Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Zapomenuté koncepty: Audi Avus Quattro (1991) - Návrat k hliníku

Aleš Dragoun
Diskuze (4)
Koncept Audi Avus Quattro připomínal předválečné monoposty Auto Union, byl ale dvoumístný. Lákal na motor W12, lehký kov a supersportovní pojetí. Jenže nejezdil...

Čtyři kruhy si před 25 lety vzpomněly na slavnou předválečnou éru monopostů Auto Union s motorem vzadu, které vítězily ve Velkých cenách a překonávaly světové rekordy. Vrátily se k lehkému hliníku a překvapivě na autosalonu v Tokiu 1991 vystavily stříbřitý koncept supersportu Avus. I on odkazoval na slavné časy berlínské závodní dráhy, která ovšem tedy ještě fungovala, byť ve značně okleštěné podobě bez dávno zbořené vysoké klopené Severní zatáčky (Nordkurve). Původně byla navržena jako zkušební trať (AVUS = Automobil-Verkehrs- und Übungs-Straße), později se stala součástí dálnice.

ASF

Oblá studie, která následovala po frankfurtském debutu oranžového Quattra Spyder (určitě se k němu někdy vrátím podrobněji) hlásala budoucnost. Hlavně hliníkovým prostorovým rámem Audi Space Frame (ASF) v kabátku stříbrné zrcadlící se střely. Na dávné úspěchy odkazovala i absence jakéhokoli laku, šlo o holý plech, jen nakonzervovaný a maximálně vyleštěný. Panely z lehkého kovu měly tloušťku jen 1,5 mm a zpracovávaly se samozřejmě ručně, jak jinak?

Oblé tvary vlastně ani nebyly moc retro jako u pozdějšího konceptu W16 Rosemeyer z roku 2000. Spíše futuristické, jen s vystouplými blatníky, které připomínaly aerodynamickou verzi Auto Unionu C. Hlavní světla měla tvar jakýchsi lichoběžníků. Zajímavý stylistický prvek představovala vysoko umístěná vnější zpětná zrcátka. Maska se čtyřmi kruhy se nacházela pod nimi, ale nad dvojicí nasávacích otvorů. Další „díry“ bychom našli na bocích. Nizounká záď byla zakončena výraznou odtokovou hranou a většími elipsovitými koncovými reflektory. Za designem stálo firemní mnichovské Advanced Design Studio vedené Martinem Smithem a slavný Američan J Mays.

Audi se v propagačním videu kromě plné recyklovatelnosti chlubilo tím, že 4425 mm dlouhá a 1975 mm široká hliníková karoserie váží třetinu ocelové. Auto se skutečně muší suchou hmotností 1250 kg a jejím ideálním rozložením nepostrádalo vzhůru výklopné dveře, jak se na správný supersport s motorem podélně uprostřed sluší a patří.

Šestilitr s válci do W?

Jenže unikátní atmosférický šestilitrový (5998 cm3) W12 s rozvodem DOHC a výkonem 374 kW (509 k) v 5800 min-1 až na kryt a nákres nikdy neukázalo. Proč? Protože Avus Quattro zůstal nepojízdnou slupkou. Druhé jméno odkazovalo na stálý pohon všech kol přes šestistupňovou manuální převodovku ZF, která přenášela 540 N.m v 4000 otáčkách. „Quattro“ by umožnilo přenos točivého momentu v poměrech 80:20, 30:70 i 60:40, poslední údaj odpovídal standardním podmínkám.Veškeré údaje byly tak jen hypotetické. Včetně sprintu z klidu na stovku během pouhých 2,8 s, na dvojnásobek za 6,5 s a maximální rychlosti 340 km/h. Brzdná dráha ze stovky činila teoretických 36,7 m.

Úchvatný kus techniky měl být vybaven nepřímým elektronickým vstřikováním Bosch MSS 52, trojicí katalyzátorů, třemi uzamykatelnými diferenciály včetně jednoho Torsenu typu C, vrtanými kotoučovými brzdami Brembo s ABS, vpředu šestipístkovými s průměrem 345 mm, vzadu čtyřpístkovými 330mm a řízením zadní nápravy. Aerodynamiku vylepšoval střešní nasávací otvor typu NACA. Sklo kromě těch v bočních dveřích tvořil jeden jediný kus. Zhruba polovinu výšky vozu (byl nízký, od asfaltu měřil jen 1175 mm) tvořila dvacetipalcová kola Avus (ano, jmenovala se stejně jako auto) od divize quattro GmbH s pneumatikami 225/60. Podvozek disponoval rozvorem 2800 mm, palivová nádrž pojala sto litrů benzinu, tedy kdyby nějaký potřebovala...

Slza

Dvoumístný kokpit tvaru slzy byl hoden supersportu, přístroje pod jednoduchým tříramenným volantem měly klasické bílé podklady číselníků, otáčkoměr a rychloměr doplňoval malý displej s dalšími ukazateli, zbylé „budíky“ byly umístěny blíže středu palubní desky pod otvory ventilace a topení. Nesměly chybět červené kožené anatomické sedačky s karbonovými a hliníkovými vložkami. Žádné divočiny se ale nekonaly, vcelku střízlivě navrženou kabinou pokrývala kromě přírodního materiálu (mimo jiné i na madlech dveří) také světle šedá Alcantara, na podlaze pak byl k vidění rovněž umělý semiš, ale rudý. Na perforované pedály použili konstruktéři logicky opět hliník. V oficiálních technických údajích Audi zveřejnilo dokonce objem zavazadelníku: 460 l. Vtip?

Nikdy o výrobě něčeho takového ani neuvažovalo. Přesto se Avus v Tokiu líbil tak, že o něj projevil zájem údajně tucet lidí, alespoň se to proslýchá. Byli schopni rovnou zaplatit 12 milionů dolarů za jeden každý kousek silniční verze. To byla začátkem 90. let obrovská suma!

Motor ze dřeva

Avus Quattro si můžete dnes prohlédnout v muzeu Audi v Ingolstadtu, ale svézt se s ním nelze, ani kdybyste byli novináři. Nikdy nebyl zprovozněn, představoval pouze ukázku štědrého použití lehkého kovu v automobilové konstrukci. A vlastně i ten příchod pětiventilového motoru W12 se čtyřmi válci ve třech řadách pod úhlem 60 stupňů, základními parametry 84 x 90,2 mm a rozvody poháněnými ozubenými koly i řetězem předznamenal. Tehdy jej ovšem ještě vyřezali ze dřeva, nalakovali a obalili plastem. Byl jen na papíře, premiéru měl až mnohem později, v lednu 2001 v luxusní A8 první generace. A ještě coby čtyřventilový, neměl tři sací ventily, nýbrž pouze dva, dvojice výfukových mu samozřejmě zůstala.

Ale šlo vlastně o ideového předchůdce první generace R8, respektive konceptu Le Mans Quattro... Měkké tvary navíc odolaly zubu času, i po 25 letech od svého debutu vypadá pořád úžasně...

Aleš Dragoun
Diskuze (4)
Avatar - pumpkin
25. 12. 2016 19:51
Re: No, nevím...
Pripomína ich koncept Rosemeyer, nie Avus. ;-)
[odkaz]
25. 12. 2016 19:16
Hmmm
Vyměníme masku a voilá, máme tu Veyron. >:D
Avatar - Ja Prvni 123
25. 12. 2016 18:30
No, nevím...
Mně teda předválečné monoposty Auto Union nepřipomíná... ale jinak dobrý.