Volvo – švédská kvalita a bezpečnost (2. díl)

Stovková řada

Koncem léta 1966 začalo Volvo vyrábět v Torslandě nový typ automobilu střední třídy, jehož označení bylo složeno ze třech číslic. První číslice znamenala sérii, druhá počet válců a třetí počet dveří. Série zahrnovala dvoudveřový model 142, čtyřdveřový sedan 144 a pětidveřové kombi 145, které se ve verzi se zvýšenou střechou jmenovalo Express. Velký důraz kladlo Volvo opět na aktivní a pasivní bezpečnost. Nové modely stovkové řady byly například vybaveny dvouokruhovým brzdovým systémem, deformačními zónami vpředu a vzadu, kotoučovými brzdami na všech kolech a bezpečnostním sloupkem volantu.

volvo daf bosch

Vozy poháněl osvědčený čtyřválec s rozvodem OHV o zdvihovém objemu 1778 cm³. V základním provedení měl výkon 55 kW (75 k) při 4600 ot/min. Výkonnější verze S se dvěma horizontálními karburátory SU dávala rovných 100 koní (73,6 kW) a dosahovala rychlosti 165 km/h. Proti svému předchůdci (Amazon) měly vozy řady 142/144/145 hranatější karoserii s širokou maskou chladiče.

Koncem roku 1968 se začala vyrábět luxusní verze Volvo 164 s třílitrovým řadovým šestiválcem (96 kW/130 k). Čtyřdveřová karoserie vycházela z typu 144, měla ale delší příď, odlišnou masku chladiče a luxusní interiér s koženým čalouněním a dřevem obloženou přístrojovou deskou. Pro modelový rok 1973 byl připraven typ 164E s elektronickým vstřikováním paliva Bosch. Existovala i verze s automatickou převodovkou Borg Warner. Do roku 1975 se vyrobilo přes 146 tisíc vozů typu 164. Maska chladiče byla ozdobena šikmou lištou se znakem, která se stala typickým znakem vozů Volvo až do dnešních dnů.

Vytrvalec (série 200)

Stovková řada (typy 142,144,145 a 164) byla na podzim 1974 nahrazena sérií 200. Tvarové řešení karoserie vycházelo z předchůdce. Není divu, vždyť autorem byl stejný designér, Jan Wilsgaard. Hranaté karoserii dominovala mohutná příď spojující masku chladiče, světlomety a směrovky do jednoho celku. Vůz s rozměry 4898 x 1710 x 1475 mm poskytoval pěti cestujícím dostatek pohodlí a pozadu nezůstával ani zavazadlový prostor (objem 0,6 m³).

Série 240, poháněná čtyřválci 2127 cm³, se prodávala v šesti verzích (dvoudveřové 242L, 242DL a 242GT, čtyřdveřové 244DL a 244GL, nechybělo ani kombi 245L a 245DL). Ve verzi DL měl motor výkon 71 kW (97 k), verze GL se vstřikováním paliva Bosch Jetronic mohla počítat s 90 kW (123 k). V roce 1979 byla nabídka motorů rozšířena o vznětový šestiválec s objemem 2383 cm³ (60,5 kW/82 k) a přeplňovaný motor pro typ 244 Turbo s výkonem 114 kW (155 k). Volvo řady 240 se stalo rekordmanem firmy v délce výroby (19 let) i počtu vyrobených vozů (2,8 milionu).

volvo daf bosch

Pro sérii 260 (verze 264DL a 264GLE) byl zvolen vidlicový šestiválec OHC s objemem 2664 cm³ a výkonem 103 kW (140 k). Tento motor byl vyvinut ve spolupráci s Peugeotem a Renaultem a kromě oficiálního názvu B27E se mu říkalo PRV nebo podle místa výroby Douvrin. Existovala i prodloužená verze se sedadly ve třech řadách a délkou 5,6 m. Nechyběla pochopitelně ani verze kombi.

V roce 1977 byla řada 260 doplněna o dvoudveřové kupé Volvo 262C s karoserií navrženou v italské karosárně Bertone. Poháněl jej šestiválec PRV, se kterým se vůz dokázal rozjet na 190 km/h. Značení 262C bylo v roce 1980 změněno na 262 Coupé, rok poté byla ale výroba ukončena.

Společně s Holanďany

Na začátku sedmdesátých let odkoupilo Volvo od nizozemské firmy DAF divizi osobních vozů a v roce 1975 začalo dodávat typ Volvo 66, což byl jen mírně přepracovaný DAF 66 s karoserií navrženou Michelottim. Tento malý vůz byl známý svojí převodovkou Variomatic s plynule měnitelnými převody. Na výběr byly verze s motorem 1,1 l (DL) a 1,3 l (GL). Proti původnímu modelu DAF mělo Volvo 66 několik úprav, zvyšujících bezpečnost: větší nárazníky, odlišná sedadla s opěrkami hlavy, dveře s ocelovými výztuhami a bezpečnostní sloupek volantu.

