Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Volvo PV444 (1944-1958): Samonosný hrbáč slaví sedmdesátku

Aleš Dragoun
Diskuze (0)
U Volva se letos s oslavami roztrhl pytel. Po čtyřicátém výročí zahájení produkce série 240/260 přicházejí na řadu další kulatiny. Model PV444 měl premiéru už před sedmdesáti lety.

Říkali mu „malé Volvo“, u našich západních sousedů se ale více vžila přezdívka „Buckelvolvo“. Prostě a jednoduše „hrbáč.“ PV444 a modernizovaný nástupce 544 si získaly všeobecnou oblibu a staly se synonymem severské automobilky. Tedy alespoň ve Skandinávii. To není marketing, nýbrž prostý fakt. Zkuste se zeptat Švéda kolem padesátky, co ho napadne první, když vyslovíte slovo „Volvo“ Řada 444 byla navíc prvním modelem značky se samonosnou karoserií, což pochopitelně pro mladého výrobce s jen osmnáctiletou historií znamenalo konstrukční přelom. Rozluštění typového označení bylo jednoduché: PV znamenalo osobní automobil („personvagen”), první čtyřka čtyřmístnou obsaditelnost a druhé dvojčíslí rok uvedení.

Poprvé byla představena veřejnosti 1. září 1944 v Královské tenisové hale ve Stockholmu. Akce se zúčastnili i tehdejší premiér a členové královské rodiny kromě samotného panovníka. Zatímco jinde stále zuřila světová válka, toho jména druhá, ve Švédsku byl díky jeho neutralitě klid. Jen výroba osobních aut prakticky ustala, takže souběžně prezentovaný model PV60 pocházel už z roku 1940. Na vývoj horké novinky měl však tým čtyřicítky lidí dostatek času, doslova několik let. Dřevěný model v životní velikosti byl však hotov až v březnu 1944. Černá maketa měla stříbrnou barvou namalované výřezy pro okna. Assar Gabrielsson a Gustaf Larson, zakladatelé společnosti, na ni kývli a dalším pracem i následnému zahájení výroby tedy nic nebránilo.

Jenže do něj bylo tehdy ještě daleko. Přesto měla automobilka rázem na stole během výstavy, maximálně krátce po ní na stole 2.300 závazných objednávek! Na to, že automobil mohli zájemci vidět pouze staticky, je to ohromující počet. Kromě toho se na akci každý den jeden (ještě neexistující) mezi návštěvníky losoval – a to jich přišlo dohromady skoro 148,5 tisíce... Poslat na linky nevyzkoušený prototyp je hazard, takže nejdříve musely logicky projít tvrdými testy. Teprve 3. února 1947 opustil továrnu první vůz určený pro zákazníky, skutečná sériová produkce pak byla spuštěna až v březnu. Assar Gabrielsson, tehdy plánoval, že nového Volva vznikne maximálně 8.000 kusů, později svůj odhad změnil na 12.000. A i tak byl považován za velkého optimistu, do té doby totiž vyrobili v Göteborgu maximálně dvě tisícovky od jednoho modelu. Pan Gabrielsson se údajně mýlil málokdy, ale tentokrát mu předpověď nevyšla – nakonec vše dopadlo jinak a mnohem, mnohem lépe.

Volvo PV444 se vyznačovalo velmi sympatickými baculatými tvary, jako inspirace určitě posloužily soudobé americké koráby. A hlavně jeho celokovová karoserie byla již prostá ocelového rámu, natožpak dřevěné kostry! Navíc se jednalo o první menší model značky, proto v úvodu zmíněná přezdívka. Vpředu umístěný konstrukčně zcela nový řadový čtyřválec, první pro značku s tyčkovým rozvodem OHV, poskytoval z objemu 1,4 l výkon 29 kW. I když podle optimistické normy SAE. Všechna auta první série (tzv. model A) byla černá se světle zelenými kovovými součástmi uvnitř. V říjnu 1950 narostl výkon motoru na 32 kW a o rovných pět let později až k hranici 38 kW. Na manuální převodovce s pouhými třemi stupni a pohonu zadních kol se ale neměnilo nic.

PV444 se vyváželo ve velkých počtech do USA. 15. srpna 1955 přistál první zkušební náklad vozů u kalifornských břehů. O rok později se prodej rozběhl naplno a Volvo se zakrátko v tomto americkém státě dostalo v odbytu mezi importéry na druhé místo. Co na tom, že od premiéry uplynulo již jedenáct let? Vývoj nebyl tak překotný jako dnes... Americké modely s dvěma dvojitými karburátory se mohly pochlubit navíc až 52 kW!

Řada 444 se vyráběla až do srpna 1958, pro předchozí modelový rok ještě dostala výkonnější motor 1,6 l. Kulatých volv se zrodilo v osmi sériích zhruba 200 tisíc, což znamenalo obrovský úspěch. Do října 1965 pak vznikal modernizovaný nástupce PV544, který si základní tvary karoserie zachoval. Měl však již celistvé čelní sklo, čtyřstupňovou převodovku a čtyřválec B16 vystřídal v srpnu 1962 větší B18, tedy s objemem 1,8 l. Šestivoltová elektroinstalace byla v rámci této modernizace nahrazena konečně dvanáctivoltovou. Vyráběl se také v kanadském Halifaxu. Celkem vyjelo na silnice 440 tisíc „hrbáčů“, abychom tedy byli přesní, 280 tisíc jich zůstalo doma ve Švédsku, 160 tisíc se vyvezlo do zahraničí.

Neměli bychom zapomínat ani na odvozené užitkové modely 445/210 a kombi Duett, které dostaly ocelový rám vmontovaný do karoserie a tuhou zadní nápravu s půleliptickými listovými pery. Tato ortodoxní konstrukce lépe vzdorovala většímu zatížení (i naprosto běžnému přetěžování) náklaďáčků a dodávek než modernější vinuté pružiny. Na čtvrt stovky externích karosářských specialistů však používalo ke svým výtvorům také levnější přírodní materiál: dřevo. Na podvozcích se stavěly nejen pick-upy, sanitky a černě lakované vozy pro úplně opačný druh podnikání, dokonce také kabriolety! Duetty existovaly se zaplechovanými i prosklenými boky. Od léta 1949 do února 1969 se vyrobilo takřka 101,5 tisíce čtyřkolových dělníků pro převážně těžkou a náročnou práci.

Aleš Dragoun
Diskuze (0)