Cadillac Voyage: Budoucnost z roku 1988

Cadillac Voyage se představil v lednu 1988, ovšem nikoli „doma“ na detroitské NAIAS, jak by se slušelo a patřilo. Koncern General Motors jej prezentoval v rámci vlastní show nazvané „Teamwork and Technology“. Šlo o pokračování dřívější Motoramy, takže se navíc nekonala v Detroitu, nýbrž v newyorském hotelu Waldorf Astoria.

Pojízdná laboratoř

Voyage (francouzsky cesta) byl vizí luxusního vozu pro 21. století a zároveň pojízdnou laboratoří k ověření nové techniky. Vznikl pod vedením Charlese M. Jordana. Nezapomnělo se ani na futuristický kabátek v decentní černé včetně částečně zakrytých kol. Odkazoval i na minulost, dominantu přídě tvořila korporátní chromovaná maska, jen snížená.

Ze současného pohledu zaujmou hladké, na sebe navazující plochy karoserie a vpravdě obrovská boční okna. Ve skutečnosti šlo o jediné masivní zatmavené sklo táhnoucí se od čelního až po záď. Součinitel odporu vzduchu 0,28 byl v té době vynikající. Aerodynamice rovněž napomáhaly výsuvné přední spoilery, které přišly ke slovu při náhlých změnách směru. Eleganci vozu nenarušovaly ani stěrače, které byly schovány pod krytem.

V8

Pod přední kapotou trůnil, jak jinak, vidlicový osmiválec, ovšem skromnějšího objemu 4,5 l s výkonem 205 kW (279 k). Vycházel ze série. Typicky americkou záležitostí byla čtyřstupňová samočinná převodovka, doba vícerychlostních automatů, jak je známe dnes, představovala hudbu daleké budoucnosti. Pokud hádáte, že Voyage vyznával klasickou koncepci, mýlíte se. Šlo o čtyřkolku. Respektive pohon přední nápravy se zapínal samočinně v momentě, kdy vestavěné senzory detekovaly prokluz zadních kol. Pak rozděloval točivý moment v poměru 50:50.

Velký sedan byl navržen na dosažení rychlosti 200 mil v hodině (322 km/h), uvádí se také jako maximální. Auto mělo dokonce elektronický omezovač otáček, ale ví se, že údaj nepodařilo prokázat testy, takže ji berme jako teoretickou. Každopádně bylo schopné vším pohodlím na palubě včetně snadné obsluhy přepravovat čtyři pasažéry svižně na dlouhé vzdálenosti, od pobřeží k pobřeží po superdálnicích budoucnosti (ty dodnes nemáme). Luxusní koráb měřil na délku 5,4 m, nepostrádal čtveřici kotoučových brzd včetně ABS, všechna kola byla zavěšena nezávisle.

Dnešek v roce 1988

A teď pozor. Štíhlá zadní světla, spojená do úzkého pásu, tvořily diody. Ano, úplně normální LED, které se prosadily až v posledních letech, tehdy jsme je používali tak maximálně v kalkulačkách, když měl někdo to štěstí a sehnal ji. Jen je ještě zakrývalo sklo. Také směrovky byly výhradně z nich. Světlo v předních reflektorech měnilo svou intenzitu podle potřeby. Pozornému oku neunikne absence klik dveří. Vstup dovnitř byl bezklíčkový, otevřely se po zadání kódu, zároveň se stáhla přední okna, sedadlo řidiče se natočilo směrem k němu a sloupek řízení naopak. Kožená ortopedická křesla uvnitř disponovala vyhříváním a masážní funkci, to řidičovo šlo nastavit do skutečně optimální polohy, na výběr byla dvacítka možností. Částečně mechanických, částečně pneumatických, mimochodem. Tři šly uložit do paměti.

Rozměry vozu si vyžádaly přítomnost kamery, která měla výstup na jedné z obrazovek na palubní desce. Další barvená zobrazovala navigaci ETAK včetně nejrychlejší trasy, vestavěný telefon šlo ovládat hlasem. Přístroje byly jinak analogové. Vnitřní i vnější zpětná zrcátka měla zatmavovací funkci proti oslnění. Ano, psal se leden roku 1988! Později Cadillac přivezl Voyage do Chicaga.

Kupé

Za dvanáct měsíců ukázal v Detroitu další, tentokrát hnědý koncept Solitaire. Vycházel z předchůdce, ale šlo o dvoudveřové kupé a nikoli tříprostorový čtyřdveřový sedan. Už jej nepoháněl osmiválec, nýbrž velký dvanáctiválec 6,6 l/321 kW. Pod dlouhatánskou kapotu se bez problémů vešel. Znovu vidlicový agregát pomáhali vyvinout lidé od Lotusu. Design obou studií předznamenával sériový Seville, který přišel na trh v roce 1991.