Budeme jezdit na dřevní štěpku, piliny a slámu? V Česku se testují nová biopaliva
Společnost Unipetrol oficiálně představila biopalivo druhé generace, na kterém pracuje její výzkumně vzdělávací centrum UniCRE.
Dřevní štěpky, piliny, sláma, ale třeba i řasy. Tyto materiály mohou být v budoucnu použity coby bioložky druhé generace a přimíchávány do pohonných hmot za účelem plnění stále přísnějších emisních norem Evropské unie. Novodobé biopalivo vzniká v laboratořích UniCRE v Chemparku Záluží u Litvínova v rámci inovačního projektu COMSYN v mezinárodním unijním programu pro výzkum a inovace Horizon 2020.
Projekt se zaměřuje na výrobu biopaliv druhé generace z odpadní biomasy, tedy výše zmíněných materiálů. Novinka se chemicky i možnostmi použití zásadně liší od současných bioložek. Zavedení paliv druhé generace získaných technologií Fischer-Tropschovy syntézy přinese snížení obsahu kyslíku a především nenasycených uhlovodíků způsobujících možný vznik polymerních úsad v palivovém systému osobních vozidel.
Představení nových biopaliv přichází po dvouleté testovací fázi. A nejde jen o samotné přimíchávání. UniCRE a další spolupracující organizace totiž při prezentaci prozrazují, že vyrobené palivo z dřevní štěpky může samo o sobě sloužit k pohonu vozu se vznětovým motorem. Na rozdíl od současného metylesteru řepkového oleje prý navíc nehrozí poškození motoru.
Pracovníci společnosti říkají, že druhá generace biopaliv má být především efektivnější, ekonomičtější a šetrnější k přírodě. „Zkoumali jsme možnosti separace a následného zpracování produktů Fischer-Tropschovy syntézy na rafinérských technologiích. Pro tento účel jsme využívali pilotní destilace a pokusné testovací jednotky. Zjednodušeně řečeno jde o přimíchávání frakcí s odlišnými body varu k podobným rafinérským proudům a jejich následná úprava na produkty vhodné pro výrobu kvalitních motorových paliv,“ vysvětluje Jiří Hájek, ředitel úseku vývoje a inovací výzkumně vzdělávacího centra Unipetrolu.
Koncept je založen na technologii zplyňování různých druhů odpadní biomasy na syntézní plyny (oxid uhelnatý a vodík). V rámci toho bude konverze probíhat ve výrobních jednotkách malého a středního měřítka umístěných blízko zdrojů biomasy. Zkoumanou technologií bude zpracováván dřevní odpad, sláma a další zemědělské zbytky i různé odpadní materiály.
Technologie bude v rámci tohoto konceptu začleněna do lokálních výroben elektřiny a tepla, kde bude biomasa zužitkována s 80% energetickou účinností. Odpad nebo biomasa se chemickou reakcí převede na syntetický plyn. Následně chemickou reakcí oxidu uhelnatého a vodíku na heterogenních katalyzátorech vznikají žádané uhlovodíky a vodní pára. Kapalné meziprodukty poté budou transportovány do stávajících ropných rafinérií a zde budou využity pro mísení vysoce kvalitních motorových paliv s požadovaným efektem emisních úspor.
„Dnes již v rafinerii Litvínov probíhá provozní test, kdy ke standardní fosilní surovině je přimíchán upotřebený rostlinný olej. Výhodou získaného produktu pro motoristy bude vyšší cetanové číslo produktu bioložky, nevýhodou naopak vyšší cena vstupní suroviny výrazně převyšující cenu rafinovaného rostlinného oleje v potravinářské kvalitě,“ vysvětluje závěrem Hájek.