TEST Toyota Prius PHEV – Jedno z nejlepších aut tohoto roku!

Design, interiér

Že je nová generace auta lepší než ta předchozí, je vcelku normálním vývojem. Jenže jsou auta, která při generační obměně udělají takový skok, až člověk žasne. Pátá generace Toyoty Prius, která přišla na svět zjara loňského roku, k nim bez výhrad patří.

Prius byl vždycky trochu otloukánkem automobilových fanoušků. Pro někoho kvůli svému hybridnímu pohonu nevalného výkonu, pro jiného kvůli podivnému – mírně řečeno – vzhledu. Ještě minulé generaci se dalo vytknout pouhých 122 koní. A vzezeření? Naprosto výstřední.

Toyota Prius PHEV

Tohle všechno je ale minulost. Nový prius připomíná kupé místo beztvarého blobu s neladícími detaily, ale zároveň je v něm možno vidět i evoluci klínovitého tvaru se zakulacenou střechou a useklou zádí, kterou představila už druhá generace před dvaceti lety.

Vypadá, jako by jeho tvary formovala aerodynamika na prvním místě a až potom designéři, ale podle staršího vyjádření automobilky tomu při vývoji bylo přesně naopak. Světlomety jako by pořádně ani neměl, také kliky zadních dveří maskuje do C-sloupků a světu se prvně ukázal i k mému testu dorazil ve výrazné hořčicově žluté barvě.

TEST Toyota Prius Plug-in Hybrid – Návštěva z budoucnosti

Vzhledu silně pomáhá snížení výšky o 50 mm a rozšíření vozu o 38 mm oproti poslední generaci a v „mé“ verzi také černá střecha. Ona však není černá – tvoří ji solární panel, který při stání vozu na slunci nabíjí trakční baterii.

Toyota Prius PHEV

Po designové stránce je tedy prius dle mého opravdu povedený. Snad jen zádi by se mohly dát vytknout trochu nudné lampy, které můžou trochu připomenout záď Citroënu XM a v červeně svítící lince obrysovek si hrají s intenzitou světla, klesající směrem ke středu, ale ve výsledku zas tak zajímavé nejsou.

Ergonomie interiéru nic moc

Usedám do slušně prostorného interiéru, jehož ryzí čerň ozvláštňuje pouze linka obložení palubní desky, snažící se o optickou kombinaci hliníku a karbonových vláken, a lesklé černé plastové rámečky. Nic moc, zejména v kontrastu s výraznou barvou zevnějšku, ovšem aspoň linka spojující dveře přes celou šíři palubní desky je elegantní a také nenápadný pásek ambientního osvětlení neruší a přináší sem trochu života. Navíc, mám-li zapnutý adaptivní tempomat a stojím v koloně, dokáže bliknutím upozornit na to, že auto přede mnou se rozjelo.

Toyota Prius PHEV

Ve výsledku však interiér nevypadá vůbec špatně, jeho moderní a technický design se k priusu, kdysi průkopnickému hybridu, vážně hodí. Důraznou pochvalu zasluhuje volič převodovky – tahle páčka, jejíž kulisa má jen minimální odpor a která díky lomeným drahám nepotřebuje pojistné tlačítko, těžko hledá přemožitele u konkurenčních značek – a hromada tlačítek různě po interiéru, díky nimž velké množství funkcí nemusím lovit v displejích, když je chci použít.

Tlačítka však mají jedno velké „ale“ – jas jejich podsvícení a diod označující jejich aktivaci se v noci nemění s tím, jak upravuji jas přístrojového štítu tlačítky vlevo od volantu. A mým očím je docela výrazný a ve tmě nepříjemný. Kromě toho není jas přístrojového štítu svázán s jasem centrálního displeje, což je tristní vzhledem k tomu, že sedíme v novém autě s cenou vysoko přesahující milion korun.