O rok později se v nizozemské továrně NedCar v Bornu začal vyrábět model Volvo 343, jehož vývoj začal ještě u firmy DAF a byl dokončen švédskými techniky. Dodával se s motorem 1,4 l (55,5 kW). Byl prvním automobilem s katalyzátorem vybaveným lambda sondou, redukující škodlivé látky ve výfukových plynech. Později byla tato řada doplněna modelem 360 se stupňovitou zádí, k jehož pohonu sloužil dvoulitrový čtyřválec s rozvodem OHC (70 kW).

Dalším holandským Volvem byla neobvykle řešená kombinace kombi a kupé, třídveřový model 480. Bylo to první sériové Volvo s předním pohonem, vyráběné od roku 1986 v nizozemském Helmondu. Vstřikový čtyřválec 1,7 l od Renaulta dával 80 kW (109 k), ve verzi s katalyzátorem o 10 kW méně. Největší výkon mělo Volvo 480 Turbo (88 kW) se stejnou karoserií, obohacenou o přídavné světlomety. Existovala i otevřená verze modelu 480 s ručně obsluhovanou plátěnou střechou.

volvo daf bosch

Úspěch čtyřistaosmdesátky vedl k rozhodnutí doplnit nabídku konstrukčně podobným sedanem, rovněž s předním pohonem. Pětidveřové Volvo 440 se vyrábělo v Helmondu od roku 1988 a o rok později bylo doplněno o tříprostorovou variantu se stupňovitou zádí a zvětšeným zavazadlovým prostorem, nazvanou Volvo 460. Řada 440/460 používala opět motory vyvinuté ve spolupráci s Renaultem (uvažovalo se dokonce o spojení obou firem) v atmosférické i přeplňované verzi. V roce 1994 byla tato řada modernizována (nová maska chladiče, oblejší tvary) a obměněna paleta motorů (1,8 l/66 kW, 2,0 l/81 kW a 1,7 l Turbo/88 kW).

Velké auto, větší bezpečnost

Rok 1982 byl pro automobilku Volvo významný uvedením modelové řady 700. Tato řada velkých vozů vyšší střední třídy zahrnovala čtyřválcové modely 740 (objem 2316 cm³, výkon 103 kW resp. 127 kW s přeplňováním) a modely 760 s šestiválcovými motory. V nabídce byl vidlicový zážehový šestiválec 2649 cm³ s výkonem 115 kW (156 k) a vznětový přeplňovaný řadový šestiválec s objemem 2,4 litru (81 kW/110 k). Vozy řady 740/760 s rozvorem 2770 mm a délkou 4785 mm se dodávaly jako čtyřdveřové limuzíny nebo prostorné pětidveřové kombi (od roku 1985).

Spolupráce s italskou karosárnou Bertone pokračovala návrhem dvoudveřového luxusního čtyř až pětimístného kupé Volvo 780. V letech 1985 – 1990 se jich vyrobilo 8500 kusů s motory V6 Turbo (120 kW/163 k) a s šestiválcovými turbodiesely (95 kW/129 k). Bertone dokázal zmírnit příliš ostré hrany základní řady a navázat na kupé 262C.

volvo daf bosch

Ještě luxusnější a také o něco elegantnější byly sedany a kombi 940/960, prezentované v roce 1990 (facelift 1994). Tyto vlajkové lodě značky Volvo s rozměry 4870 x 1750 x 1420 mm poháněly řadové čtyřválce 2316 cm³ (96 kW/130 k) a řadové šestiválce 2470 cm3 (125 kW/170 k). Vrcholem nabídky byla prodloužená verze 960 Executive s motorem 6V 3,0 l (176 kW/239 k).

K revoluční změně konstrukce automobilů Volvo došlo v roce 1991, kdy se představil typ 850 s vpředu napříč uloženými pětiválci a pohonem předních kol. Moderní zážehové pětiválce z lehkých slitin měly ve dvouventilovém provedení výkon 103 kW (140 k), čtyřventilové měly 125 kW (170 k) a přeplňované dokonce 165 kW (224 k). Vzhledově zůstal typ 850 věrný krabicovým tvarům svých předchůdců, měl ale sportovnější charakter a překvapivě dobrý součinitel odporu vzduchu 0,32. Volvo 850 mělo jako první sériový automobil boční bezpečnostní vaky a systém SIPS na ochranu před bočním nárazem. Kombi bylo proti sedanu delší o 50 mm (4710 proti 4660 mm) a typickým znakem byla koncová světla protažená nahoru až k hraně střechy.

Do nedávné minulosti, současnosti a tak trochu i budoucnosti automobilky Volvo se podíváme ve třetí části tohoto příspěvku.