Toyota Corolla – 30 milionů spolehlivých dříčů (2. část, 1987–2006)

TIP: první část tohoto článku najdete zde

Během svého dlouhého života se Toyota Corolla propracovala k oprávněnému označení celosvětový vůz. Kromě mateřského Japonska se corolly vyrábějí nebo vyráběly ve Velké Británii (Sunderland), Spojených státech (Fremont, Kalifornie), Kanadě (Cambridge, Ontario), Turecku, Indii a Pakistánu, Malajsii, Číně a na Tajwanu, na Filipínách, v Austrálii a v Thajsku, Jižní Africe, Brazílii a Venezuele.

Od šesté generace začaly corolly nosit na přídi, stejně jako ostatní modely Toyoty, nové logo, připomínající trochu kovboje v sombreru. Ve skutečnosti mají tři elipsy, z nichž je logo sestaveno, představovat srdce zákazníka, srdce produktu a vše obepínající technologický pokrok.

6. generace (1987 – 1991)

Corolly šesté generace (interní kód E90) opět o něco povyrostly, i když rozvor 243 cm zůstal stejný jako u předcházející generace. Kromě čtyřmetrového Compactu měly všechny modely délku 421,5 cm a narostly i do šířky o 2 cm. Všech 11 základních typů s pěti různými karoseriemi (sedan, třídveřový a pětidveřový compact, liftback a kombi) mělo přední pohon.

Základní tříventilový motor 1,3 litru byl převzat z předchozího typu, ale úpravami byl maximální výkon zvýšen na 55 kW (75 k). Novinkou byl šestnáctiventilový motor 1,6 litru s výkonem 66 kW (90 k). Sportovnější varianta Compact Si (nebo také GT-i) měla motor (4A-FE) dosahující 77 kW (105 k) a s motorem 4A-GE dokonce 86 kW (115 k). Od roku 1991 se tento motor jako jeden z prvních vyráběl v Japonsku i ve verzi s pěti ventily na válec (123 kW/160 k). Vznětový motor zůstal prakticky beze změn.

Zvláštní zmínku si zaslouží model Corolla Tercel se zajímavě tvarovanou zadní částí karoserie kombi a trvalým pohonem všech kol. V době, kdy se vyráběla pátá generace Corolly (ještě s pohonem zadních kol), byl Tercel samostatným typem a jakousi variantou Corolly s předním pohonem. V roce 1988 se zařadil do velké rodiny modelů Corolla, ale v různých zemích měl i jiná jména. V USA se například jmenoval All-Trac, jinde zase Corolla 4WD. Pohon všech kol dostal i menší počet sedanů.

7. generace (1991 – 1997)

Další Corolla (typ E100) byla opět větší a proti předchozí generaci aerodynamičtější. Šéf vývoje Dr. Akihiko Saito chtěl vytvořit jakýsi mini-Lexus a posunul Corollu do kategorie vozů nižší střední třídy. Sedan s rozvorem 246,5 cm a rozměry 427 x 168,5 x 138 cm se tak přiblížil „na dostřel“ větším modelům Toyota Corona a Camry. Někde se mu dokonce říkalo „velká Corolla.“ Sedan doplňovaly tradičně další verze karoserií, z nichž si velkou oblibu získal hlavně pětidveřový Liftback dlouhý 429,5 cm. V Japonsku se od května 1992 vyráběly další varianty, které se do Evropy nedostaly. Byla to čtyřdveřová kupé Corolla Ceres a Sprinter Marino a jejich dvoudveřoví příbuzní Corolla Levin a Sprinter Trueno.

Na nejnižším stupni motorizace se objevil nový řadový šestnáctiventilový čtyřválec čtyřválec 4E-FE s objemem 1332 cm³ a výkonem 65 kW/88 k (k nám se dodával i ve verzi s výkonem 55 kW). Větší 1,6litrový motor měl přes 80 kW a corolly s ním jezdily rychlostí až 195 km/h. Nechyběl samozřejmě dvoulitrový vznětový motor s výkonem 53 kW (72 k).

8. generace (1997 – 2001)

Osmá generace Corolly (E110) byla oficiálně představena na evropské půdě v květnu 1997. Nová Corolla byla koncipována převážně pro evropské zákazníky a na jejím vývoji se podílela evropská konstrukční střediska Toyoty. Hlavní slovo ale měl mladý japonský návrhář Koichi Suga, který vystudoval designérskou školu v Kalifornii. Překvapil odvážnými tvary s výbornou aerodynamikou (liftback měl součinitel odporu vzduchu 0,294). Nezaměnitelná byla příď s oválnými světlomety a samostatnými směrovými světly rovněž oválného tvaru.

