10 nejrychlejších ferrari na okruhu Fiorano

Okruh Fiorano, italsky Pista di Fiorano, byl postaven v roce 1971 na popud samotného Enza Ferrariho. Trať byla slavnostně otevřena v dubnu 1972, přičemž hlavním jejím účelem je testování supersportů, okruhových speciálů i monopostů formule 1. Průměrná šířka trati dosahuje 8,2 metru, přičemž na délku aktuálně měří 2997 metrů. Začátkem sedmdesátých let byla o tři metry delší, profil Fiorana se od té doby několikrát lehce změnil.

Tajemství okruhu Fiorano: Příběh slavné testovací dráhy Ferrari

Například v roce 1992 byla vybudována šikana a o čtyři roky později došlo k úpravě prvních tří zatáček v podobě jejich překlenutí jedním plynulejším obloukem. V minulosti se uvažovalo také nad vybudováním některých zatáček dle evropských okruhů, které by částečně simulovaly jednotlivé Velké ceny. Charakter trati umožňuje získat špičková data ze všech různých oblastí včetně brzd nebo pneumatik.

Absolutní rychlostní rekord zde již od roku 2004 drží Michael Schumacher, který s monopostem Ferrari F2004 necelé tři kilometry dlouhou trať zvládl obkroužit za 55 sekund a 999 tisícin sekundy. Nejrychlejším soutěžním vozem je podle záznamů Maserati MC12 Competizione, které na slickách a s Andreou Bertolinim za volantem zajelo čas 1:11.711.

My se ovšem zaměříme na sériová ferrari, která zde pravidelně podstupují zátěžové zkoušky nejen při samotném vývoji.

10. Ferrari 296 GTS (1:21,8)

Nádherný spider z aktuální nabídky s dvojitě přeplňovaným vidlicovým šestiválcem a elektromotorem se systémovým výkonem 610 kilowattů je v současné době desátým nejrychlejším ferrari na Fioranu. Odstup od nejlepších je přitom minimální.

9. Ferrari 488 Pista (1:21,5)

Okruhově zaměřený derivát Ferrari 488 se představil v březnu 2018. Inspiroval se soutěžními variantami 488 GTE a 488 Challenge. Díky úpravám dvojitě přeplňovaný osmiválec o objemu 3,9 litru dává 530 kilowattů, což je o 37 kW více než u běžného 488.

8. Ferrari 812 Superfast (1:21,5)

Ultimátní gran turismo patří mezi nejvýkonnější auta s atmosférickým motorem v historii. Jeho 6,5litrový dvanáctiválec totiž dává masivních 588 kilowattů. Síla zpředu putuje na zadní kola skrze sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku Getrag.

Jediné na světě! Ferrari SP-8 je další unikát pro bohatého fajnšmekra

7. Ferrari F12tdf (1:21,0)

I v tomhle případě máme čest s okruhovou variantou. F12tdf odkazuje na automobilovou Tour de France, kterou Ferrari s modelem 250 vyhrálo v letech 1956 až 1964. Dvanáctiválec 6.3 má 574 kW (+30 proti F12berlinetta), F12tdf je navíc o 110 kg lehčí než konvenční verze.

6. Ferrari 296 GTB (1:21,0)

Totožný čas jako F12tdf předvedlo novější Ferrari 296 GTB s motorem s polovinou válců, avšak dvěma turbodmychadly místo atmosférického plnění. Jedná se o uzavřenou variantu spideru na desátém místě. Oba mají plug-in hybridní pohon.

5. Ferrari 812 Competizione (1:20,0)

A další limitovaná série, jež byla upravená pro jízdu na závodním okruhu. Ve srovnání s běžným 812 Superfast má o 22 kilowattů vyšší výkon (610 kW), zároveň je o něco lehčí. Celkem vzniklo pouze 999 exemplářů Competizione a otevřeného Competizione A.

4. LaFerrari (1:19,7)

Výroční vydání hypersportu patří k nejúžasnějším automobilům posledních dekád. Pro italskou automobilku se jednalo o první klasický hybrid v její historii. Dvanáctiválci 6.3 s 588 kilowatty pomáhá ještě setrvačník HY-KERS) se 120 kW, přičemž systémový výkon dosahuje 708 kilowattů.

Bude to pravé ferrari, říká šéf značky o prvním elektromobilu. Jezdil s prototypem

3. Ferrari SF90 Spider (1:19,5)

Další z plug-in hybridních ferrari, tentokrát se čtyřlitrovým osmiválcem. Tahle pohonná soustava kombinuje spalovacích 574 kW s elektromotorem se 162 kilowatty, dohromady tedy máte k dispozici 735 kW neboli téměř 1000 koní.

2. Ferrari SF90 Stradale (1:19,0)

Uzavřená varianta od výše zmíněného spideru. Zkratka SF90 mimochodem odkazuje na devadesáté výročí závodního týmu Scuderia Ferrari, přičemž totožné pojmenování nesl také monopost formule 1 pro sezonu 2019.

1. Ferrari SF90 XX (1:17,3)

Žhavá novinka v nabídce italské automobilky vychází z konvenčního SF90, má však o něco vyšší systémový výkon (758 kilowattů) a přepracovanou aerodynamiku kombinující pasivní prvky s aktivními. Poprvé od dob F50 dostalo ferrari pevné zadní křídlo.