BMW 2800 GTS Frua (1969): Ital s bavorskou technikou vstal z mrtvých
Návrhář Pietro Frua vytvořil v 60. a 70. letech minulého věku řadu prototypů kupé se sériovými komponenty BMW. Jedno z nich koupila před dvěma dekádami sama bavorská automobilka...
Pietro Frua (1913-1983) se narodil v Turíně a vyučil se kreslířem. Obojí ho předurčovalo k další dráze. Jeden z nejlepších italských automobilových návrhářů a karosářů začínal v sedmnácti letech u Stabilimenti Farina, té méně slavné karosárny rodiny Farinů. Seznámil se také s Giovannim Michelottim. Za války navrhoval elektrické pece a kuchyňské linky. Dopravním prostředkům se věnoval jen okrajově, vznikl skútr se samonosnou karoserií a dětská šlapací autíčka.
Vlastní firmu založil až v roce 1944 a než ji o třináct let později prodal studiu Ghia, „oblékal“ hlavně Maserati. Jeho zaměstnancem byl i Sergio Coggiola, který se později osamostatnil. Právě ředitel společnosti Carrozzeria Ghia Luigi Segre Fruu zlanařil. Jenže spory o design komerčně úspěšného Renaultu Floride, který byl hlavně Fruovou a nikoli Segreho prací, jej donutil firmu opustit a založit další studio pod svým jménem. Dohlížel na tvary Volva P1800, konkrétně tři prototypy P958, spolupracoval se Švýcary: Ghia-Aigle a Carrosserie Italsuisse. Jeho kreace měly možná jednodušší linky, ale byly vkusné a lahodily oku.
Pro Glase
Pokračoval v pracích pro Maserati (první Quattroporte, Mistral), Petera Monteverdiho i britský AC. Jenže důležitý je rok 1963, kdy se na obzoru objevila malá německá automobilka Hanse Glase, ta svého času chrlila do světa populární vozítka Goggomobil. Frua pro ni navrhl několik modelů včetně kupé 2600 V8, kterému se trefně říkalo Glaserati. Když společnost z Dingolfingu v závěru roku 1966 pohltil mnichovský výrobce s modrobílým logem, nebylo jasné, zda spolupráce bude pokračovat. Frua se obával, že významného klienta ztratí.
Ale přesto se rozjela v červnu 1967 a jako první výsledek na IAA představil fastback s mechanikou BMW 3000 V8, což nebylo nic jiného než právě zmíněný velký glas s objemnějším motorem. Akorát už měl vpředu malé ledvinky a jiný emblém. A jeho podání vypadal... prostě jako fešné italské gétéčko. Obzvláště ve stříbrné barvě s hnědým interiérem. Nebo tak trochu i švýcarské? Vždyť šlo o derivát Monteverdi High Speed 375 S. Frua „vykrádal sám sebe“, jenže mohl si to dovolit, patenty patřily jemu. A výsledkům to náramně slušelo. Podobný vůz vznikl o rok později, akorát červený a s technikou „Neue Klasse“ 2000 ti. To už měl Ital za sebou rozhovory s Wilhelmem Gieschenem od BMW.
Série E9
Opravdovým bonbónkem bylo kupé 2800 GTS. Frua prostě „svlékl“ jeden exemplář šestiválcové 2800 CS série E9, ano, slavného to cestovního auta. které ve výkonnějších podobách a s obřími spoilery dobývalo úspěchy v mistrovství Evropy a úspěšně startovalo i ve 24 hodinách Le Mans. Navrhl jej Wilhelm Hofmeister, vlastně šlo o radikální a velmi hezký facelift předchozí řady E120 a vzdalo se čtyřválcových motorů. Karoserie vyráběl Karmann ve Rheine. Původně měl být v útrobách kupé s italskými šaty jen 2,5litrový motor, ale od toho bylo upuštěno.
Poprvé se Fruovo nízké GTS objevilo v září 1969 na IAA, zachovalo si konfiguraci sedadel pro dva dospělé a dvě děti. Následně bylo vystaveno v říjnu v Paříži. Technika se oproti sérii nezměnila, karburátorový motor 2788 cm3 poskytoval dostatečných 125 kW (170 k) v až 6000 otáčkách. Maximální rychlost se pohybovala kolem dvoustovky. V březnu 1970 následovala Ženeva a v dubnu Barcelona. Budilo zaslouženou pozornost. Nový majitel, barcelonská společnost Auto Paris S.L., jej ale koupila až v únoru 1971.
