Z Hirošimy do Frankfurtu s Mazdou 3: Den první

Hodně zajímavá cesta stojí před osmi Mazdami 3 (a pěti doprovodnými CX-9), které dojedou po vlastní ose z Vladivostoku, kam je přivezl trajekt z Hirošimy, až na zhruba 15.000 kilometrů vzdálený autosalon ve Frankfurtu. Takovouto pouť absolvují Mazdy potřetí v historii: poprvé v roce 1977 přijely do Německa dvě 323 a v roce 1990 si na tuto pouť troufly čtyři Mazdy 626.

Část cesty absolvuje i zástupce Auto.cz (jako jediného českého média), tedy konkrétně moje maličkost. Ve třech dnech bych měl urazit 1.406 kilometrů a posunout se s konvojem z Vladivostoku do města Blagověščensk, tedy v podstatě po ruských silnicích kopírovat hranice s Čínou. Ostatně, všudypřítomné dvojjazyčné nápisy nám blízkost této mocnosti neustále připomínají…

Po prohlídce ruské tichomořské flotily ve Vladivostoku, jejíž velikost se podle našeho názoru v obecném povědomí hrubě přeceňuje, a po tom, co byly vozy požehnány knězem (polští kolegové, kteří jedou s námi, nenechali nic náhodě) jsme vyrazili vstříc hodně vzdálenému Frankfurtu.

Mazda 3 je na cestě z Hirošimy do Frankfurtu, Auto.cz je u toho

Byť jedeme po zdejší dopravní tepně, silnici M-60, občas to vypadá, jako bychom omylem zabočili na příjezdovou komunikaci ke kamenolomu. S asfaltováním provizorních cest si nikdo hlavu neláme: nahrne se dostatečné množství štěrku, udusá a je to. Když se opravuje most, což je mimochodem až podezřele často, těch 200 metrů v pohodě přetrpíte. Když se ale opravuje dvouproudá rychlostní komunikace a vy po šotolince musíte jet třeba dvacet nebo třicet kilometrů, není to příjemné. Snad každé naše auto už má v čelním skle na tyto úseky památku od kamínků.

Běžná úroveň silnic však není tak hrozná, jak se často povídá. Dlouhé úseky, které jsou v pořádku, vás však nesmí ukolébat. Pak totiž z ničeho nic přijde část doslova prošpikovaná výmoly, kterým ty naše středočeské říkají tak leda mami. Už chápu, proč zde má většina lidí SUV, nebo alespoň terénní pneumatiky s vyšším profilem. Vesničtí tuneři, a těch je tu spousta, v jejich silně ojetých šestiválcových Nissanech zkrátka trpí. Mimochodem, většina automobilů zde má pravostranné řízení, protože cena ojetin je v Japonsku výrazně (prý až o třetinu) nižší, takže se sem tato auta dovážejí opravdu ve velkém. I díky tomu lze na silnicích vidět i modely, o kterých se nám v Evropě ani nesnilo.

Ruští řidiči jsou sice trochu drsnější, žádný větší konflikt jsme však zatím neměli. A to je konvoj třinácti aut, jedoucích v poměrně těsných rozestupech na silnici nepříjemný soupeř. Na šotolinových částech jedeme co nejvíce vpravo, protože místní s typy Land Cruiser, Forester nebo Pajero (tyto tři modely jsou zde vysoce oblíbené) to berou téměř nesníženou rychlostí středem. Každopádně se vyplácejí lité šestnáctky s pneumatikami 205/60, které Mazda na automobily obula.

Nálada na palubě naší bílé Mazdy 3 hatchback, vybavené navigací (děkujme Bohu!), slabším dvoulitrovým agregátem o výkonu 88 kW a manuální šestistupňovou převodovkou je velmi dobrá, byť se jí co chvíli pokouší někdo svým nezodpovědným chováním pokazit (kolona se nemá rozdělit a tak se po každé cigaretce dáváme do pohybu dvacet minut). Od výjezdu z Vladivostoku jsme ujeli asi 420 kilometrů s průměrnou spotřebou 5,9 litru na 100 km, což je při třech osobách na palubě, jejich zavazadlech, dvou rezervních pneumatikách i s ráfky a velkém kanystru s benzinem v kufru hodně zajímavá hodnota.

Kolem silnice tu a tam zahlédneme slavnou Transsibiřskou magistrálu či rybníčky s lekníny. Příroda se reliéfem hodně blíží severním Čechám, lesní porost (kterého je opravdu požehnaně) mi zase z nějakého důvodu připomíná floru v Portugalsku. Měst nebo vesnic je velmi málo, když jimi projíždíte, tak si jich ale určitě všimnete: téměř před každým (na vesnici dřevěným) obydlím je stáneček s melouny, cibulí, houbami nebo žlutou tekutinou v PET lahvích, která svým zabarvením ze všeho nejvíce připomíná... no asi víte co. Ať jsme zatím jedli kdekoliv, vždy byla k pití brusinková limonáda. Za těch několik dní, co tu strávíme, tak dostaneme velmi prospěšnou urologickou kúru…

Nová Mazda 3 pojede z Hirošimy do Frankfurtu, Auto.cz bude u toho!

Na konci dne nás přivítal hotel o několik řádů horší, než byl ten ve Vladivostoku, po několika hodinách už se mi jej ale podařilo vyvětrat. Ale abych nebyl zbytečně zlý: Dalnerechensk má necelých třicet tisíc obyvatel, je na dohled od čínských hranic a největší ekonomický přínos plyne z těžby dřeva, takže zázraky se asi čekat nedají. Ostatně, ani u nás by asi pokoje v ubytovacím zařízení v některé ze zapadlých příhraničních oblastí nebyly kdovíjaký „labůž“. Když už jsme u paralely s Českem: kousek za hranicemi je malé čínské městečko Hulin, takže se našinec hned cítí tak nějak víc v pohodě...

Pod okny mi rachotí petardy, asi někdo oslavuje sobotní noc ve velkém stylu. Tedy aspoň doufám, že to jsou petardy. Ráno vstáváme po šesté hodině a vyrážíme na náš nejdelší úsek, při kterém urazíme něco přes 500 kilometrů. Vzhledem k velmi proměnné kvalitě silnic je to dávka docela zajímavá, tak nám držte palce, ať do Birobidžanu dorazíme bez velkého zpoždění. Odtamtud se opět ohlásím…

TEST Z Hirošimy do Frankfurtu s Mazdou 3: Den druhý

TEST Z Hirošimy do Franfurtu s Mazdou 3: Den třetí