Unikátní řadicí páky: Čím vším se měnily v autech převodové stupně?

Člověk by řekl, že na „šaltpáce“ neboli „fofrklacku“ nejde nic vymyslet. Většinou se jedná o nezajímavé plastové, případně kůží potažené rukojeti, které pouze plní za pomoci lidské síly svůj úkol. Pokud se někdy automobilky rozhodly k radikálnímu tvarovému řešení, většinou bylo ergonomicky, ehm, poněkud nevhodné. Takových příkladů z poslední doby by se jistě pár našlo. Jenže historie zná mnoho druhů ústrojí, kterými se za pomoci spojky přenáší síla motoru na kola. A tomu odpovídá i design řadicích pák manuálních, přímo řazených, či chcete-li mechanických převodových skříní.

Cord 810/812

U luxusních a sportovních aut se mezi dvěma válkami používaly rychlostní skříně s předvolbou jednotlivých stupňů. Vyráběl je kupříkladu francouzský Cotal a od něj tato ústrojí kupovali hlavně evropští výrobci. Podobné, avšak značky Borg-Warner měla například řada amerických Cordů 810/812. Chromovaná „krabička“ se nacházela vpravo u sloupku řízení. Řidič si předvolil pohybem páčky stupeň, který chtěl použít a po sešlápnutí spojky se ten zařadil automaticky. Šlo o polosamočinný, ale celkem složitý systém, jenže umožňoval plynulejší změnu, která byla v této kategorii jaksi žádoucí. Zřejmě první auto na světě s výklopnými světlomety bylo na americké poměry vůbec výjimečné, vyznávalo totiž moderní koncepci s pohonem předních nezávisle zavěšených kol.

Citroën 2 CV

V přehledu nesmí chybět „kachna“, tedy Citroën 2 CV. Veledílo čtveřice André Lefèbvre/Flaminio Bertoni/Walter Becchia/Marcel Chinon (a nesmíme zapomenout na viceprezidenta Pierra Boulangera, který jej prosadil) se zrodilo jako jednoduchý dopravní prostředek už před druhou světovou válkou. Po ní dostalo dvě přední světla, kliky dveří, elektrický startér a vyrábělo se sériově bez větších změn plných 41 let. Jednoduchosti konstrukce odpovídalo i řazení čtyřstupňových manuálních převodovek. Páka se spolu s tyčí ovšem nepohybovala nahoru a dolů, nýbrž ze strany na stranu a dovnitř a ven. Majitelům to přijde super. Do aut s plátěnými střechami prší, fouká, podlahou je vidět na silnici, při jízdě se kolébají (odtud přezdívka), ale legenda je prostě legenda.

Renault 4

„Quatrelle“ se během více než tří dekád výroby stala legendou stejně jako konkurenční a starší 2 CV. Měnila se palubní deska, ale rukojeť řazení zůstávala víceméně po celou dobu stejná. Takřka vodorovně umístěná páka trčela po vzoru lidových citroënů zpod palubní desky, pokud ji tak tedy vůbec můžeme nazvat. Lidového autíčka vzniklo takřka 8,14 milionu kusů a v zemích bývalé Jugoslávie (jeho rodištěm bylo přece i slovinské Novo Mesto) na něj narazíte dodnes v běžném provozu, i když čím dál tím méně. Renault 4 (a krátce zpočátku nabízený ještě levnější model 3) byl vlastně takovým křížencem hatchbacku, MPV. dodávky a lehkého teréňáku dávno před tím, než se něco takového vůbec dostalo do módy...

Citroën SM

Citroën podruhé? Ale proč ne, vždyť ještě nedávno vyráběl originály na čtyřech kolech. Vlastně do nutného spojení s Peugeotem. Předtím ovšem vlastnil italské Maserati a luxusní GT s písmeny SM představovalo třešničku na dortu v jeho nabídce počátkem 70. let. Pod kapotou mu vrčely italské vidlicové šestiválce a jedinečné na tomto autě bylo vše včetně řazení. Celý blyštivý středový kus pětistupňové manuální převodovky se pohyboval spolu s pákou a každou změnu rychlosti provázelo kovové cvaknutí. Kdo měl tu čest někdy tohle kupé řídit, určitě si ho užíval. Dodával se i třístupňový automat, ale o něj tu samozřejmě nejde.

