Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Design vozidel Cadillac: Oploutvení průkopníci

Jakub Sochor
Diskuze (14)
Cadillac – to jsou automobily snů, práce významných designérů, ale také nápadité tvarové inovace či ostře řezané studie budoucnosti.

Nová generace CTS se podílí na modernizaci designového stylu Cadillacu s názvem Art & Science, který i přes svou modernost symbolicky odkazuje na věhlasné vozy historie. Podíváme-li se totiž na jeho karoserii pozorněji, můžeme spatřit návaznost na koncept Ciel z roku 2011, který je prvním Cadillacem navrženým dle zásad modernizovaného tvarového směru. Zároveň se jedná o studii, která propojuje svět snových vozidel minulého století s vizemi budoucnosti – jde tedy o originální pojetí retro futurismu, který je v oblasti automobilového designu poměrně vzácný.

Aby však nový design Cadillacu vynikl v patřičném kontextu, připomeňme si významné automobily značky, které se podílely na vývoji automobilového designu nejen v rámci svého koncernu, ale také designu jako takového. Připomeneme si průkopníky populárních tvarových řešení, jako jsou zadní ploutve či masivní chromové nárazníky a podíváme se také na změny ve vnímání estetiky v podání jednotlivých designérů. Zaměříme se také na radikální změnu diskurzu, kterou odstartoval koncept Evoq v roce 1999.

Design Cadillac – Od Osceoly k ploutvím

Značku Cadillac založil roku 1902 konstruktér Henry Martyn Leland, přičemž o tři roky později vznikl první koncepční vůz značky s názvem Osceola. Automobil, pojmenovaný dle náčelníka indiánského kmene Seminolů, sloužil jako experimentální model s úkolem ověřit proveditelnost vozidla s uzavřenou karoserií. Pohon vozu zajišťoval jednoválcový motor.

Rok 1927 přinesl model La Salle – vůz, jehož charakteristickým znakem byly mohutné blatníky, štíhlá karoserie a také vcelku široká nabídka barevných kombinací exteriéru. Na designu pracoval Harley Earl, autor významného konceptu Buick Y-Job (1938) a také historicky první šéfdesignér koncernu General Motors.

Karosářský zlom nastal v roce 1933, kdy byl představen model Aerodynamic Coupé, první výstavní studie značky. Vůz se splývající zádí, do jejíhož prostoru zasahovaly blatníky, předznamenal karoserie typu fastback. Model byl tvarován mnohem progresivněji, než dosavadní řady (kupříkladu řada 341či šestnáctiválcový model 16-V designéra Harleye Earla.

O dvacet let později došlo k výrazné změně. Stalo se tak díky studii Le Mans, kreativnímu automobilu s karoserií ze skelných vláken, který zaujal zadními ploutvemi. Ve výběžcích tohoto osobitého útvaru se nacházejí svítilny, v dolní části pak najdeme výfukové koncovky v masivním chromovém dílu. Této části odpovídají špičaté výstupky na přídi, zakomponované do masivního nárazníku. Nejvýznamnějším prvkem designu jsou však zmíněné ploutve, které patří mezi významné atributy designu Cadillacu – tato americká značka s nimi totiž přišla jako první a dále s nimi pracovala, z čehož vznikla celá řada pozoruhodných kreací, kupříkladu model El Camino z roku 1954. V určité formě jsou ploutve k vidění také na exteriéru kupé a sedanu s označením De Ville z roku 1949, doplňují také karoserii první generace vozu Eldorado (1953), který kromě ploutví navazuje na koncept Le Mans špičatými výstupky na přídi. V souvislosti s modelem De Ville zmiňme také koncept Orleans, jehož specifikem jsou bezrámová okna s absencí B-sloupku.

O dva roky později se dočkal svého uvedení projekt Eldorado Brougham. Vůz, vybavený vzduchovým pérováním, samočinným otevíráním víka zavazadlového prostoru či klimatizací pracuje s designovými rysy výše uvedených modelů – také na jeho exteriéru najdeme oživení nárazníku v podobě zešpičatělých výběžků či zadní ploutve. Čtyřdveřový automobil s karoserií bez B-sloupků byl prezentován na výstavě Motorama v roce 1955, kde vzbudil nemalou pozornost. Ta vedla k sériové výrobě modelu Eldorado Brougham, která byla zahájena o dva roky později.

Mezi milníky designu vozidel Cadillac nepochybně patří čtvrtá generace vozu Eldorado z roku 1959. Model zaujal členitou a bohatě zdobenou přední částí se čtyřmi světlomety a kapotou s trojím zešpičatěním. Nejdůležitější částí karoserie jsou však zadní ploutve, které oproti jejich dosavadní podobě prošly vývojem – mají tvarově lehčí formu, již doplňují dvě dvojice svítilen, což dodává tomuto celku nezaměnitelný vzhled.

