TEST Toyota Aygo – Kolínský pomeranč
Kolínská trojčata značek Citroën, Peugeot a Toyota se v letošním roce dočkala své druhé generace. Citroën C1, Peugeot 108 i Toyotu Aygo jsme si již postupně vyzkoušeli na mezinárodních prezentacích. Nyní přišel čas i na klasické redakční testy, jako první jsme usedli za volant Toyoty.
Test tentokrát nezačneme v redakční garáži u hotového vozu, ale v Kolíně – Ovčárech, přímo v továrně TPCA, kde se bratrské trio zmíněných automobilů vyrábí. Zde jsme se totiž osobně podíleli na montáži automobilu, který byl přímo určen pro následující redakční test.
Závod TPCA vyrábí auta od 28. února 2005. V současnosti zde pracuje 3.200 osob, roční výrobní kapacita činí 300.000 exemplářů. V první generaci kolínského tria byl modelem s největším počtem vyrobených kusů Peugeot 107 (799.033 vozů mezi lety 2005 a 2013), následovala Toyota Aygo se 765.862 kusy a Citroën C1 se 764.289 exempláři.
Montáž oranžového Ayga kolegové z redakce úspěšně zvládli, nyní už přišel čas na test zkompletovaného vozu. Vyrobené Aygo má pod kapotou zážehový tříválec 1.0 VVT-i o výkonu 51 kW a disponuje stupněm výbavy x-cite.
Vzhled rošťáka
Nové Aygo je z kolínského tria rozhodně nejextravagantnější, a to i při srovnání s Citroënem C1 s jeho kulatými a úzkými světlomety. Designový styl se jmenuje J-Playful a jeho dominantou je příď tvořící písmeno X. Aygo je v tomto ohledu náchylné na výběr barev, některé kombinace oku příliš nelahodí, v naší oranžovo-černé variantě to ale Aygu náramně sluší. Auto díky tomu vypadá jako malý rošťák, po kterém se spousta lidí ohlédne. Pokud by se zákazníkovi v průběhu života barva auta znelíbila, může vybrané prvky karoserie (například masku chladiče a dekory nárazníků) vyměnit za jiný odstín.
Automobil má velice krátké převisy – vpředu 675 mm a vzadu 440 mm – kola jsou tak opravdu v rozích karoserie, což pomůže s manévrováním. Na zádi zaujmou výrazné svislé koncové svítilny, výklopnou záď tvoří tak jako u předchůdce sklo. Zachována také zůstala zadní boční okna, která se nestahují, ale jenom vyklápějí.
Zavazadelník nabízí základní objem 168 litrů, je dlouhý 450 milimetrů a široký rovný metr. Takže je to v podstatě taková mělká kapsa, do které naložíte dvě tři tašky a je plná. Ale na běžné nákupy bohatě postačuje. Po sklopení symetricky dělených zadních opěradel vznikne výraznější schod. Výhrady máme k platu, chatrnější poutka jej nedrží příliš pevně – plato se tak někdy nezvedne spolu se zádí, jindy zase zůstane v horní poloze. Stejně tak je třeba počítat s tím, že zadní stranu opěradel kryje holý plech, aby vám náklad při jízdě zbytečně nehrkal.
Jednoduchý interiér
Zatímco exteriéry nového kolínského tria se od sebe výrazně liší, vnitřek je až na některé detaily (logo na volantu či použité barevné kombinace) shodný. Při nástupu do kabiny zaujme rozměrný rychloměr, který je skvěle čitelný. V jeho středu je umístěný displej palubního počítače. Na levé straně se objevuje nápaditý digitální otáčkoměr, údaje o aktuálních otáčkách ukazuje zvyšující se sloupec.
Volant se příjemně drží, tloušťka věnce k charakteru vozu pasuje. Palubní deska vypadá jednoduše, středová konzole nese minimum tlačítek – vlastně jenom od nastavení ventilace. Tlačítka jsou rozměrná, dají se snadno nahmatat. Na vrchu středové konzole je umístěna sedmipalcová obrazovka multimediálního systému. Testovaný exemplář disponoval multifunkčním volantem s ovládáním autorádia a omezovače rychlosti. Naopak mezi daty palubního počítače se dá přepínat jenom tlačítky pod rychloměrem.
V interiéru se objevují odhalené plechy karoserie. Zvláště v kombinaci s oranžovou karoserií se jedná o velice „funky“ prvek. Odhalené plechy jsou jedním z prvků, jak se konstruktéři snažili vypořádat s nízkou cenou a hmotností auta. S cenou souvisí i poněkud lacině vyhlížející páka ruční brzdy. Nebo také pouze jeden stírač čelního okna - nicméně musíme konstatovat, že pracuje účinně. Pochvalu zasluhují přední sedadla s integrovanými opěrkami hlavy, jednak pro svůj design a pak také pro jejich pohodlí a dostačující boční vedení hlavně v oblasti ramen. Vzadu to však pro dlouhány není, chybí místo před koleny i nad hlavou.
Čelní sklo je daleko před řidičem, což napomáhá vzdušnosti kabiny, šofér se díky tomu cítí jak v o třídu větším autě. Pohled do zpětného zrcátka jej ale vrátí zpět do světa miniaut, zadní sklo je přece jenom hodně blízko. Z Ayga je parádně vidět, řidič má přehled o tom, kde je záď automobilu. Pozor však na poměrně zkosené sloupky A, dokážou zakrýt dost velký úhel při výhledu šikmo vpřed. Testovaný kousek navíc disponoval couvací kamerou, která je v takto malém autě až zbytečným luxusem.