Ferrari F40

Ferrari F40 vzniklo na oslavu kulatého výročí existence firmy a bylo posledním modelem, který vznikl za života Enza Ferrariho. Supersport s plastovými bočními okny, bez zbytečné elektroniky, airbagů, ale také bez dvanáctiválce za sedadly. Poháněla jej V8 2,94 l přeplňovaná dvěma turby. Ještě pouze pětistupňová manuální převodovka si zachovávala leštěnou odkrytou kulisu řazení s nezvyklým „posunutým“ schématem: jednička se nacházela vlevo dole pod zpětným chodem a ostatní rychlosti taktéž musely změnit svou polohu. Polosamočinné skříně byly hudbou budoucnosti, ve formuli 1 se objevily až o necelé dva roky později, v úvodu sezóny 1989. Dnes ferrari s manuálem nekoupíte...

Mercedes-Benz CLK-GTR

Unikátní limitovaná série silniční verze „placky“ pro třídu GT1 byla poháněna vidlicovým dvanáctiválcem 6,9 l. Ještě nepřeplňovaným. Homologační zcivilizovaný závoďák z Affalterbachu používal šestistupňovou manuální převodovku. Tedy manuální... Ve skutečnosti originální kombinaci pádel pod volantem a malého matně stříbřitého ovladače na středové konzole. Zatímco páčkami se měnily jednotlivé rychlosti nahoru, případně se logicky podřazovalo dolů, malá hlavice sloužila k volbě jízdy vpřed, či naopak vzad. Zajímavé, že?

Spyker C8/C12

Moderní Spyker navázal na původní firmu bratří Spijkerů (skutečně se psali takto, anglickou transkripci zvolili jen pro značku) která stavěla kočáry, auta a letadla. Novodobá nizozemská manufaktura Victora Muellera proslula kromě nepovedeného převzetí Saabu odvážně tvarovanými kusovými superbouráky. V luxusních kůží potažených kokpitech toho bylo k vidění hodně, kromě retro číselníků přístrojů třeba právě řadicí páka. Řada C8 používala motory Audi V8 4,0 a 4,2 l, C12 pak šestilitry W12, také z koncernové líhně. Zčásti odhalená řazení mechanických šestistupňových převodovek vypadala jednoduše a elegantně a vůbec bychom se nedivili, kdyby si spykery někdo koupil jen pro ně. Ne, výrazy „manuální“ a „přímo řazené“ se sem opravdu nehodí...

Honda Civic

Civic sedmé generace (2001-2006) vypadal coby tří- a pětidveřový hatchback spíše jako MPV. Honda je oba vyhnala do výšky a tomu odpovídalo i umístění „ohnuté“ řadicí páky. Byla dobře po ruce, dbalo se tu na ergonomii, ale také tak trochu divně trčela. Obzvláště u ostrého Type R to působilo poněkud zvláštně. Někteří ovšem japonské řešení považují za geniální, řidič nemusel natahovat ruku od volantu moc daleko a prostor mezi oběma sedadly byl volnější. Nižší sedany a kupé tuhle vymoženost neměly. Podobná vyvýšená poloha se používá třeba v dodávkách a v tomto miléniu si ji oblíbil Fiat u svých mini. Do městského auta se náramně hodí...

Audi R8

První generace Audi R8 (Typ 42) se nabízela jak s polosamočinnými ústrojími R-Tronic a S-Tronic (jednalo se o manuály bez pedálu spojky, v případě S-Tronicu byly v činnosti dvě), tak i se šestistupňovým přímo řazeným. To nabídlo efektní odkrytou kulisu, jinak sice standardní dvojité H se zpátečkou vlevo dole, ale opravdu hezky se na ni dívalo, natožpak když jste vzali za páku... „Er-osmička“ byla i jinak docela hezké auto, což se o většině ostatních moderních modelů se čtyřmi kruhy, fanoušci prominou, říci bohužel nedá. Ale interiéry u Audi umějí!

Pagani Huayra

Horacio Pagani je perfekcionista. Musí být, jinak by jeho manufaktura na výrobu supersportů dávno padla. Jako výše zmíněný Spyker (ten zase ožívá) a mnohé další. Huayra sice přešla z atmosférických agregátů na motory AMG 5,98 l se dvěma turby, ale pořád jde o tvarové veledílo s odpovídající cenovkou. Sedmistupňová sekvenční skříň umožňuje rychlé řazení páčkami pod volantem, ale ty rozhodně nejsou tak sexy. Převodovka s jedinou spojkou má i volič jednotlivých stupňů, který je na první pohled nádherný. Umělecké dílo totiž odhaluje část konstrukce včetně pružin. Působivé!