BMW E1 je předchůdce elektrické i3 z devadesátek. Už tehdy měl slušný dojezd

Počátkem 90. let začaly mít světové automobilky opět zvýšený zájem o elektrická vozidla. Důvodem bylo zpřísnění emisních norem aut se spalovacími motory. Ve vyspělém světě začala platit emisní norma Euro 1, navíc třeba americký stát Kalifornie požadoval ještě čistší automobily. Jedním z požadavků Kalifornie bylo, aby minimálně dvě procenta vozidel prodaných v tomto americkém státě vykazovala při provozu nulové emise. Snad i na základě uvedeného kalifornského požadavku se BMW vrhlo na vývoj moderního elektromobilu, který by byl určený primárně do města. V roce 1991 představilo ve Frankfurtu nad Mohanem první generaci vozu E1 označenou Z11. O dva roky později uvedlo na stejném místě druhou generaci E1 (označení Z15).

Elektromobil pro čtyři

Vývoje konceptu funkčního elektromobilu E1 se u BMW zhostila odnož BMW Technik, založená teprve v osmdesátých letech. Smyslem bylo navrhnout vůz, který by dokázal odvézt čtyři cestující včetně řidiče do vzdálenosti 155 mil, tedy 248 km. A to na jedno nabití. Současně BMW udávalo, že k úplnému nabití akumulátoru vozidla stačí pouhé dvě hodiny. Samozřejmě za předpokladu požití rychlonabíjecího zařízení. Akumulátor byl u BMW E1 sodíkovo-sírový. BMW udávalo jeho provozní napětí 120 voltů a kapacitu 20 kWh. Pokud majitel vozu použil domácí elektrickou zásuvku, prodloužila se doba nabíjení na šest až osm hodin.

25 let BMW Technik GmbH: Vývoj nelze zastavit

Pohon BMW E1 zajišťoval elektromotor, který výrobce vložil přímo mezi obě zadní poháněná kola. Před ním, tedy pod zadní lavicí, našel své místo zmíněný akumulátor. V přední části auta pak byla umístěna klasická 12voltová baterie, kterou využívala mimo jiné komfortní elektronika vozu, stejně jako je tomu u dnešních elektromobilů. Maximální rychlost byla 120 km/h, zrychlení z klidu na 50 km/h udávalo BMW šest sekund a na 80 km/h 18 sekund, což jsou při výkonu elektromotoru 32 kW solidní hodnoty. Auto nabízelo funkci rekuperace brzdné energie, podobně jako jiné moderní elektromobily. I přes hmotnost trakčního akumulátoru 200 kg vážilo toto BMW pouhých 900 kg. Je fakt, že s délkou 3460 mm nebylo zrovna velké.

E1 bylo sice drobným vozidlem, avšak technicky rozhodně nijak ošizeným. Spíše naopak. Přední náprava připomínala tu v řadě 3 E36, vzadu bylo použito modifikované tříprvkové zavěšení Z-Axle, opět podobné tomu ve zmíněné „trojce“ a samozřejmě v roadsteru Z1, který byl prvním produktem odnože BMW Technik.

Další vývoj E1

Přesně o dva roky později představilo BMW druhou generaci konceptu E1. Pod interním označením Z15 se ukrývala pozměněná karoserie, která zejména zadní částí evokovala kupé. Technicky pokrokově řešený vůz využíval prostorový rám z hliníkových slitin. Krycí panely byly vyrobeny z recyklovatelných plastů, podobně jako na sériovém roadsteru BMW Z1.

Na rozdíl od předchozí řady, která byla koncipována čistě jako elektromobil, byly ve druhém vydání rozpracovány hned tři verze pohonu: kromě čistého elektromobilu to byly dále varianty se spalovacím motorem a hybridním pohonem.

Zapomenuté koncepty BMW: Ve šlépějích opravdové pestrosti

Vzhledem k době vzniku se jako nejnadějnější ukazovala varianta se spalovacím motorem. Tím byl čtyřválec 1,1 litru pocházející z motocyklu BMW K a již použitý u konceptu BMW Z13 (minivůz, kde řidič seděl uprostřed auta). V E1 našel své místo vpředu a poháněl přední kola. Disponoval výkonem 60 kW. Jízdní výkony byly skvělé, když se auto rozjelo až na 180 km/h a z klidu na 100 km/h zrychlovalo za 11,5 sekundy. Při tom spotřebovalo průměrně 5 až 6 litrů benzinu na 100 km. Hmotnost této verze činila přibližně 800 kg.

Verze s elektromotorem byla o 100 kg těžší. Používala sodíkovo-sírový akumulátor od AEG s kapacitou 19 kWh, tedy o 1 kWh nižší, než u první generace E1. Elektromotor poskytoval výkon 32 kW, maximum točivého momentu 150 N.m a byl umístěn nad zadní nápravou, podobně jako u první generace E1. BMW udávalo dojezd až 265 km, zrychlení z klidu na 50 km/h za méně než šest sekund, maximální rychlost 125 km/h.

Hybridní verze nabízela kombinaci obou výše uvedených pohonů. V závislosti na jízdních podmínkách si mohl řidič vybrat, zda bude vůz poháněn elektromotorem nebo spalovacím motorem. V případě hybridu ale bylo nutné zmenšit velikost akumulátoru za účelem umístění palivové nádrže o objemu 40 litrů. Hmotnost hybridu byla ale ze všech verzí E1 nejvyšší, a sice 930 kg. Jízdní výkony odpovídaly přibližně výše zmíněným variantám pohonu, podle toho, na co řidič zrovna jel. Smyslem hybridu bylo nabídnout tento vůz pro širší uplatnění. Na krátké vzdálenosti se uplatnil elektrický pohon, na dlouhé cesty spalovací motor. Oba současně ale pracovat nemohly.

Ač obě generace BMW E1 působily velice moderně, do sériové výroby se nikdy nedostaly. Dnes z jejich vývoje ale BMW těží a to v případě modelu i3, s trochou fantazie možná i i8.