Austin 8 byl malý bojovník proti fašismu. Dobré uplatnění však našel i po válce

Anglickou automobilku Austin Motor Company založil v roce 1905 baron Herbert Austin (1866–1941). Továrna postavená poblíž Birminghamu v Longbridge vyráběla od začátku automobily a v letech 1922 až 1939 úspěšný malý model Seven (7), poháněný čtyřválcem s objemem 747 cm³.

Austin A90 Atlantic (1949–1952): Vyráběl se pod heslem „exportovat nebo zemřít“

Koncem třicátých let minulého století začal prodej malého Austinu 7 váznout. Proto byla nabídka modelů rozšířena o model „Big 7“ s pohonem zadních kol řadovým čtyřválcem o objemu 901 cm³. Big 7 nesplnil očekávání, protože navzdory většímu motoru všechno ostatní, včetně ovladatelnosti, odpovídalo počátku dvacátých let. Nástupcem modelu Seven se stal Austin Eight (8), jehož výroba začala v Longbridge 24. února 1939 a během druhé světové války pokračovala až do roku 1943.

Předválečné Austiny 8

Na počátku výroby modelu Eight nabízel Austin čtyři základní provedení:

• Austin 8AR, čtyřdveřový sedan se šesti bočními okny
• Austin 8ARA, dvoudveřový tudor se čtyřmi bočními okny
• Austin 8AP, otevřený dvoudveřový tourer se dvěma nebo čtyřmi sedadly
• Austin 8AV, třídveřová dodávka

Čtyřdveřový sedan Austin 8 se šesti bočními okny (foto) měl rozvor náprav 2.250 mm, rozchod kol vpředu/vzadu 1.140/1.160 mm a vnější rozměry 3.780 x 1.420 x 1.600 mm (délka x šířka x výška). Motorová kapota měla závěsy vzadu, takže se otevírala nahoru. Svislá maska chladiče byla rozdělená chromovanou lištou. Světlomety byly umístěny v kapkovitých pouzdrech, umístěných po stranách masky. Úzké chromované nárazníky neměly svislé členy (ty se objevily až po válce). Vzadu měla „osmička“ malý zavazadlový prostor přístupný víkem se závěsy dole. Náhradní kolo bylo umístěno pod podlahou kufru. Kapkovité blatníky byly propojeny prahovými stupačkami. 

Čtyřdveřový sedan Austin 8 se šesti bočními okny měl rozvor náprav 2 250 mm.

Dvoudveřový tudor Austin 8 se čtyřmi bočními okny (foto) měl stejné rozměry jako sedan a rovněž neměl svislé členy nárazníků. Široké dveře měly vystupující závěsy vzadu, takže se otevíraly proti směru jízdy, stejně jako přední dveře sedanu.

Austin 8ARA, dvoudveřový tudor se čtyřmi bočními okny

K pohonu zadních kol sloužil zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec s objemem 901 cm³ (vrtání x zdvih: 56,8 x 89 mm) a rozvodem SV (s postranními ventily). Motor převzatý z předchozího modelu Austin Big 7 měl díky vyššímu kompresnímu poměru (6,5:1) výkon zvýšený o dva koně na 27 koní (20 kW) při 3.800 min^-1 a točivý moment 50 Nm při 2.200 otáčkách. Točivý moment se přenášel na zadní kola přes manuální čtyřstupňovou převodovku a palivo dodával do motoru karburátor Zenith. Sedan s pohotovostní hmotností 800 kg dosahoval maximální rychlost 95 km/h.

Austin 8 měl zcela nový podvozek, který byl na polovině cesty k samonosné konstrukci. Hlavním dílem byla lisovaná ocelová podlahová vana se skříňovou částí přivařenou na každé straně vozu. K této struktuře pak byla přivařena karoserie. Obě tuhé nápravy byly odpruženy poloeliptickými podélnými listovými pery s hydraulickými tlumiči. Na všech kolech byly mechanické bubnové brzdy Girling.

Montego bylo posledním novým Austinem. Značku nezachránilo

Austin 8 ve válce

Pro potřeby britské armády a vlády bylo vyrobeno zhruba 9 tisíc otevřených verzí Austin 8AP Military Tourer (foto) a také menší množství tudorů a sedanů. 8AP Military Tourer se od civilních verzí lišil svislými větracími otvory na bocích motorového prostoru, dřevěným obložením na spodní části čelního skla, olejovým vzduchovým filtrem a bezklíčkovým spínačem zapalování. Místo děrovaných ocelových ráfků měl ráfky bez otvorů a místo dělené lité mřížky měl vpředu lisovanou ocelovou mřížku. Dvoumístné nebo čtyřmístné otevřené vozy měly skládací plátěnou střechu s trubkovým rámem a celé byly nalakované zelenou barvou včetně chromovaných dílů (poklice, světlomety, nárazníky).

Austin 8AP Military Tourer z roku 1939 ve službách britské královské armády. Bylo jich vyrobeno zhruba 9 tisíc.

Austin 8 po válce

Po skončení druhé světové války se modely Austin 8 vyráběly až do roku 1948 s drobnými odchylkami od předválečných verzí. Lišily se například volantem, svislými členy na náraznících, zadním nárazníkem v celé šířce vozu místo děleného, madlem kufru, nosičem poznávací značky na víku kufru (foto) a ocelolitinovou skříní převodovky místo hliníkové. Vyráběly se pouze dva modely, čtyřdveřový sedan se šesti bočními okny (AS1) a třídveřová dodávka (AV1).

Austin 8 z roku 1946 měl vzadu odlišné madlo kufru a nosič poznávací značky na víku kufru.

Až do přerušení výroby v roce 1943 vyrobil Austin 47.600 vozů všech verzí. Po skončení války v roce 1945 byla výroba obnovena, ale bez otevřených tourerů a tudorů (Tourery se po válce vyráběly v Austrálii). Po válce, v letech 1945 až 1948, bylo v Longbridge vyrobeno 56.103 vozů Austin Eight, celkem tedy 103.703 vozů. Nástupcem se stal v roce 1951 ještě o něco menší Austin A30 s moderní samonosnou karoserií a pohonem zadních kol čtyřválcem 0,8 litru.