Autonomní řízení zřejmě nebude takový zázrak bezpečnosti, jak se očekávalo

Systémy autonomního řízení se v posledních letech stávají stále důležitějším prvkem výbavy budoucích vozů, do jehož vývoje investují automobilky mnohdy až neuvěřitelné částky. Kolem plně autonomního řízení se navíc vytvořil mýtus, podle něhož by mohlo zamezit většině dopravních nehod. Skutečně je to ale tak snadné?

Studie amerického institutu IIHS (Insurance Institute for Highway Safety) naznačuje, že ve skutečnosti by autonomní vozidla mohla být schopná zabránit pouze zhruba třetině dopravních nehod. Tedy alespoň pokud v jejich nastavení nedojde k výrazným změnám.

Autonomní auta za rohem. Nebo je to všechno jinak?

IIHS sice přiznává, že pochybení řidiče lze dohledat v průměru u více jak 9 nehod z 10. Současně ale dodává, že se jednalo o „konečné selhání v řadě událostí", které vedly k nehodě. Vyškrtnout tak z řízení lidský článek, který bývá označován za viníka všeho zlého, tak ve výsledku nemusí přinést kýžený efekt.

Podle analýzy IIHS mají autonomní systémy řízení zabránit třetině dopravních nehod vlastně jen díky tomu, že mají jednoduše přesnější vnímání než řidič a navíc nejsou tolik náchylné k rozptýlení. Pokud by se po autonomních systémech mělo skutečně chtít, aby zabránily všem dopravním nehodám, pak by musely být radikálně přeprogramovány. Jejich hlavní prioritou by se zkrátka muselo stát bezpečí před pohodlím a rychlostí.

Plně autonomního řízení se možná nikdy nedočkáme, přiznal zástupce Volkswagenu

Během studie se přitom odborníci z IIHS zaměřili na asi 5.000 dopravních nehod nahlášených policií, u nichž zasahovaly složky záchranného systému, a od kterých muselo být jedno z vozidel odtaženo. Zjednodušeně řečeno se mělo jednat o poměrně závažné kolize.

U těchto nehod pak došlo ke kategorizaci příčin, které vedly až k nehodě. A právě tato kategorizace přivedla odborníky z IIHS k závěru, že některé nehody byly jednoduše nevyhnutelné. A to především ty, které byly způsobeny vážnou technickou poruchou automobilu.

Současné také zjistili, že nehody způsobené výhradně problémy s vnímáním a postřehem, jako je například nízká viditelnost či rozptýlení řidiče, tvořily pouze 24 % nehod. Nehody způsobené pouze řidiči pod vlivem alkoholu či drog, zdravotními problémy nebo mikrospánkem, pak tvořily zhruba 10 % nehod.

Audi A8 se autonomního řízení na 3. úrovni zřejmě nedočká

A právě u těchto nehod (tedy 34 %) by podle IIHS systémy autonomního řízení, pokud by byly plně funkční, mohly skutečně pomoci. Sluší se ovšem zmínit, že IIHS počítá se systémy autonomního řízení, které budou naprogramovány na podobný styl řízení, jaký preferují lidé. Tedy schopnost akceptovat při procesu rozhodování stejná rizika, pouze rychleji a na základě dat získaných z takřka bezchybně fungujících senzorů a bez možnosti ovlivnění či rozptýlení.

Pokud by ovšem automobilky či technologické společnosti chtěly pomocí systémů autonomního řízení zabránit většímu počtu dopravních nehod, pak by je musely přeprogramovat. Nově by si systémy musely lépe poradit s chybami v předvídání, rozhodování i výkonech vozu, jako je například příliš rychlá jízda za daných podmínek, nebo špatné odhadnutí toho, co se chystá udělat jiný účastník provozu.

Lidé autům bez řidiče nevěří. Pomoci jim může koronavirus

Jako příklad pak IIHS uvádí nehodu autonomního vozu Uber z roku 2018, kdy došlo ke sražení a usmrcení chodkyně přecházející silnici. Autonomní systém měl totiž nejprve problém chodkyni na kraji silnice zpozorovat a následně neodhadl její úmysl, tedy silnici přejít.

Studie IIHS tak naznačuje, že pokud budeme chtít skutečně výrazně snížit počet nehod na silnicích, pak bude potřeba u systémů autonomního řízení upřednostnit bezpečnost před vším ostatním. Například v oblastech s vyšším výskytem chodců se tak dá očekávat, že budou autonomní auta výrazně pomalejší, než auta s řidiči.