Bertone definitivně skončil, nikdo o firmu nemá zájem

V Itálii funguje několik desítek firem, jež se zabývají průmyslovým designem s důrazem na dopravní prostředky. Jména jako Stola, Fioravanti nebo Zagato jsou dostatečně známá, ale nejvíce pozornosti na sebe pravidelně strhává stále stejná trojice společností: Italdesign Giugiaro, Pininfarina a Bertone. Respektive strhávala, protože posledních deset patnáct let se nese ve znamení nástupu vlastních designérských center automobilek, takže pro nezávislé karosáře už tolik práce nezbývá. Ostatně dobře je to vidět na příkladu Italdesignu, na konci minulé dekády se potácel v problémech a zachránil ho jen vstup Volkswagenu. To Pininfarina dál válčí sám, a daří se mu střídavě – už před časem mu odešel významný zákazník Peugeot a nedávno například musel skousnout fakt, že Ferrari LaFerrari je první vůz z Maranella od roku 1978, který nenavrhoval.

To ovšem nic není proti situaci studia Bertone. Už předloňské oslavy sta let od vzniku této firmy byly mírně rozpačité, protože bylo jasné, že situace už zdaleka není taková jako dřív. Firma zrovna vyklouzla se svého druhého bankrotu (první vyhlásila v roce 2008) rozprodejem části sbírek prototypů a na nějaké optimistické výhledy to nevypadalo. Hlavní dřívější klient Opel je minulostí (linky s kapacitou 70 000 vozů, na nichž vznikaly Astry Coupé

a Cabrio, byly v roce 2009 prodány Fiatu), z 2240 zaměstnanců roku 2003 zbyla jen desetina a obrat se smrskl skoro třicetkrát na asi dvacet milionů eur, když základ tvořily zakázky z Číny. Vázly výplaty a také povědomí o značce, tak důležité při sjednávání dalších kontraktů.

Na začátku tohoto roku firmě dál pustil žilou odchod šéfstylisty Michaela Vernona Robinsona, jenž s sebou vzal část inženýrů a v Modeně si založil vlastní studio ED Design. Vdova po Nucciu Bertonem tak už nedokázala čelit tlaku věřitelů a vyhlásila bankrot společnosti. Soud vyměřil lhůtu na hledání případného nového majitele, jež vypršela – bez výsledku. Zájem údajně projevila turecká dopravní společnost Karsan, jež za práva na značku Bertone a firemní muzeum (ochuzené ovšem předchozími prodeji) nabídla částku odpovídající asi 55 milionům korun,

ale tato informace byla nakonec dementována. Prý se poptávalo i několik nejmenovaných italských firem a investorů, to ale také zdá se k ničemu nevedlo.

Trpkou ironií přitom je, že slavný Giorgetto Giugiaro, který co se týče zajištění svého Italdesignu na tom je ze současných italských stylistických studií nejlépe, začínal svoji kariéru právě u Bertoneho…

Bertone: od kočárů po supersporty

Turínská firma začínala v roce 1912 stavbou a úpravami kočárů a drožek, to měla pouhopouhé tři zaměstnance. Giovanni Bertone se tehdy musel sakra ohánět, aby uživil i svého malého synka Giusseppeho, jenž pak pod slavnějším jménem Nuccio (i když se mu prý říkalo i Gary) pozvedne Carrozzerii Bertone k nadoblačné slávě. Autům se ale společnost začala věnovat až po první světové válce (SPA 23S, Fiat 501 Sport Siluro Corsa), na začátku 30. let do řízení podniku začal mluvit mladý Nuccio. Navrhl lehkou závodní barchettu na základě Fiatu 500 a zkusil si s ní i Mille Miglia nebo Targu Florio. Po druhé světové válce přišli první zahraniční zákazníci (Arnolt-MG a Arnolt-Bristol) a také fantastický úspěch s Alfou Romeo Giulietta Sprint (1954). Postupně se přidávaly další legendární vozy: NSU Prinz Coupé, Lamborghini Miura, Jarama nebo Countach, Lancia Stratos, Volkswagen Polo, Citroëny BX, XM nebo Xantia, případně off-roady Freeclimber 1 a 2. Zapomenout samozřejmě nesmíme ani na Škodu Favorit. Vedle toho se dále rozšiřovaly aktivity: stavěly se desítky showcarů, výrobní linky nebo distribuční kanály pro odbyt aut – Fiaty Ritmo Cabrio nebo X1/9 prodával Bertone také pod svou značkou. Málo se také ví, že Bertone byl významným průkopníkem řízení bez mechanické vazby, tzv. drive-by-wire…