavoru. Volant si to pochopitelně nenechal pro sebe, a tak kromě přetahování s motorem musím zvládat i tenhle dáreček. Ale jde to překvapivě dobře. Rozhodně se to nedá srovnat třeba s takovým Mini Cooperem S, který jakoby na podobné chvilky čekal a nepřipraveného nebožáka za volantem poslal dobře mířeným direktem k zemi. MPS vyžaduje silnější ruku, není ale třeba vozit v přihrádce bič na krocení předních kol.

Když už jsem u vybavení vozu, využiji tenhle laciný oslí můstek a podívám se na kabinu trochu zblízka. Posaz za příjemným koženým tříramenným volantem není extrémně nízký a volant má malý rozsah podélného seřízení, takže 182 cm vysoký kolega Michal musel sedět u palubky blíž, než by mu bylo příjemné, což vyžaduje pokrčit nohy více než je vhodné. Já mám jen o dva centimetry (výšky) méně, kratší nožičky a sedělo se mi parádně. Přístrojový panel je dobře čitelný, červené podsvícení a nápis MPS jasně říká, že k tomuhle autu si můžu dovolit víc než k obyčejným mazdám.

Uprostřed rychloměru a otáčkoměru se dozvím jak moc turbo přifukuje, zobrazení stavu nádrže pomocí čárek jsem nikdy neměl rád a asi si na něj nezvyknu. Digitální Japonci se přebytečných ručiček moc rádi zbavili, takže dvanáct kostek musí řidičům stačit. Sedadla jsou sice na pohled efektní, boční vedení zad je v této třídě jen průměrné – v ostrých šikanách budete rádi, že vedení vaší sedací části je na tom o poznání lépe. Když se uvnitř zabydlíte, sžijete se možná i s těmi myriádami tlačítek na palubce i volantu. A to, co vidíte na obrázcích, je opravdu navigace…displej je sice barevný a má i ucházející grafiku, jeho úhlopříčka velká jen 4,1 palce působí až lehce komicky.

mazda nizsistredni hothatch testy Ve městě jsem lehčí řízení Mazdě rád prominul, stejně jako na dálnici – nad nějakými 100 km/h totiž pěkně tuhne. Dálnice je ostatně druhým domovem tohoto hot-hatche. Ne, vážně, nedělám si legraci. Pokud zrovna neplánujete jízdu po D1, umí být MPS i dobrým dálničním partnerem. Zařaďte šestku, sešlápněte pedál plynu a ručička se ochotně podívá až za číslici 250 a i když už dávno mine 200 km/h má Mazda pořád chuť zrychlovat. Jezdit po německých dálnicích jako magor ale umí každý, takže se vraťme zpět na okresky.

S těmi si totiž MPS rozumí jaksi přirozeně a automaticky. Když najdete nějakou pěknou trasu, nebude vám ani vadit to, že podvozek není zrovna přeborník v tlumení příčných nerovností (proto ta poznámka o D1) a dá je posádce pěkně pocítit jak zadkem, tak ušima.

Šestistupňový manuál je opravdu dobrý, malá řadička mi dobře sedla do ruky, dráhy jsou krátké a přesné, i když dost tuhé…jenom občas, když jsem si na to nedal pozor, zaprotestovala při rychlém přeřazení ze dvojky na trojku. Tam se u našeho kusu chtělo při snaze o co nejsvižnější rozjezd malinko trefovat.

Nejlepší na tomto autě není rozšklebená maska s vyzývavým nádechem pro mezichladič, ani ten motor pod ním. Nejzábavnější je bezpochyby celé naladění auta – s tím si v Zeleném pekle inženýři hodně pohráli. MPS je neuvěřitelně čitelná a po pár kilometrech máte pocit, že s ní jezdíte už minimálně měsíc. Uberte v zatáčce plyn a dostaví se lehká zábavná přetáčivost …a nebo puritánsky držte klasickou čistou stopu, díky hodně potlačené nedotáčivosti budete velmi rychlí. Gripu mají osmnáctky 225/40 na rozdávání, hmotnost 1310 kg také dnes není k zahození – dobře dimenzované a dávkovatelné brzdy si s ní bez problémů poradí.

mazda nizsistredni hothatch testy
 

A když dojde na kvílení kol, není důvod být nervózní. Ztráta adheze není (i přes poměrně široké pneumatiky) skoková, podvozek se snaží poskytovat byť jen malý zbyteček výsledku spolupráce gumy a asfaltu – a řidič tak pořád zůstává alespoň částečným pánem situace, i když ten nájezd do zatáčky dost zmršil. Škoda, že je tu už zmíněné řízení. Strmost a ostrost je skvělá věc, ale ne v kombinaci v velkým účinkem posilovače. Výsledkem této kombinace je, že řidič necítí přední kola a kvůli zásahům shora (tedy vlastně zespoda, od kol), je třeba směr jízdy neustále korigovat a auto prakticky neustále ve svém pruhu honit ze strany na stranu. Chvíli je to docela zábavné, ale opravdu jen chvíli.

Takže koupit Mazdu 3 MPS…nebo radši něco jiného? Těžká rada, opravdu. U hot-hatchů nejdou dělat závěry od stolu, přesto se Mazdu 3 MPS pokusím aspoň pro představu zařadit do nabídky několika ostatních automobilek.

Předně, není tak rychlá ani ďábelská jako Focus RS. Je ale o dost hravější než Golf GTI, za kterým nijak výrazně nezaostává ani interiérem. Spotřeba, pohybující se okolo 12 litrů při běžné jízdě, může slabší povahy vyděsit (a to raději jen šeptem dodávám, že okreskové laškování ještě tak pět litrů navíc přidá). MPS je o něco uhlazenější než podobně výkonné WRX 265, což bohužel znamená i méně zábavné.

Je tu ale jedno velké plus – cena. Za základních 669 tisíc Kč dostanete plně vybavené auto, nechybí automatická klimatizace, tempomat, vyhřívané sedačky, sledování jízdních pruhů RVM, zadní senzory, bezklíčový vstup, mrňavá navigace, rádio Bose…zkrátka žádné holátko. A pořád uděláte stovku za 6,1 sekundy.

MPS tedy stojí někde uprostřed – je rychlá, ale ne nejrychlejší. Je hravá, ale ne nejzábavnější. Ale když dojde na disciplínu cena/výkon, popadá většina konkurentů jako kuželky na bowlingu, i když MPS od ledna o 20 tisíc zdražila. To se Mazdě vážně povedlo.

mazda nizsistredni hothatch testy
 

Plusy

• Výkonný motor
• Každodenní použitelnost
• Nebývale široká základní výbava
• Příznivá cena

Minusy

• Velikost zavazadlového prostoru
• Menší boční vedení opěradel při ostré jízdě
• Umírněný zvuk motoru
• Lehké řízení
• Spotřeba