Alfa Romeo Giulia GTA 1300 Junior: Italská kráska za necelé 4 miliony korun

V roce 1965 zahájila Alfa Romeo produkci odlehčených Giulií GTA (alleggerita). Byly původně určeny hlavně pro závodní účely a o výrobu se starala divize Autodelta, která reprezentovala továrnu v motoristickém sportu. Kromě oholeného provedení Corsa s hliníkovými karoseriemi a okny kromě čelního z plexiskla však existovaly i v silniční specifikaci Stradale s normální homologací a výkonem 115 k (85 kW), takže je bylo možné využít v normálním provozu. Původní verze měly pod kapotami nadupané zážehové šestnáctistovky (1570 cm³) s rozvodem DOHC a dvěma svíčkami na válec Získaly tři tituly mistrů Evropy v divizi 2, dva vybojoval Andrea de Adamich (1966 a 67), pozdější pilot formule 1, třetí a poslední pak Spartaco Dini (1969). Pamětníci je zažili v Brně...

V šedesátém osmém slavila svou premiéru verze GTA 1300 Junior. Místo čtyřválců 1,57 l používala odvozené s objemem 1290 cm³, kterého bylo dosaženo zmenšením zdvihu pístů. Proto ono juniorské jméno. Třída třináctistovek si získávala značnou popularitu. Juniory Corsa používaly vstřikování, díky kterému se dostaly až na výkon 170 koní (125 kW). Stradale si vystačily s dvojitými karburátory Weber 45 DCOE a 110 koňmi (81 kW) v 6000 otáčkách. Alfa pochopitelně nepoužívala žádné přeplňování, mechanické či turbo, objem by se musel přepočítat koeficientem. Jednotky byly i přes tato působivá čísla čistě atmosférické! Pětistupňová manuální převodovka poháněla zadní kola, kotoučové brzdy bychom našli na všech, přední náprava měla nezávislé závěsy.

Verzí Junior Stradale s třináctistovkou vzniklo jen 193 kusů, ač to na první pohled nevypadá, jde tedy o pěknou raritku. Kus výrobního čísla 776131 a s číslem agregátu AR 00559 05377, který byl o uplynulém víkendu ke koupi, opustil Autodeltu v červenci 1975 právě jako silniční, není zpětně zkonvertován. Má atypickou bílou barvu, pro někoho je rudá alfa prostě klišé. Nechybí mu ale zelený pruh a hlavně tradiční čtyřlístek na bocích (quadrifoglio verde), zde navíc obrovský.

Jde o sedmou GTA závěrečné série a poslední, kterou prodala přímo Autodelta. Stalo se tak v prosinci 1975, zákazníkem byl závodní tým SCARSpA z Florencie, který si objednal navíc samosvorný diferenciál a stálý převod 4,55:1. K přestavbě skutečně mělo dojít, jenže pro následující sezónu FIA změnila předpisy, takže Julie byla zaregistrována do provozu a dostala běžné značky. Po třiceti letech se stěhovala ke sběrateli do Německa a nakonec se octlo až v dalekém Japonsku.

Odstín laku nese název Hawthorn, auto s černým interiérem a klasickým tříramenným děrovaným volantem je v naprosto originálním zachovalém stavu a pojízdné, fungují i veškeré spínače. Bez jakékoli koroze, což je u čtyřicet let staré alfy, skalní fanoušci prominou, dost podstatný fakt. Tachometr ukazuje 64.180 najetých kilometrů. Pravda, má sice pouze pětici míst, ale tahle kráska rozhodně neobjela zeměkouli několikrát, každý rok v Itálii najela jen nějaké dva tisíce kilometrů. Veškerá čísla souhlasí.

Alfu nabídla aukční síň Bonhams na Concours d‘Elegance v Greenwichi 5. června. Rozmezí stanovila na poměrně značných 150-200 tisíc dolarů, ale extrémní a nikdy nebouraná vzácnost je zkrátka vzácnost. Výsledná cena sice zůstala při dolní hranici, nový majitel zaplatil za nádherné kupé ale i tak dost: 154 tisíc dolarů, tedy přes 3,73 milionu korun. Všech Giulií GTA vzniklo mimochodem pět stovek, padesátka v větším motorem, 450 Juniorů 1,3 l, z udaných počtů tudíž vyplývá, že 257 exemplářů bylo v závodní verzi.