Zatím jen s litrovým tříválcem
Aygo je na rozdíl od svých sourozenců aktuálně dostupné pouze se základním benzinovým tříválcem 1.0 VVT-i s výkonem 51 kW, zatímco Peugeot 108 a Citroën C1 nabízejí i možnost většího a silnějšího motoru 1.2 VTi s výkonem 60 kW. Tříválcový agregát vyráběný v Polsku je známý již z minulé generace, došlo však k jeho konstrukčním úpravám. Výkon vzrostl o 1 kW, kompresní poměr se zvýšil z 11,0:1 na 11,5:1, použity byly zcela nové zapalovací svíčky a přepracovaný sací kanál nebo nové olejové trysky u pístů.
Maximální točivý moment činí 95 N.m, přičemž plných 85 N.m je dostupných již od 2000 min-1. Nicméně na rozjezd auta to není mnoho, trhačem asfaltu Aygo rozhodně není. Někomu tak vyhovuje si při rozjíždění přidat více plynu a zvykat jsme si také museli na spojkový pedál, spojka totiž zabírala hodně nahoře. Chválíme kulisu řazení, protože pracuje lehce a precizně, jenom se zpátečkou jsme občas měli problémy.
Toyota zjistila, že se zákazníkům líbí sportovní tón tříválce Ayga, a tak ho ponechala i v nové generaci. Zvuk je poměrně jadrný a podobně jako vzhled vozu rošťácký, dokonce by se dalo říci, že řidiči dokáže vnést úsměv na tvář. Nicméně při delší jízdě po dálnici byste ho určitě vyměnili za lepší utlumení. Pro představu: ve městě pro běžný poslech stačí zesílit rádio na stupeň 12 z 63, v rychlosti 130 km/h ale potřebujete hlasitost 40...
Ve městě se s autem snadno manévruje, čemuž pomáhá velmi lehce nastavený elektrický posilovač řízení. Ten vozu dodává celkovou hravost a obratnost. Až na pomalý rozjezd je auto v městských rychlostech dostatečně hbité. Aygo se dobře cítí i na okresních silnicích, motor totiž nejlépe funguje ve středním pásmu kolem 3500 min-1 a snadno se nechá vytočit až za hranici 6000 min-1. Na dálnici už je problémem aerodynamický hluk a zmíněný hluk od motoru, který po delší jízdě začne být únavný. Rozhodně se tady ale nemusíte pokorně uklízet do pravého pruhu, automobil na pětku ochotně letí i tachometrových 170 km/h (4500 min-1). V táhlých stoupáních mu ale pochopitelně dochází dech a ke slovu přijde čtyřka, nebo i trojka.
Řidičovi rovněž bude vadit středový tunel, který ho tlačí do holeně. Automobil je až nečekaně pohodlný, měkkost tlumičů se však ukáže při prudké změně směru. Povrch vozovky Aygo tlumí vcelku obstojně, kvůli krátkému rozvoru danému segmentem vozu jsou však nerovnosti na silnici přece jen znát. Nicméně žádný kostitřas nečekejte, z ladnosti podvozku budete stoprocentně překvapeni.
Naměřená průměrná spotřeba 6,6 litru na 100 kilometrů po týdenním testu na trase kombinující městské ulice, okresní silnice i dálnice souvisí hlavně s nezajetým vozem, na svém kontě neměl ani 1.000 kilometrů.
Nechybí ani parkovací kamera
Testovaný exemplář nabídl výbavu edice x-cite. Ta se chlubí především speciálním vzhledem – karoserie kombinuje oranžový lak Pop s černými detaily, jako vnější zrcátka a kola, zatímco černý interiér je doplněn oranžovými prvky. Výbava auta je vylepšena pouze o přední mlhovky. Toyota různými edicemi (v nabídce je ještě x-clusiv) reaguje na zájem zákazníků o individualizaci vzhledu auta.
Edice x-cite vychází z druhého stupně výbavy x-play. Jeho součástí jsou elektricky ovládaná a vyhřívaná zrcátka, diody pro denní svícení, kožený volant, manuální klimatizace, multimediální systém x-touch s možností spárování s chytrým telefonem, šest airbagů nebo parkovací kamera. I kvůli malému zavazadelníku je k dispozici jenom lepicí sada na opravu pneumatik a ne rezervní kolo.
Zkoušený automobil navíc disponoval paketem x-smart. Ten za rovných 10.000 korun přidává bezklíčové startování, automatickou klimatizaci či světelný senzor.
Závěr
Toyota chce Aygem cílit na zákazníky kolem dvaceti a nad 50 let. My Aygo vidíme spíše jako automobil pro mladé řidiče, ti totiž jistě ocení rošťácký vzhled, jadrný zvuk motoru nebo možnost spárování auta se smartphonem. Případně ho také vidíme jako druhé (nebo třetí) auto do rodiny, kterým přes týden jezdí manželka do práce a na nákupy a vy se s ním pak na víkend nebudete stydět vyrazit.
Mladším řidičům bude vadit především poměrně slabý motor nebo méně prostoru pro kamarády na zadních sedadlech. Starším klientům se zase budou líbit rozměrná tlačítka v kabině nebo slušné pohodlí, hlasem proti může být hlučnost na dálnici či malý zavazadelník.
Nejlevnější verze modelu | 219.900 Kč (x 1.0 VVT-i) |
Základ s testovaným motorem | 219.900 Kč (x 1.0 VVT-i) |
Testovaný vůz s výbavou | 259.900 Kč (x-cite 1.0 VVT-i) |
Plusy
- Netradiční vnější design
- Bohatá výbava
- Možnost spárování s telefonem
- Mrštnost v městském provozu
- Komfortní podvozek
Minusy
- Příliš citlivá spojka
- Malý točivý moment v nízkých otáčkách
- Zatím jediný motor v nabídce
Foto: Petr Homolka