Výběr karoserií zahrnoval kromě třídveřového hatchbacku ještě čtyřdveřový sedan, pětidveřový Liftback a pětidveřové kombi. Originální názvy dostaly stupně výbavy, základní se jmenovala Linea Terra a vyšší Linea Luna. Sportovní verze G6 se nabízela se šestistupňovou mechanickou převodovkou. Všechny verze měly rozvor 246,5 cm, tedy stejný jako předchozí generace. Ani ostatní rozměry se téměř nelišily. Nejdelší byl liftback (429,5 cm).

Čtyřválcové motory (benzinové 1,3/1,6/1,8 litru, vznětový 2.0D) se nepřinesly celkem nic nového, ale v roce 2000, kdy došlo k faceliftu (čelní stěna s novou maskou chladiče a dvojitými světlomety pod společným čirým sklem), dostaly corolly revoluční motory s proměnným časováním sacích ventilů VVT-i (Variable Valve Timing – intelligent). Tyto pružné a výkonné motory s objemem 1,4 a 1,6 litru (71/81 kW) byly doplněny o vznětový 1.9D (51 kW) a kombi Wagon si bylo možné objednat s 1,8litrovým benzinovým motorem (81 kW).

Pro vrcholné automobilové soutěže vznikla Corolla WRC s dvoulitrovým motorem a pohonem všech kol, se kterým Toyota zasáhla do bojů o mistra světa v rallye. Poprvé startovala na Rallye Monte Carlo 1998 s jezdci Didierem Auriolem a Carlosem Sainzem. V roce 1999 získala Toyota s Corollou WRC světový titul v šampionátu výrobců, ale pak z rallye závodů odstoupila, aby se mohla plně věnovat formuli 1. V letech 1997 až 1999 vzniklo celkem 57 závodních vozů Toyota Corolla WRC, z toho 33 používal tovární tým a zbývajících 24 vozů bylo prodáno soukromým jezdcům.

9. generace (2001 – 2006)

Do modelového roku 2002 vstoupila Toyota Corolla pěticí karosářských verzí zatím poslední, deváté generace. Premiéru měly již na frankfurtském autosalonu 2001, kde se představil třídveřový a pětidveřový hatchback, sedan, kombi a hlavně úplná novinka – kompaktní víceúčelový (MPV) automobil Corolla Verso. Současné corolly se spoléhají na střízlivý design, u třídveřového hatchbacku lze mluvit i o sportovním švihu.

Jak se stalo dobrým zvykem, nová platforma corolly opět proti té předchozí povyrostla. Hlavně díky zvětšení rozvoru na 260 cm se zvětšil prostor pro cestující. Slabinou zůstal poměrně malý zavazadlový prostor (u pětidveřového hatchbacku jen 289 litrů). Americké corolly se od těch evropských liší větší délkou (sedan je například dlouhý 453 cm) a řadou stylistických změn, např. většími nárazníky, odlišnými předními světlomety atd. Podobné modely se vyrábějí i v Brazílii.

Nabídka motorů zahrnuje dva zážehové šestnáctiventilové VVT-i (1,4 l/71 kW a 1,6 l/81 kW) a dva přeplňované vznětové se systémem vysokotlakého vstřikování common rail (oba jsou dvoulitry s výkony 66 a 81 kW).

Střídání stráží

Nástupce legendární Corolly se představil jako koncept Auris Space v Paříži na podzim 2006 a sériové provedení brzy na to na autosalonu v Bologni. Prodávat se začne na začátku roku 2007. Jméno Corolla tak na hlavních trzích pravděpodobně zmizí. Nové jméno vozu nižší střední třídy má jednak vyjadřovat velké změny nové generace a také se lépe hodí k ostatním názvům modelů Toyota (např. Avensis nebo Yaris). Jestli čeká Toyotu zlaté období (auris znamená zlato), to se teprve uvidí.

Na nedávném autosalonu v Helsinkách se představila Toyota Corolla ve verzi sedan, prezentovaná jako 10. generace. Vnější rozměry 454 x 176 x 147 cm napovídají, že vnitřní a zavazadlový prostor bude větší než u předchůdce, ale jinak se spíš zdá, že se jedná o facelift 9. generace. Uvidíme, na jakých trzích se bude prodávat a kde tedy bude jméno Corolla žít dál.

Dlouhou řadu let se corolly umisťovaly v žebříčcích poruchovosti na předních místech a miliony uživatelů na ni budou mít dobré vzpomínky (včetně autora, který s modelem páté generace jezdil po cestách i necestách Kostariky). Corolla je mrtvá(?), ať žije Auris!