Volkswagen W12: VWelká doba pana Piecha (Zapomenuté koncepty)

Článkem o Volkswagenu W12 otvíráme nový seriál Zapomenuté koncepty věnovaný slavným studiím, které ale už stačily zapadnout.

Jedním z impulsů pro vznik ultimativní kreace W12 byl záměr Volkswagenu předvést, že je schopen aplikovat své schopnosti i do oblasti supersportovních automobilů. Hotový produkt měl taktéž za úkol prokázat schopnost výrobce zhotovit pohonnou jednotku pro své luxusní a sportovní automobily, tedy pro vrchol modelové palety, kde se nacházejí vozy Phaeton a Touareg.

Z technického hlediska měl být vůz schopen spolupracovat s dvanáctiválcovým motorem umístěným uprostřed (s uspořádáním válců ve tvaru písmene W), požadována byla také kompatibilita s pohonem všech kol.

Oficiální představení vozu se odehrálo na autosalonu v Tokiu roku 1997, kde se automobil prezentoval ve sportovně působící žluté barvě.

Vnější tvary, které jsou dílem italského designéra Giorgetta Giugiara, reprezentují typická řešení pro supersportovní modely. Předně jde o minimalistické ztvárnění přídě. Tu ovlivňují výrazné podběhy kol, na jejichž reliéfu se nachází světlomety uhlazeného tvaru.

Volkswagen W12 Synchro (Tokyo 1997)

 

Video

V boční části vyniká celkový záměr tvarosloví, který spočívá ve zmíněných podbězích předních kol, po kterých následuje kabina, od níž velmi plynule pokračuje delší a poměrně nízká záď. Karoserii jako celek doprovází minimální členitost prvků a snaha o vizuální čistotu.

Automobil byl vybaven motorem o objemu 5600 cm³, produkovaný výkon 309 kW byl přenášen, jak již bylo řečeno, na všechna kola. Při výrobě agregátu byly použity lehké materiály, zejména hliník a hořčík, což znamenalo přínos pro eliminaci celkové hmotnosti vozu (verze Nardo vážila pouhých 1200 kg)

Zpestřením byla verze Roadster, představená o rok později při příležitosti autosalonu v Ženevě. Z tvarového hlediska jde o harmonické navázání na W12 s uzavřenou karoserií, roadster rozvíjí původní myšlenky designu a prohlubuje plynulost zadních partií při pohledu na boční část karoserie.

Drobné nuance mezi oběma modely lze vypozorovat v oblasti předního nárazníku, kde je v případě Roadsteru zřetelný drobný nárůst členitosti nasávacích průduchů. Jde však jen o nepatrnou změnu, která nemá valný vliv na karoserii jako celek.

Roadster, oproti uzavřené verzi s karoserií kupé, nevyužívá systému pohonu všech kol Syncro. Namísto něj byl zvolen tradiční systém pohonu zadní nápravy.

Volkswagen W12 Roadster (Ženeva 1998)

 

Volkswagen se však nespokojil s dosavadní prací a pro tokijský autosalon roku 2001 připravil koncept W12 s výkonem 441 kW (oproti první verzi nárůst o celých 132 kW). Ještě před samotnou premiérou vůz absolvoval jízdu na italském okruhu v Nardo, kde vytvořil světový rekord. Vůz za 24 hodin ujel 7085,7 km, z čehož vyplývá, že dosáhnul průměrné rychlosti 295,24 km/h.

Tento úspěch ovlivnil pojmenování modelu – díky výjimečným výkonům na okruhu byl vůz přejmenován na W12 Nardo.

Model byl ve své době jedním z nejrychlejších supersportů světa. Dosahoval maximální rychlosti 350 km/h a byl schopen akcelerovat z 0 na 100 km/h za 3,5 s.

Volkswagen W12 World Record + Nardo (Tokyo 2001)