Austin A90 Atlantic (1949–1952): Vyráběl se pod heslem „exportovat nebo zemřít“
Anglický čtyřmístný kabriolet Austin A90 Atlantic debutoval v roce 1948 na londýnském autosalonu v Earls Court. Vyrábět se začal v roce 1949 a kupé A90 Atlantic Sports Saloon o rok později.
V prvních letech po skončení druhé světové války byl britský průmysl pod tlakem z nedostatku materiálů a devíz. Britská vláda kladla velký důraz na export britských výrobků a razila heslo „exportovat nebo zemřít“. Firmy, které si v tomto směru nevedly dobře, měly omezené dodávky nedostatkové oceli. Anglická automobilka Austin, založená v roce 1905 Herbertem Austinem se proto brzy po válce rozhodla vyvinout malý sportovní vůz A90 Atlantic, určený hlavně pro americký trh a získat tak cenné devízy. Atlantic byl navržen v americkém stylu, měl řadicí páku na sloupku řízení (foto) a volant na levé nebo pravé straně. Kabriolet měl dokonce hydraulické ovládání textilní střechy.
Poměrně drahý vůz (ve Velké Británii stál kabriolet 824 liber včetně daně) nebyl na americkém trhu příliš úspěšný, takže jeho výroba v anglickém Longbridge, jihozápadně od Birminghamu byla v roce 1952 ukončena po vyrobení necelých 8.000 kusů. Motor byl později použit v modelu Austin-Healey 100. Obchodně o něco úspěšnější byl Atlantic v bývalých britských koloniích, v Evropě a v Austrálii.
Design
Austin A90 Atlantic (foto) byl jedním z prvních anglických automobilů navržených po válce. Jeho základní tvary naznačil skicou Leonard Lord, tehdejší šéf automobilky Austin a později British Motor Corporation (BMC). Konečný vzhled vozu je dílem argentinského designera Dicka Burziho. Inspirací mu byl pravděpodobně kabriolet Alfa Romeo z roku 1946, navržený Pinin Farinou, který skončil o rok později v Longbridge.
K typickým rysům kabrioletu Atlantic patřilo zajímavě tvarované třídílné přední okno, sestavené z rovného skla uprostřed a zaoblených úzkých skel po stranách. Dalším výrazným prvkem byly přední blatníky svažující se dolů až k zadnímu nárazníku nad zakrytými zadními koly. Vpředu, nad zapuštěnými světlomety, byla umístěna okřídlená písmena A, počáteční písmena značky Austin. Přední masku tvořil otvor nad předním nárazníkem s vodorovnými lištami rozdělenými uprostřed třetím hlavním světlometem menšího průměru (foto). Přední kapotu zdobilo pět chromovaných lišt s velkým okřídleným znakem Austinu. Luxusní charakter kabrioletu potvrzovala hydraulicky ovládaná okna ve dveřích a sklápěcí plátěná střecha s hydraulicko-elektrickým ovládáním (vytažení střechy trvalo 22 s) s malým zadním oknem.
Některé vozy Atlantic už měly směrové blikače nahrazující zastaralé ručkové směrovky a za příplatek i rádio. Barvy karoserie u vozů určených pro americký trh dostaly exotická jména jako například „zelená mořská pěna“ nebo „pouštní zlatá“. Kabriolet měl rozvor náprav 2.438 mm, rozchod předních/zadních kol 1.359/1.410 mm a vnější rozměry 4.496 x 1.778 x 1.524 mm (délka x šířka x výška).
Kupé Sports Saloon
V roce 1950 se začalo vyrábět dvoudveřové kupé Austin A90 Atlantic Sports Saloon (foto) s pevnou střechou, nazývané ve Velké Británii Fixed Head Coupe (FHC). Plechová střecha kupé byla lakovaná nebo potažená látkou. Toto provedení dávalo kupé vzhled podobný kabrioletu s nataženou střechou. Třídílné zadní okno kupé bylo panoramatické, přičemž střední část okna byla zapuštěná do kufru a napomáhala větrání interiéru. Jen málo Angličanů očekávalo tak futuristicky pojatý automobil, zvláště od tak konzervativního výrobce jako byl Austin.
Pohonná jednotka a podvozek
Zadní kola kabrioletu a kupé A90 Atlantic poháněl vpředu umístěný zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec ze sedanu Austin A70 s rozvodem OHV a objemem zvětšeným na 2.660 cm3 (vrtání x zdvih: 87,3 x 111 mm). Se dvěma karburátory SU a kompresním poměrem 7,5:1 měl nejvyšší výkon 88 k (65 kW) při 4.000 otáčkách a točivý moment 190 Nm při 2.500 otáčkách. Mechanická čtyřstupňová převodovka se řadila pákou na sloupku řízení.
Kabriolet Austin A90 Atlantic s pohotovostní hmotností 1.270 kg dosahoval maximální rychlost 146 km/h a z 0 na 100 km/h zrychlil za 17 s. Při testech vykazoval průměrnou spotřebu 13 l/100 km. Kupé s pohotovostní hmotností 1.370 kg mělo maximální rychlost 150 km/h a na stovku zrychlilo za 19 s.
V letech 1949 až 1952 vyrobil Austin v Longbridge 7.981 vozů A90 a z nich necelá polovina (3.597 kusů) byla exportována. Většímu úspěchu na americkém trhu nepomohlo ani překonání 63 rekordů v kategorii „stock car“ na dráze v Indianapolisu ani snížení ceny o tisíc dolarů v roce 1949. Slabý čtyřválec nemohl konkurovat americkým motorům V8. Silným soupeřem na trhu sportovních vozů byl Jaguar XK120, představený poprvé rovněž na londýnském autosalonu v roce 1948.
Nedostatečná ochrana proti korozi způsobila, že jen malá část vyrobených kabrioletů a kupé Atlantic se dožila dnešních dnů. Odhaduje se, že v současné době existuje ve Velké Británii kolem 60 vozů Atlantic, přičemž zhruba polovina je provozuschopných.