Zůstaneme-li v témže roce, nutno připomenout kreaci Cyclone, snový automobil inspirovaný proudovými letouny, která spadá do období střídání šéfdesignérů koncernu General Motors – dosavadního šéfa designu Harleyho Earla vystřídal William Mitchell. Na odvážném projektu Cyclone však pracoval první jmenovaný tvůrce. Dominantou vozu je (kromě kopulovitého prosklení) neobvyklé zpracování pontonu, jehož základem jsou dvě horizontální linie, vpředu zakončené kuželovitými útvary. Pod nimi se nachází radar, který informoval řidiče o překážkách na vozovce a na přístrojové desce futuristického designu udával vzdálenost překážky včetně délky brzdné dráhy. Vůz je vybaven čtyřmi světlomety, jež se nacházejí v prostoru masky chladiče.

Dalším cenným návrhem, představeným roku 1959 (tentokrát v Paříži), je Cadillac Starlight, na jehož designu pracovalo studio Pininfarina. Součástí elegantní karoserie jsou uhlazené boky s citlivě provedeným prolisem, maska s vodorovnými linkami a decentní (spíše symbolické) ploutve. Na výstavním charakteru celku má lví podíl panoramatické okno, které plynule přechází do zadního okna.

Změna šéfdesignéra ovlivnila následující směřování designu Cadillac. Mezi nejvýraznější změny patří přepracování tvaru zadních ploutví, které již neměly takový význam pro celkový vzhled automobilu. S tím souvisel příklon ke splývající zádi a nezřídka také zhranatění dříve oblých prvků. To ovlivnilo design páté a (zejména) šesté generace vozu De Ville (1965), která se vyznačuje vertikálními zadními svítilnami a masivním středem kapoty. Nejinak je tomu v případě šestého generačního vydání řady Eldorado.

Mezi symboly ikonických hran a geometricky pravidelných tvarů (s designem od Billa Mitchella) bývá řazena modelová řada Seville, čtyřdveřový sedan s ostře řezanými rysy, jehož druhá generace (1980) zaujala nápaditým zkosením zádě a maskou, složenou ze dvou rozměrných ploch.

V roce 1988 byl v New Yorku uveden experimentální model Voyage, progresivní koncept vozu s uhlazenou a aerodynamickou karoserií (se součinitelem odporu vzduchu cx 0,28), jejíž tvůrci nápaditě skloubili futuristický vzhled (s částečně skrytými koly) s klasicky pojatou maskou chladiče. Vůz byl vybaven počítačem řízeným pohonem, který se automaticky přepínal z pohonu zadních kol na pohon všech kol, jakmile senzory zaznamenaly prokluzování zadní nápravy. Výbava dále zahrnuje moderní podvozek s nezávislým zavěšením kol, kotoučové brzdy či elektronicky řízenou čtyřstupňovou automatickou převodovku. Koncepce vozu byla o rok později rozpracována, což má za následek dvoudveřovou studii s názvem Solitaire.

Česko-německý Cadillac – S designem pro Pininfarinu

Osobitou vizi sedanu značky Cadillac představuje koncept česko-německého designéra Pavla Huška, navržený v roce 1989 pro italské studio Pininfarina. Autor vypracoval několik skic vozidla v rozličných variantách, jejichž společným znakem je pečlivá práce s klasickou maskou Cadillac, zaoblené tvary a dvoubarevný exteriér. Panují však mezi nimi rozdíly, které se týkají napojení prosklené části karoserie na ponton, kompozice přídě, ztvárnění sloupků či architektury zádě.

Jedna z kreací pracuje s osobitě řešenou prosklenou kabinou, která je ve své spodní části doplněna samostatnou plochou. Tento zásah vytváří stupeň, který odděluje horní polovinu vozu od pontonu s uhlazenými karosářskými panely. Ty jsou členěny na jednotlivé segmenty, přičemž spodní partie boční části – spolu s nárazníky – jsou navrženy v bílé barvě.

Pavel Hušek byl v roce 1975 angažován Sergiem Pininfarinou jako externí designér. Zmíněné „odštěpení“ však autor použil již v souvislosti s Peugeotem Evolution, který byl v roce 1987 publikován ve švýcarském tisku AR/RA.

Nové éra designu Cadillac – Americké diamanty

Rokem 1999 začíná nová éra designu automobilů Cadillac. Jedním z iniciátorů pokrokových tvarů s ostrými prolisy a klínovým profilem je designér Wayne Cherry, který se v roce 1992 stal šéfdesignérem koncernu General Motors.

Poslední detroitský autosalon druhého tisíciletí byl dějištěm premiéry konceptu Evoq, sportovního kupé s širokou a nízkou karoserií, které sehrálo roli průkopníka nového designového směru Art & Science. Vůz je manifestací nových a progresivních myšlenek, mezi něž patří vizuální svěžest (dána velkými plochami s minimální dekorativností), ostré hrany a odvážně tvarovaná světa – zejména ta zadní, jež jsou (v případě kreace Evoq) originálním doplňkem zádě s neobyčejným hmotnostním uspořádáním, navazujícím na klasické hranaté Cadillacy minulého století.

