BMW X6: První jízdní dojmy

Proč SUV kupé?

Řeknu vám to rovnou na začátku. Zatímco si hovím v pohodlném sedadle znamenitého šestkového kabrioletu, jenž panelku z Prahy na Brno a dále na Bratislavu, nazývanou honosně dálnice, mění v docela kvalitní vozovku, přemýšlím nad smysluplností auta, jako je BMW X6. Když se přenesu přes skutečnost, že nejsem ani fanda velkých SUV, dokážu pochopit, že mají pro určitou skupinu lidí své kouzlo i výhody. Vysoký posaz, dobrý rozhled, vzhled terénního auta, pocit jistoty, schopnost projet nějakou tu lesní, či polní cestu a spousta místa na relativně malém půdorysu. A tyhle požadavky třeba X5 od BMW splňuje bez problémů. Ale proč bych měl mít SUV s karoserií kupé? BMW nazývá svou kreaci Sports Activity Coupe a slibuje sportovnější chování, než má model X5. Jak ale asi může být sportovní auto s vysoko umístěným těžištěm a váhou, která začíná na 2150 kilogramech?

O designu X6 jsem měl svou představu nejen z fotek, ale i ze statického seznámení na autosalonech ve Frankfurtu a Ženevě a setkání naživo vše jen potvrdilo. X6 je dle mého skromného názoru prostě ošklivé a přestože na mé poznámky o inspiraci SsangYongem Actyon, jenž si jako jediný zaslouží titul prvního SUV „jakokupé“, reagovali funkcionáři BMW dost nesouhlasně, nevzhledností a nevyvážeností proporcí si fakt nemají co vyčítat a kdo ví, zda na tom není X6 v tomto ohledu ještě hůř. Minimálně designem by mě tedy Bavoráci rozhodně nenalákali.

Příjemný interiér

Interiér, to už je ale úplně jiný příběh. Bezezbytku byl převzatý z X5, sedí se v něm ale o něco málo níž. Vpředu je tedy ve všech směrech dostatek místa, standardní pohodlná sedadla s naprosto zanedbatelným bočním vedením si můžete nechat vyměnit za sportovní s velmi dobrým profilováním, všude jsou kvalitní plasty a kůže, případně Alcantara. Volant má tlustý věnec, posaz za ním jsem ale musel docela dlouho hledat. Trochu skeptický jsem byl ohledně místa vzadu, ovšem předčilo mé očekávání. Před koleny mi zbýval ještě pěkný kus místa a hlavou jsem se sice při svých 182 cm dotýkal čalounění stropu, čekal jsem ale podstatně stísněnější podmínky. Méně mě už oslovily poměrně krátké a nízko usazené sedáky, které stehna osoby mého vzrůstu moc nepodpírají, což mi u takhle velkého a drahého auta přijde trochu nepatřičné. Naopak naprosto nekompromisní je kufr iks-šestky. Základní objem 570 l je více než dostačující hodnota.

Sakra dobrý základ

Byla možnost vyzkoušet X6 buď v naftové verzi 35d nebo benzinové 35i, takže jsem neváhal a sáhl po dvěma turby přeplňovaném benziňáku. Když pominu naftovou verzi 30d, která se prý dostane do nabídky o něco později, bude zřejmě právě 35i základním a tedy nejlevnějším motorem v paletě X6 – a takový základ bych si tedy opravdu nechal líbit. V kombinaci s opravdu velice rychlým šestistupňovým automatem, ovládaným bohužel pro mě poněkud nestravitelným joystickem nebo poněkud specifickými páčkami na volantu, kdy neslouží pravá k přeřazování a levá k podřazování jako u formule 1, ale každá z páček zvládá obojí, propůjčuje 2,2 tuny vážící hmotě skutečně nečekanou dynamiku. Předjíždění není vůbec žádný problém a dosažení rychlosti 250 km/h na dálnici také ne. Ovšem brzdy už mají se zpomalením této masy plechu z vysokých rychlostí už docela práci. Abyste za jízdy nepropadali depresi z ukazatele okamžité spotřeby zaraženého v horní poloze, technici ho raději odstranili – sedmnáctilitrová spotřeba na testovací trase hovoří za vše. Ovšem při ukázněnějším stylu jízdy se dá jet i pod 14 litrů a kdo ví, možná i za méně.

Podvozek s hi-tech

Pokud se tradiční experti na auta s pohonem všech kol, jako je Subaru nebo Audi, rychle nevzpamatují, skončí pojmy Symmetrical AWD a quattro zřejmě časem v propadlišti dějin. BMW se totiž pořádně obulo do svého systému drive, a tak nyní zvládne díky integrovanému systému DPC (Dynamic Performace Control) nejen „nudnou“ distribuci točáku mezi přední a zadní nápravou, ale stejně jako systém SH-AWD od Hondy (v Evropě pouze u sedanu Legend) dokáže rozdělovat sílu i mezi pravé a levé zadní kolo a pomáhá tak eliminovat nedotáčivost těžké přídě, případně přetáčivost. Patrně za to může už opravdu velká váha auta v kombinaci s vyšší stavbou karoserie, ale efekt přenosu točivého momentu na vnější zadní kolo se mi nezdál tak velký jako u Legendu, ovšem je fakt, že iks-šestce určitě významně pomáhá. Je totiž opravdu obratnější a agilnější, než její sestra X5, ovšem jak už bylo řečeno, bavíme se tu o 2,2 tuny vážícím mastodontovi, takže se xDrive může snažit, jak chce, přesto kdovíjak sportovní svezení X6 nenabídne, zvláště pak v kombinaci s tradičně poměrně „mrtvým“ aktivním řízením. Na druhou stranu je třeba ocenit, že se technikům BMW podařilo v této kategorii bezkonkurenční (Cayenne nevyjímaje) jízdní vlastnosti výtečně skloubit s cestovním komfortem. Nastavení je sice „bavorácky“ tuhé a v zatáčkách se téměř nenaklání, což je skutečně těžko uvěřitelné a při jízdě opravdu fascinující, přitom ale do kabiny nepustí jediný ráz. Problémy se dostavují pouze na hodně rozbitých cestách nebo ve vyjetých kolejích, kdy se podvozek roztřese (výraz rozskákat by u téhle váhy nebyl úplně namístě) a řidič se musí s volantem vysloveně poprat.

Déjà vu

Na zpáteční cestě z Budapešti v tom samém vynikajícím BMW 635d Cabrio si uvědomuji, že jsem asi už v X6 někdy musel jet a že se můj čerstvě nabitý zážitek jen zopakoval. Ano, BMW nelhalo. Jeho Sports Activity Coupe je skutečně sportovnější a zábavnější, než X5. Jak jsem ale předpokládal, rozhodně to však neznamená, že je sportovní a zábavné a jeho existenci tedy stále úplně nechápu. Na tenhle jízdní styl vždy byla, jsou a budou jiná auta a ani masivní marketing prestižní německé značky na tom nic nezmění. Pokud bych potřeboval auto podobné užitné hodnoty a vyžadoval od něj i trochu těch emocí, posloužilo by mi určitě mnohem lépe pětkové kombi. Jen by to asi nebyla taková „masírka“. Takže se neúspěchu BMW X6 na trhu rozhodně nebojím…