Že na přístrojový štít moc dobře neuvidím kvůli jeho umístění až u čelního skla, jsem ze zkušeností s peugeoty tak nějak čekal. Tam aspoň tvar volantu respektuje jiné umístění přístrojového štítu a vrch je zploštělý, což tady chybí, takže na to, abych viděl dolní třetinu přístrojového štítu, prostě rezignuji. Naštěstí se tam nezobrazuje nic podstatného.

Elektronika má taky mouchy

Černý panýlek hned za volantem není dalším displejem – jsou tu infrakamery sledující obličej řidiče. Varování, že se nedívám na silnici, přichází v okamžiku – stačí se chvíli zadívat na centrální displej, anebo nechtěně zakrýt výhled infrakamer rukou.

Toyota Prius PHEV

K přístrojovému štítu se váže ještě jedna výtka. Právě zde se dá nastavit chování „eurohlásítka“ rychlostního limitu, zda bude při překročení pískat či nikoliv. Nastavování je poměrně složité, vyžaduje spoustu kroků čtyřsměrovou kolébkou na levé straně volantu, ale hlavně – není možné to udělat za jízdy. A protože na hlásítko téměř vždycky před vyjetím zapomenu a zastavovat se mi už nechce, vypínám systém sledování značek kompletně, protože to je snazší a za jízdy to jde.

Proč to musím dělat a nemůžu prostě jezdit v rámci rychlostních limitů? Nejde o to, jak rychle jezdím; nakolik mají plošné rychlostní limity smysl, je na jinou debatu. Číslo zobrazené na displeji velmi často neodpovídá tomu, jaká je v daném místě dovolená rychlost skutečně. Prius, stejně jako drtivá většina ostatních nových aut, velmi často zobrazuje rychlost špatně, zejména po výjezdech z obytných zón, na silnici pro motorová vozidla ve městě či po projetí křižovatky, před níž značka upravila rychlostní limit.

TEST Toyota Prius – Šílená tvarem, dokonalá spotřebou

Pochopitelně, toto nastavení se při každém vypnutí vozu uvede zpátky do původního stavu, což znamená pískání při překročení rychlosti. Podle Toyoty by se nastavení způsobu oznámení – ne vypnutí systému – mělo uložit do profilu v aplikaci MyT, ovšem i když se v infotainmentu do svého profilu přihlásím, v nastavení žádná změna neproběhne.

Navíc, přihlašovat se musím zadáním e-mailu a hesla v internetovém prohlížeči zabudovaném v infotainmentu. Vůz mi nabídl nastavit mobil, vybavený aplikací MyT se správným profilem, nastavit jako zařízení, po jehož připojení se auto také přihlásí do mého profilu a načte uložená nastavení, ale pak mi nenabídl můj telefon, i když byl spárovaný a připojený a všechna ostatní uložená zařízení jsem smazal.

Obecně připojování mobilu je trochu krkolomné. Jednak prius nezvládá bezdrátové Android Auto, což je u nového vozu s takovouhle cenovkou smutné, když to dnes zvládají i dacie. A jednak, po připojení kabelem za účelem zobrazení Androidu Auto zmizí klasické připojení mobilu pomocí bluetooth a v seznamu zařízení si můžu vybrat buď jedno, nebo druhé.

Toyota Prius PHEV

Kromě posledního otravného detailu, kterým je nestejná výška loketních opěrek na dveřích a mezi předními sedačky, už ale mohu interiér v podstatě jen chválit. Prostornost jsem už zmiňoval; je dobrá na předních i zadních místech ve všech směrech. Zavazadelník sice pod platem, které je plátnem nataženým ve skládacím rámu, nemá moc velkou výšku a pod jeho podlahou je palivová nádrž, takže zapomeňte na rezervu či nějakou další schránku, ale když plato složím, místa je tu dost i na dvě „štěňata“ piva s malým výčepem.

Přední sedačky nabízí docela slušné boční vedení a příjemný materiál potahu, stejně jako volant. Poměrně nízko umístěná horní hrana čelního skla vyžaduje trochu zvyku a téměř ležící A-sloupky znamenají horší výhled šikmo dopředu, ale to je daň za zajímavý vzhled. Ze spousty aut je vidět ještě mnohem hůř.

