Volvo 340 z roku 1987 může mít najeto pouhých 212 kilometrů

V sobotu 5. dubna se uskuteční dražba síně Anglia Car Auctions v britském Kings Lynnu. Jednu z položek katalogu představuje stříbrné Volvo 340 GL 1.7 ročníku 1987. Zajímavý na něm je takřka špičkový stav a hlavně údaj na tachometru, který hlásí pouhých 132 ujetých mil, tedy 212 kilometrů. Jak to? Třídveřový liftback ze země tulipánů si totiž zakoupil před sedmadvaceti lety coby zbrusu nový jeden starší pán u dealera Lancaster Volvo. Téměř s ním nejezdil a po několika týdnech drobně havaroval, v zahradním centru se potkal s patníkem. Pravý přední blatník (tedy na straně řidiče) sice utrpěl nějakou tu újmu, ale není to nic, s čím by si zručný autoklempíř a lakýrník neporadil.

Majitele tento incident ovšem odradil a své novoučké, jen trochu pochroumané volvo zavřel do garáže. Tam zůstalo až do letošního března. S výjimkou onoho šrámu je ve stavu nového vozu včetně originálních papírových koberečků s logy a prakticky bez koroze. Má původní baterii, olej, chladicí kapalinu, svíčky i pneumatiky. Provozní náplně i akumulátor se pochopitelně doporučují vyměnit, stejně jako ověřit stav brzd, na kterých se mohlo dlouhé stání podepsat. Vozidlo je však dle tvrzení aukčního serveru funkční a nabízeno bez vyvolávací ceny. Hezký youngtimer pro sběratele, mnoho jich dodnes nepřežilo...

Volvo řady 300 bylo možná ve stínu svých větších sourozenců, kteří pocházeli z mateřské země, tedy Švédska. Nicméně se jedná o technicky velmi zajímavý vůz. Zatímco konkurence vesměs přešla na přední pohon, tohle auto setrvávalo u klasické koncepce, ovšem pozor, převodovka byla umístěna u zadní nápravy typu De Dion s listovými pery! Vpředu bychom našli vzpěry McPherson a vinuté pružiny. Vyrábělo se v bývalé továrně DAFu (Volvo Car B.V.) v Bornu, kde dříve vznikala osobní auta této značky. Dražený exemplář má pod kapotou zážehovou sedmnáctistovku z produkce Renaultu.

Kromě tří a pětidveřových hatchbacků (či spíše liftbacků kvůli jejich kratičké protažené zádi) existovaly i klasické sedany. Tvary karoserie byly dílem Giovanniho Michelottiho. Původní typ 343 měl premiéru už v roce 1976 v Ženevě zpočátku jen s francouzskou benzinovou čtrnáctistovkou OHV/51 kW a bezestupňovým převodným ústrojím Variomatic. To měl patentované už DAF a Volvo kromě továrny převzalo i práva na něj. Čtyř- a pětistupňové manuály přišly na řadu až později, stejně jako dvoulitry pro model 360 z vlastního vývoje s výkony od 68 do 87 kW. Nešlo však o šestiválce, jak by se na první pohled dle trojčíselného kódu mohlo zdát. Úvodní modernizací prošla auta v sezóně 1981, o dvě léta později zmizela z označení koncová čísla a nahradila je nula, dále následoval sedan a atmosférický diesel 1,6 l/40 kW, opět od Renaultu. V polovině osmdesátých let přišel na řadu další facelift, při kterém agregáty 2,0 l dostaly elektronické vstřikování a motor 1,7 l měl 60 kW, respektive o pět méně ve verzi s katalyzátorem.

Nástupce řady 400 s předním pohonem se sice postupně představoval v letech 1986-1987, ale výroba třístovek běžela vesele dál až do března 1991. Ač měly rozvor náprav 2,4 m a náležely tedy mezi kompakty, základní třídveřové karoserie měřily značných 4,2 m, postupně rostly až ke 4,3 m a sedany byly navíc o dalších alespoň 10 centimetrů delší. Volvo série 300 strávilo na linkách jeden a půl dekády, což je dnes u osobních vozů prakticky nemožné. Za tuto dlouhou dobu jich vyjelo do světa téměř 1,4 milionu, o komerční propadák tudíž v žádném případě nešlo.

Volvo 480: První Volvo s pohonem předních kol slaví 25 let