Na začátku 80. let se ze silnic vytratilo. V jejich polovině změnilo barvu na červenou, dostalo střešní okno a modernější vstřikovací motor 3.0 CSi. Ještě v roce 1991 se nacházelo ve Španělsku a jezdilo, ve Valencii absolvovalo doloženou výměnu oleje. Pak se dostalo do Nizozemska k Andrému Koutovi, majiteli firmy Kout Automobiles.
Vzkříšení
Tehdejší BMW Mobile Tradition získala vzácný exemplář od Kouta na počátku milénia, v květnu 2000, na své znovuvzkříšení klenot čekal sedmnáct let, započalo v lednu 2017. Elegantní a štíhlá spící kráska se začala znovu probouzet k životu. Karoserii dostali na starost M & R Automobile v Garchingu, lakovalo se u Karla Kohlera. Dnes je zase 2800 GTS světle zelené a díky renovátorským dílnám divize BMW Group Classic v té nejlepší kondici. Původní kovový odstín zůstal v podobě malé tečky pod pantem víčka palivové nádrže, ale objevit ho vyžadovalo takřka detektivní práci.
Čalounění obnovovala firma Autosattlerei G. Schramm v Aichachu. To správné „srdce“ nebyl problém sehnat a shrnovací střecha přišla vniveč. Renovace včetně světle hnědého koženého interiéru byla dokončena v loňském roce. Kupé však bylo v celé své kráse odhaleno oficiálně až 16. března letošního roku. Velikost jeho ledvinek na přídi nechť laskavý čtenář porovná se současnými modely...
Devatenáct návrhů
A jak dopadly námluvy Fruy v Mnichově? Bavoři se rozhodli, že produkční modely si vyvinou sami. V tu dobu veškerou energii a finance vložili do první generace trojkové řady, která měla přinášet zisky. Ani jeden z devatenácti (!) návrhů italského designéra tudíž neprošel. Některé přesto realizoval do funkční podoby, třeba 2002 GT4 z přelomu 60. a 70. let byla postavena ve dvou kusech, první absolvoval svou premiéru rovněž na IAA 1969 ve Frankfurtu.
Další, druhý a poslední exemplář 2800 GTS se zrodil v zimě 1970, ale měl o takřka sedm centimetrů delší podvozek z příbuzného sedanu E3 (tzv. „nové šestky“). Vznikl na objednávku Henryho M. Beissnera, který jej chtěl prodávat jako BMW Tejas v USA. Nebylo z toho nic, bavorská automobilka si byla vědoma příliš vysokých nákladů, Beissner navíc v srpnu 1971 zemřel. Stopy auta za mořem koncem 80. let mizí.
Dochovalo se Fruovo kupé 3.0 S ročníku 1972 vystavované v říjnové Paříži a následně v březnu 1973 v Ženevě a o měsíc později v Barceloně. I to bylo původně modré a následně vínové a šasi i pohonná soustava pocházely z E3. Ze Španělska se v prosinci 2016 přesunulo do německého Norimberku a aktuálně probíhá jeho renovace.
Finále
Frua ještě navrhl pro sériovou výrobu Maserati Kyalami, který se poprvé ukázal v Ženevě 1976. 3.0 Si Coupé Speciale (1975) s výklopnými světlomety vzniklo opět na podvozku BMW E9 a červené GT na šasi 528i série E12 (1976) tuhle anabázi zakončilo. Za zmínku ještě stojí prototyp Lamborghini Faena (1978) O čtyři roky později návrhář onemocněl rakovinou, stihl se ještě na stará kolena oženit se svou dlouholetou asistentkou Ginou. Chirurgický zákrok spočívající v odstranění nádoru byl bohužel neúspěšný a 28. června 1983, necelé dva měsíce po svých 70. narozeninách Pietro Frua zemřel.
Zdroje: Wikipedia, Auto World Press, BMW Blog, Pietro-frua.de, Carscoops, Escuderia.com, Autohaus.de, coachbuild.com, Collectors Carworld, BMW Group Classic, BMW Presse, Auto motor und sport, Carstyling.ru, NTV.de, vozim,hr, Trends.com.pl, Handelsblatt, e9coupe.com, AutoYa.info, RS65 Photos, Web24 News, vezess.hu, DriveTribe, Automobil Revue (CH), automedia.investor.bg, avtoklub.mk
Foto: BMW AG/Hardy Mutschler