TEST Porsche Panamera Turbo - Ať vás provází síla

Ještě stále nám v uších zní jekot osmiválce supersportovního sedanu Maserati Quattroporte a už máme tu čest s jeho nejbližší konkurencí – před námi stojí široce rozkročené Porsche Panamera, a to pro jistotu rovnou ve verzi Turbo, tedy s osmiválcem 4,8 l, pyšnící se vskutku působivými parametry – výkonem 368 kW a točivým momentem 770 Nm.

Kouzlo prvního dojmu

Na design Porsche Panamera asi budou panovat dost protichůdné názory, ale na jednom se všichni, kdo nejnovější porsche spatří na vlastní oči, zcela jistě shodnou – vypadá opravdu impozantně, zejména pak v bílé barvě, která spolu s 20palcovými koly, nesnažící se nijak zvlášť pečlivě schovat masivní brzdové třmeny – to vše ještě zvýrazňuje nízké a široké proporce tohoto německého liftbacku. Otázkou jen zůstává, proč má Porsche zapotřebí „zvyšovat“ atraktivitu auta falešnými výdechy v předních blatnících. Ale nejsme tu od okukování, máme od téhle bestie moc pěkný klíček, takže můžeme usednout do kokpitu.

porsche supersport sportovni testy
 

Na to, že je vůz široký 1931 mm, není v kabině v příčném směru moc místa. Proč tomu tak je, odhaluje pohled na otevřené přední a zadní dveře, kde se na materiálu opravdu nešetřilo. Takže jakmile si panameru na sebe „oblékneme“, můžeme se konečně porozhlédnout kolem. Sedadla musí být přišroubována snad rovnou do asfaltu, jak jsou nízko, boční vedení si lze u těch příplatkových nastavit podle vlastních proporcí, lepší by ale možná mohlo být v oblasti ramen. O této míře opory a hloubce posazu si může každopádně řidič zmíněného maserati nechat jen zdát.

Sedíme zapadlí v interiéru, z jedné strany se na nás tlačí dveře a z druhé dotírá vysoký středový tunel, na němž jsou zešikma rozmístěny ty nejdůležitější ovladače. Tomu všemu dominuje volič dvouspojkové převodovky. Za malinkým volantem s tlustým věncem si nelze nevšimnout rychloměru, cejchovaného do 350 km/h.

Největší lahůdkou kabiny jsou ale zcela jistě centrálně umístěné analogové stopky. Jsou jednoduše nádherné. Pozitivní je také to, že stejně sportovně jako pasažéři vpředu se cítí i ti vzadu – mají totiž k dispozici samostatná, profilovaná sedadla, která sice nepodpírají tělo ani zdaleka tak, jako ta přední, ale mezi všemi zadními jsou zcela jistě nejlepší na světě.

Největší slabinou kabiny je tak zcela jistě její barevné provedení – nebo vy byste snad chtěli mít v této cenové hladině ohavný šedo-šedo-šedý kokpit? Ještě že masu téhle „nádhery“ trochu rozbíjí příplatkové karbonové dekory.

Síla především

Jeden by pod dojmy ze vzhledu Panamery logicky předpokládal, že nahození přeplňovaného osmiválce 4,8 litru vysklí okenní tabulky ve dvou přilehlých blocích domů. Jenže z dohody se strýčkem sklenářem nic nebude. Motor sice zabrumlá, ale stačí to tak maximálně na to, aby hrdlička, spokojeně zpracovávající o pár stání dál drobky z vyklepaného koberečku, na okamžik ustala v této činnosti a nechápavě se podívala naším směrem.

Dvouspojková převodovka PDK je sice docela příjemná věc, ale už po pár kilometrech jízdy se začínáme pídit po manuálním řazení, jenže s poněkud rozpačitým výsledkem. Proč se u sportovní značky, jakou je Porsche, podřazuje vychylováním voliče směrem vzad a ne vpřed jako u závodních aut (a u BMW a Maserati)? No dobře, zkusíme pádla pod volantem. Pádla? Místo nich má Panamera podobný systém jako BMW. Pravý a levý ovladač umí obojí – podřazovat i přeřazovat, a to v závislosti na tom, zda na něj zatlačíte shora nebo zespoda. Asi nějaká německá soutěž o nejstupidnější ovládání automatu, v níž vítězí značka ze Stuttgartu.

porsche supersport sportovni testy
 

Ale ten dvěma turby přeplňovaný motor při jízdě nakonec nezní tak špatně. Při jízdě městem se znuděně převaluje v nízkých otáčkách a na změnu polohy plynového pedálu reaguje brumláním výfuku, které neobtěžuje posádku ani okolí, ale výmluvným způsobem naznačuje skrytou sílu. Ale to už máme za sebou poslední pražské paneláky a před sebou dálnici.

Zarážíme pravou nohu do podlahy a … odlétáme. Pět set koní při 6000 otáčkách, 770 Nm při 3000-4000 min^-1, zrychlení 0-100 km/h za 4,0 s a maximální rychlost 303 km/h, ale zažít to ve dvoutunovém autě na vlastní kůži, to lze jen velmi těžko sdělit klávesnici.

