Test: Mercedes-Benz Vito E-Cell - Elektrofurgon

Před dvěma lety Mercedes-Benz odhalil svou elektrododávku Vito E-Cell a také nás nechal několik kilometrů s tímto velmi zajímavým vozidlem svézt. Přišli jsme k nabitému automobilu a po ujetí pár desítek kilometrů jej technikům vrátili. Jak to ale vypadá, když s vozem jezdíte denně?

První překvapení

Vito E-Cell používá pro napojení k životadárné elektrické energii pouze zásuvku typu Mennekes. To pro nás bylo zklamáním, protože již před převzetím elektromobilu k testu jsme si na internetu zjistili četná dobíjecí místa v České republice a jako záložní zdroj energie měli domluvené zásuvky na 230 a 400 voltů v podzemních garážích redakce. Koncovka Mennekes odsoudila tyto připravené zdroje dobíjení pod povrch země. Možnosti získání elektřiny jsme našli u stanic vybudovaných společností ČEZ, které nabízejí 400 V Mennekes s maximem 32 A nebo 230 V/ /16 A. Od doby otevření první dobíjecí stanice skupiny ČEZ uběhlo deset měsíců a síť těchto míst se do současnosti rozrostla na třináct v Praze a po jedné v Plzni, Hradci králové, Trutnově a Ostravě. K nabíjení stačí objednat si u společnosti ČEZ čip, který pro jeden kvartál stojí paušálně 300 Kč bez DPH bez ohledu na množství odebrané elektřiny. Provozní náklady se tedy blíží nule.

Nedoliješ

Vzhledem k výrobcem udávanému dojezdu průměrně 130 km jsme testovací trasu omezili na Prahu a okolí, protože dalším nejbližším dobíjecím místem byla Plzeň. Pouze jediný dobíjecí stojan a teoretická možnost jeho nefunkčnosti nám mohly přivodit nedobrovolné strávení hodin či dne v Plzni, proto jsme myšlenky vyjet dál z Prahy rychle zamítli. Elektromobil prostě jako benzinem či naftou nelze dolít a zkoušené Vito E-Cell nedobijete ani z běžné zásuvky či kulaté čtyřsetvoltové.

Testovací okruh jsme stanovili na 80 km, abychom v případě obsazení jednoho dobíjecího místa na několik hodin jiným automobilem měli dostatek kapacity pro přejetí k druhému. Pokud by mělo dojít k rozšíření počtu elektrovozidel, asi by nikdo nebyl nadšený, že by několik hodin (v závislosti na vozidle a jeho rychlosti dobíjení) setrval na místě čekáním, až se dobije vozidlo před ním.

Připojování a odpojování kabelu od dobíjecí stanice probíhalo snadno a rychle, přestože v době nabíjení byl kabel bezpečně uzamknut, aby jej nikdo nemohl ukradnout. Podobné zajištění umělo i vito, takže bylo možné v době čerpání elektřiny od vozidla odejít. Původně jsme mysleli, že budeme dobíjet v areálu jednoho obchodního centra, kde si zajdeme na oběd a najdeme automobil s plnými akumulátory. Sofistikovaný stojan však kromě jiného zobrazoval množství dobité elektřiny, které narůstalo po setinách kW. Bližší informaci poskytl ručičkový ukazatel dobíjeného výkonu, který činil 6 kW/hod. To nás vzhledem k speciálnímu kabelu Mennekes 20 A nepotěšilo, ale příčinu poněkud pomalého dobíjení jsme našli v nastavení Vita. Po nás totiž přijela dobíjet elektrická Octavia s nižší kapacitou akumulátorů a stejným dobíjecím kabelem Mennekes 20 A, ale přesto dobíjela

mnohem rychleji 10 kW/hod.