Motor, jízdní vlastnosti

Jednou z velkých novinek priusu páté generace je důstojný výkon. Oproti předchozí verzi poskočil asi o 100 koní na celkových 223. Spalovací motor, zážehový dvoulitrový čtyřválec bez přeplňování běžící v Atkinsonově cyklu, i synchronní elektromotor s permanentním magnetem jsou výkonově vyrovnané, jeden má 166, druhý 163 koní, a tak prius jezdí opravdu krásně po městě i mimo něj, a dokonce i po dálnici.

Vždy mám pod pravým kotníkem dostatek výkonu ke svižnému provedení požadovaného manévru, ať to je rozjezd z křižovatky, napojení na dálnici či předjetí kamionu na okresce. Vůz taky na plynový pedál reaguje velmi hbitě, v podstatě vůbec nepotřebuji sportovní jízdní mód.

Jezdí skoro zadarmo

Nepotřebuji ostatně ani ten ekonomický, protože ještě větší výhodou pohonného ústrojí než důstojný zátah je jeho neuvěřitelně nízká spotřeba paliva. Tak moc, až se mi chce říci, že nevím, na co tohle auto jezdí, ale jen benzin a elektřina to být nemůžou.

Toyota Prius PHEV

Na tři stovky kilometrů vzdálenou chalupu jsem dojel – přísahám, že mluvím pravdu – na čtvrtku nádrže a půldruhé baterie. S žádným jiným autem se mi nikdy nic takového nepovedlo, vždycky to i u plug-in hybridů, které jsem cestou chvíli nabíjel při zastávce na jídlo, byla minimálně půlka nádrže, spíš víc.

Každý úsek jsem absolvoval se zadaným cílem ve vestavěné navigaci, aby auto vědělo, jak daleko a kudy se pojede, a mohlo podle toho řídit chod motorů. Schválně jsem také zastavil u nabíječky, ale poté, co jsem zjistil, že se i z 22kW přípojky má baterie nabíjet přes čtyři hodiny – palubní nabíječka totiž zvládne nejvyšší výkon jen 3,3 kW a takhle nabít 13,6kWh baterii prostě trvá – jsem na plné nabití nečekal.

TEST Toyota Prius Plug-in Hybrid – 20 elektrických kilometrů

Poměrně velká kapacita trakční baterie ovšem znamená, že popojížďky Prahou či naopak na venkově mezi vesnicemi a okresním městem vyřešíte všechny na elektřinu; dojezd je bez problému okolo 80 km. Spalovací motor tak nemusí běžet, jak je týden dlouhý, nejezdíte-li po dálnicích; tam se i v režimu „Auto HV/EV“, kdy vůz sám na základě jízdní situace, nabití baterie a požadavků řidiče volí, na co pojede, spalovací motor zapíná, protože jet pouze na elektřinu by znamenalo její přílišnou spotřebu. I lehce nad 130 km/h však vůz zvládá jemně zrychlovat jen elektromotorem.

Toyota Prius PHEV

Na dálnici a obecně v rychlostech výrazně nad 100 km/h se dá priusu vytknout poměrně velká hlučnost, ale není to nic strašného. Protože jedu v noci, všímám si také slušného svícení; není to nijak ohromná záplava světla a u „matrixových“ dálkových světel si kolikrát nejsem jistý, jestli elektronika daný segment zhasla nebo rozsvítila, ale ve výsledku vidím hezky a jede se mi příjemně.

To z velké části i díky tomu, že autonivelace nestahuje kužel potkávacích světel nepříjemně nízko, jak se často stává. Všímám si ale, že pokud se jiné auto objeví nalevo od podélné osy priusu, trvá zhasnutí daného segmentu dálkových světel o chloupek déle, než by bylo vhodné. Je to patrné zejména na okreskách; na dálnicích vůz registruje horní obrysovky protijedoucích kamionů poměrně spolehlivě.