Moderní design vozu Evoq, který dodnes poutá pozornost svým nezaměnitelným stylem, se stal pomyslným odrazovým můstkem pro další koncepty a posléze také sériové vozy. Kreace, navržené dle pravidel filozofie Art & Science, zde zastupuje nekonformní ženevský sedan Imaj (2000) – koncept s pohonem všech kol, který je druhým článkem designového vývoje v rámci nového směru. Osmiválcový sedan zaujal jedinečným profilem s velmi vysokou zádí, jejíž součástí je unikátní prvek v podobě přímého napojení koncovek výfukové soustavy na vertikální svítilny.

V roce 2002 byly představeny dva modely, které mají pro novou éru designu značky nemalý význam – předně jde o sedan CTS, první sériový model plně navržený dle koncepce Art & Science. Vůz v době svého vzniku překvapil ostře řezanými prvky, mezi něž patří přední světlomety s dynamickým zlomem (v horní části), hranatá maska s členitým prokladem a štíhlé zadní svítilny. Druhým modelem, představeným v Detroitu téhož roku, je koncept Cien – kupé agresivních tvarů, jež posouvá nový design Cadillacu o notný kus dál. Všimněme si například kreativní práce s prokladem jednotlivých ploch karoserie, která vyniká zvláště při pohledu na zadní sloupek.

Další detroitskou kreací je model Sixteen, jehož název prozrazuje počet válců pod kapotou. Karoserii šestnáctiválcového vozu s motorem o objemu 16,3 l a výkonem 736 kW dominuje dlouhá kapota, kterou opticky vyvažuje masivní zadní sloupek a vysoká záď s prvky, jež čerpají inspiraci ze starších konceptů – předně jde o napojení koncovek výfuků na svítilny (podobně jako u studie Imaj) a víko zavazadlového prostoru s dynamickými prolisy, oživujícími čisté tvary. Tvůrci se při navrhování modelu Sixteen inspirovali ručně vyráběnými automobily z 30. let minulého století, s čímž souvisí pečlivě zpracovaný interiér, který má oproti výše uvedeným studiím poměrně reálné tvary. Čtyřmístnou kabinu zušlechťuje dřevěné obložení, čalounění krémové barvy, ručně tkané hedvábné koberečky a hliníkové prvky, které oživují ukazatele přístrojů (jejichž kryty jsou zhotoveny z křišťálového skla), tlačítka na středovém panelu či hodiny značky Bvlgari.

Paralely mezi historickými limuzínami a moderní vizí budoucnosti nespatříme jen v souvislosti s modelem Sixteen – mnohem výraznější retro představuje koncept Ciel, představený v roce 2011 na Pebble Beach Concours d’Elegance. Čtyřmístný kabriolet, jehož hrany nejsou – v porovnání se staršími koncepty značky Cadillac – tak nekompromisní, je prvním vozidlem nové etapy designového jazyka Art & Science. Změny jsou zřetelné při pohledu na světlomety s modernější optikou, ve větší míře pak v interiéru s tmavě hnědými sedadly, leštěným hliníkem a dřevěným obložením. Vůz byl navržen v hollywoodském designovém studiu GM pod vedením Franka Sauceda.

Nový přístup k designové filozofii, která se úspěšně etablovala ve světě automobilového designu, vidíme na karoserii nové generace sedanu CTS. Světlomety jsou nyní menší a dekorativnější, totéž lze říci o nárazníku, který lze připodobnit k propracovanému a pečlivě navrženému reliéfu. Vůz čerpá z tvarosloví konceptu XTS Platinum z roku 2010.

Jakub Sochor
Diskuze (14)
1. 7. 2013 16:50
Re: Krása
Jenze auto nejezdi na studie, ale na benzin a ten to nesetrilo. >:D Pri porovnani s konkurencnim Northstarem se stejnym poctem valcu a podobnym vykonem bez vypinani valcu nebyl patrny zadny rozdil ve spotrebe a to ani pri popojizdeni ve meste, kde melo vypinani valcu benzin setrit nejvice.
Avatar - Bubáq
24. 6. 2013 15:38
Re: Popisky
Jakoby platilo pravidlo: čím větší organizace, tím obtížnější jsou jednoduché úkony. Je dobře, že se redakce věnuje veteránům, a že fotografie jsou opravdu výborné, ale popisky jsou taky velmi důležité. Připadám si, jako bych znal nyní jen půlku toho, co bych znát mohl.
Avatar - Barrichello
24. 6. 2013 15:30
Re: Krása
Jenže jako 300C se ten model s motorem jiným jenž 5,7 V8 nazýcal pouze v Evropě.

V usa bylo 300C výhradně jako 5,7 HEMi, zatímco servez s V6 se jmenovaly jen 300

Vypínání válců naprd nebylo, sníživalo to spotřebu dle studií o 10-15%
24. 6. 2013 09:16
Re: Krása
Drobne upresneni: Chrysler 300C to nemel, mel to motor 5.7V8 Hemi. Tj. vsechna auta vybavena timto motorem a jenom ty 300C, ktere ho mely. Pokud si koupis 300C s 3.5V6 nebo dokonce 3.0CRD, tak to auto rozhodne valce vypinat nebude.

Druha vec, ze to vypinani valcu bylo celkem naprd a realny efekt nula nula nic.
24. 6. 2013 09:16
Re: Krása