Sedmistupňové PDK rychle podřadí o pár kvaltů níž a brumlání a hučení se změní ve středních otáčkách v tlumený ryk, přičemž se dá jen těžko odhadnout, který z těch pěti stovek koní nás právě nakopl, v každém případě to je ale vskutku intenzivní zážitek. Že má turbo poměrně výraznou prodlevu není vůbec podstatné, protože už samotný bezmála pětilitrový motor má i bez přeplňování síly na rozdávání. Všechna čtyři kola se zahryznou do asfaltu, okolní auta na dálnici zpomalují, zpomalují, zastavují a o pár okamžiků později se změní jen v tečku ve zpětném zrcátku, zatímco já během pár mrknutí oka už prolétám okolím … stotřicítkou, pochopitelně…

Dvě tuny jsou dvě tuny

Akcelerace panamery je prostě a jednoduše až do 6500 otáček na jakýkoli kvalt všezdrcující a zatímco si řada řidičů může klást oprávněnou otázku, zda může mít bílý kulový blesk i jiný tvar, než kulovitý, řidič porsche může v klidu usrkávat presso, ukusovat chleba s uherákem nebo se věnovat konverzaci se stopařkou. Dvoutunový mastodont je totiž v přímém směru neskutečně stabilní a vnímání rychlosti se omezuje na sledování ručičky rychloměru. Nebo spíš na nevelký digitální údaj v centrálním budíku, protože na zhuštěné analogové stupnici poznáte tak nanejvýš, jestli jedete sto nebo dvě stě v hodině. Tohle je rozhodně děsivě rychlé auto, jako sporťák ale moc nepůsobí.

Už je ale na čase přestat s disciplínou, jak přijít o řidičák během 10 vteřin, sjíždím na okresky, místo, kde přednedávnem excelovala Jeho Svatost Quattroporte. Jenže tady se naturel panamery ukáže v celé její nahotě. Čtyřkolce se sice do zatáček celkem chce, ale poměrně záhy přebírá nad autem vládu fyzika (nebo nedotáčivost, jak je libo) a svalnatý liftback zde působí dost neohrabaně. Dokonce bych si, co se ovladatelnosti v zatáčkách týče, vsadil spíše na sedmičkové BMW. Ovšem když ve správném okamžiku přidám plyn, aby se stačila vzpamatovat turba, jsou výjezdy ze zatáček v podání porsche také pohlazením řidičovy duše. Jenže marná snaha, německý liftback (i jeho řidič) se nejlépe cítí přece jen na těch rovných úsecích, kde uplatní svou drtivou sílu. Ale abych byl k tomuhle autě fér - postavte před ním táhlou rychlou zatáčku a dostane se vám takové přilnavosti a příčného zrychlení, jako na Matějské v centrifuze.

Co německý supersedan vyřazuje z českého okreskového „challenge“, je naladění příplatkového adaptivního podvozku. Ten má sice tři jízdní režimy, ale rázy od nástrah našich otřesných silnic nedokáže zpracovat ani ten komfortní, jenž navíc není pro ostřejší jízdu vhodný, protože umožňuje rozkymácení obrovské váhy karoserie. Standardní režim je takový neslaný-nemastný a ten sportovní už je sice příjemně tuhý, ale rázování na nerovnostech se příliš neslučuje s cenovkou bezmála 3,7 milionu korun. Navíc dokáží nerovnosti v zatáčce způsobit lehkou nervozitu zadní partie.

porsche supersport sportovni testy Že má být Porsche Panamera Turbo především stíhačkou na kvalitní německé autobahny, potvrzuje i řízení. Je lehčí, než bych si u sportovního sedanu představoval a nedává mnoho informací o tom, co se děje s předními koly. Na druhou stranu však je, až na lehkou netečnost kolem přímého směru, přesné a je na něj tedy spoleh. Stejně jako na brzdy, které se nedaly utahat ani při hodně ostrém okreskovém tempu. Pedál má okamžitý nástup a soustava rychlý a důrazný účinek. Na vyladění brzdové soustavy si ve Stuttgartu vždycky nechali záležet. Ostatně, řeč je tady o příplatkových keramických brzdách PCCB za 213 000 korun.

Dálniční expres pro čtyři

Možná jsem po zkušenosti s italským Mistrem Yodou od panamery očekával něco jiného, než co zamýšleli její tvůrci, ale faktem je, že se italský sportovní sedan zatím o svou výlučnou pozici nemusí bát, Panamera je spíše snížený cayenne než zvětšená 911. Pokud ovšem hledáte "the best of the rest", tohle Porsche je na tuto funkci velmi vážným adeptem. Je exkluzivnější konkurencí pro BMW řady 7, zrozeno pro kvalitní německé dálnice, kde uplatní své schopnosti Lorda Sithů. Italského soka zahanbí posazem, sedadly a brzdami, ale vsadím se, že tohle auto nikdy neuvidíte, jak se otáčí na okresce proto, aby si jeho řidič dal tu skvělou zatáčkovitou pasáž znova.

Plusy

• Silný a výkonný motor
• Nízký posaz
• Dobré boční vedení sedadel
• Rychlé řazení automatu
• Účinné a neúnavné brzdy
• Atraktivní design

Minusy

• Nevýrazný zvuk motoru
• Tendence k nedotáčivosti
• Horší tlumení rázů od nerovností
• Málo ostré a strmé řízení