Napájecí schopnost stanice měla ještě rezervu 12 A, takže teoreticky při plném využití dobíjecí stanice by Vito E-Cell bylo ze 30 % kapacity na sto procentech během cca hodiny. Dobíjení vita znamenalo poloviční navýšení výkonu ve srovnání se schopností běžné 230V zásuvky. Tato skutečnost nabourala naše časové plány ohledně dobíjení a odjezdu od stojanu. Přesné údaje z několikadenního testu najdete v tabulce, ale při spotřebě cca 70 % kapacity jsme museli na plné dobití čekat téměř tři hodiny. Pokud tedy provozovatel tohoto vozidla nemá dobíjecí stanici v těsné blízkosti

pracoviště či domova, ve skutečnosti potřebuje ještě jeden dopravní prostředek k zajištění převozu od stanice a po nabití vozidla zpět k ní. My jsme zvolili bicykl.

Do center bez emisí

Jízda s nabitým elektrickým mercedesem však byla naprosto pohodová. V rámci prvního seznámení jsme začali ekostylem tak, že ručka ukazatele odebíraného proudu zůstávala v 95 procentech případů v zeleném poli Economy. Velmi pomalý rozjezd se stal brzdou provozu, ale dosáhli jsme téměř osmdesáti kilometrů na 62 procent kapacity akumulátorů.

Pochopili jsme, že můžeme absolvovat stejný okruh trochu svižnějším tempem. Během rozjíždění jsme udržovali ručku v první polovině žlutého pole, kam ještě sahal nápis Economy. Zrychlením jsme se téměř přizpůsobili okolnímu provozu, takže za námi se dlouhá řada automobilů nevytvářela. Během celé trasy jsme nepřesáhli nejvyšší rychlost 60 km/h, abychom s dostatečnou rezervou elektřiny dokončili testovací trasu. Zůstatek 33 % kapacity akumulátorů nám dodal odvahu vyrazit na třetí okruh a dovolit si maximální cestovní rychlost 75 km/h.

Vito E-Cell sice kvůli omezovači dovoluje 89 km/h, ale dosažení této mety jsme si nechali na později. Průměrná rychlost třetího okruhu po Praze a okolí se vyšplhala na 46,1 km/h, přičemž nás předjížděla vozidla jen na rychlostní komunikaci. Pokles kapacity v závěru okruhu na 30 procent nás již nenechával zcela klidnými, protože nejbližší další dobíjecí stanice od námi vyhlídnuté se nacházela po 5,7 km stoupání.

Pokud bychom uvažovali o použití Vita E-Cell ke komerční rozvážce zboží po městě tempem, jakým řidiči dodávek jezdí, museli bychom ještě více šlapat na pedál. Také není jisté, že by šofér dodávky byl ochoten jako my nezapínat v horku klimatizaci a v chladných ránech elektrické topení.

Rekuperace

Kinetickou energii, která se během zpomalování motorem či brzdami u běžného vozidla zcela maří, umělo vito rekuperovat. Stačilo ponechat volicí

páku v poloze D. Například během kilometrového klesání v pražské Liberecké ulici směrem od Proseku k Vychovatelně došlo k navýšení kapacity

akumulátorů o jedno procento. Samozřejmě nejde o stoprocentní účinnost, což také dokládal úbytek čtyř procent kapacity na stejném úseku při rychlosti 50 km/h směrem nahoru.

Vito používalo volič automatické převodovky. Po prvním zastavení na křižovatce a ponechání páky v poloze D nás překvapilo, že vozidlo stálo v naprostém klidu. Ještě několikrát nás tato skutečnost zaskočila, protože jsme zvyklí u automatických převodovek a poloze D cítit jemný tah motoru.

Údiv zažívali také chodci, když se s úžasem otáčeli za furgonem, který se tiše rozjel a byl slyšet jen svist pneumatik.

Plusy

• Nulové provozní emise
• Tichá jízda
• Nízká cena za elektřinu

Minusy

• Pouze na čtyřletý pronájem
• Omezený dojezd