TEST Toyota Prius – Z jiného světa

Podvozkem šokuje

Cesta z Prahy na chalupu do Jeseníků má kromě toho, že končí v Jeseníkách, velkou výhodu co do pracovní stránky věci – trasa, kterou jsem za ta léta vypiloval, nabídne všechny možné typy silnic i veškerou myslitelnou kvalitu asfaltu – od hlaďoučkého až po tak děsivě nekvalitní, že tam s nejedním autem musím jet pomaleji, než bych chtěl, protože jeho podvozek nestíhá.

Toyota Prius PHEV

Právě tady mě prius skoro až šokoval tím, jak skvěle nerovnosti filtroval i v nijak nízké rychlosti a jak neochvějně klidný zůstával, i když to černé pod koly připomínalo spíš zorané pole polité asfaltem než silnici. Zvládl na téhle cestě i zatáčky bez výrazného zpomalení, změny sklonu, rozbitou krajnici, prudkou změnu zatížení, to když jsem potřeboval co nejrychleji předjet fabii s nebezpečně poskakujícím přívěsem – prostě všechno.

Odpružení není kdovíjak měkké, na některých ostrých nerovnostech pražských silnic dokáže být o chloupek tužší, než by bylo vhodné pro skutečně pohodlnou jízdu, ale když jde opravdu do tuhého, je na něj spolehnutí. A to nejen na nekvalitním asfaltu, ale i v zatáčkách – samozřejmě nesedíme ve sporťáku, ale v rámci třídy a zaměření priusu je i jízda po klikatých okreskách sebejistá, svižná a veskrze příjemná.

Toyota Prius a ekologický závod Roadlook TV

I když ho nijak nešetřím, spotřeba pořád zůstává příznivá – vůz v pondělí ráno vracím s finálními hodnotami 4,6 l/100 km + 14,9 kWh /100 km. Popojížďky na chalupě jsem samozřejmě absolvoval na elektřinu a na cestu zpět vyrážel s plně nabitou baterií, ale benzin jsem nepotřeboval tankovat celých téměř 800 kilometrů, které jsem s vozem za týden najezdil.

I na nějakých 25 procentech stavu nabití baterie, kdy už vůz nedovolí přepnout do režimu elektrické jízdy a jezdí jako hybrid, zvládá ve městě a jeho okolí více než dvě třetiny času jet na elektřinu a spotřebovávat v průměru 4,9 litru benzínu na 100 km.

Závěr

Závěr

Nová Toyota Prius je bez legrace vynikající auto. Zejména ergonomií interiéru a pro leckoho i velikostí zavazadelníku nebude dokonalá, ale těch pár kompromisů, které na její palubě musím udělat, není velkou cenou za vynikající jízdní vlastnosti, až na čtení dopravních značek bezchybně fungující systém pro poloautonomní jízdu kombinující adaptivní tempomat s aktivním vedením v jízdním pruhu a až překvapivě nízkou spotřebu paliva.

Ano, je drahý, zejména v nejvyšší výbavě Executive, ale ta má opravdu všechno, co vás napadne, že by se mohlo hodit, od kamer kolem auta přes výborně fungující systém poloautonomní jízdy až po solární panel ve střeše, který trochu dobíjí baterii zaparkovaného auta. Neexistuje nic výrazného, co by bylo třeba jakkoliv omlouvat starostí o planetu.

Toyota Prius PHEV

Nepříliš povedená ergonomie ho sice jakožto největší mínus stojí půl hvězdičky ve finálním hodnocení, ale že nadšený řidič ohodnotí prius takhle vysoko, je co říct. Není to nejlepší auto na světě, ale zároveň bych se vůbec nebránil tomu, mít ho v garáži.

Poprvé za volantem nové Toyoty Prius: Hybrid postavený s novými prioritami

Plusy

• Špičkový podvozek
• Působivě nízká spotřeba paliva
• Hezký, výrazný a neobvyklý design
• Dobře fungující světlomety

Minusy

• Ergonomické nedostatky interiéru
• Menší, především pod roletkou nízký zavazadelník
• Velmi pomalé nabíjení