Čech vyrazil do Kolumbie najít dědečkův Mustang z roku 1967. Přečtěte si o jeho příběhu
Cestovatel Jan Macháček odjel do Kolumbie, kde pátral po osudu dědova Fordu Mustang ze 60. let. Následující řádky napsal přímo během toulek.
Říká se, že se sny musí plnit. Proto jsem vyrazil do Kolumbie s plánem najít bílý Ford Mustang, kterým tam v šedesátých letech jezdil můj děda. To, že najdu starých Mustangů více a v jednom z nich se dokonce projedu, jsem rozhodně nečekal. Byl to prostě speciální den.
Rodinný Ford Mustang
Jako každé dítě jsem jako malý rád prozkoumával poklady svých prarodičů a pak se na ně různě vyptával. Mým asi nejoblíbenějším pokladem bylo velké album plné fotek z Kolumbie, které děda před lety vytvořil. Hrozně mě bavilo si jím listovat, koukat na černobílé fotky z exotické země, a hlavně obdivovat to velké bílé auto, které bylo zachyceno na některých fotografiích.
Tím velkým bílým autem nebylo nic jiného než Ford Mustang, a právě na něj směřovala většina mých dotazů. I když jsem tou dobou o autech nic moc nevěděl, hned mi bylo jasné, že se jedná o něco speciálního. Dědovi se při povídání o Mustangu vždy rozvítily oči. Babička je naopak zvedala do vzduchu.
Podle vyprávění jedné kolumbijské rodiny, se kterou se ta moje během 60. let seznámila, si děda jízdu Mustangem více než užíval. Ono se není čemu divit. Mít silné auto v zemi, kde snad díky horám ani jeden kilometr silnice nevede rovně, je řidičův sen a pasažerovo utrpení. Třeba moje máma si jízdu s Mustangem zase tolik neužívala. Bylo ji často špatně.
Jinak děda Mustang ani rodinku moc nešetřil. Vyjel s nimi například až k sopce Nevado del Ruiz do výšky více než 5300 metrů nad mořem. Byl sníh a jinak než autem s pohonem 4x4 se tam dostat nedalo. Ale, jak děda napsal u jednoho z popisků, “Mustang je Mustang” a prostě to vyjel.
Právě tento bílý Ford Mustang je jedním z důvodů, proč jsem již od mala snil, že se podívám do země, kde vyrůstala moje máma a kde se narodila moje teta. Snil jsem, že bych se tu s ním také projel a protože jenom u snů se zůstávat nemá, zkusil jsem ho najít.
Hledání bílého Mustangu z roku 1967
Na začátku hledání jsem informací o dědovém Mustangu měl velmi málo. Nebo vlastně, když o tom tak přemýšlím, ta informace byla vlastně jediná. Věděl jsem, že byl bílý, nic víc. Vkládal jsem naděje, že si rodina, se kterou se ta moje v Kolumbii kamarádila, bude pamatovat více. Bohužel žijí už jenom jejich děti a ty tou dobou byly ještě malé. Jediné na co si vzpomínají je to, co mi napsali hned v prvním mailu - dědův Mustang byl prostě “super mighty” (super silný).
Pátrání pokračovalo, jen jiným směrem. Díky v Česku žijící kolumbijské kamarádce mé sestry jsem dostal tip na Juana, který obepsal všechny Mustang kluby v Kolumbii a doufal, že se někdo ozve. A ozval.
Ozval se German Quiroga šéf největšího Mustang klubu v Kolumbii. Napsal, že se prý jedná o ročník 1967 a že je dost možné, že když ještě auto bude existovat, tak nebude mít bílou barvu. Prý se jich hodně přebarvilo na červenou. Juan si s šéfem Mustang klubu pilně dopisoval a zařídil, že zrovna, když budu opět v Bogotě, si na mě German udělá čas a ukáže nám svůj Mustang.
Vůbec jsme nečekali, že u toho nezůstane. Po krátké prohlídce červeného Mustangu z roku 1964 jsme si prohlédli ještě Mustang z roku 1979, pak se vrátili do toho červeného a vyrazili s ním na lov dalších Mustangů. Tím se mi splnil sen, stejně jako děda před 50 lety, jsem se Bogotou projížděl Mustangem a co lépe, navštěvovali jsme další majitele a hledali ten dědův.
Prvním Mustangem, za kterým jsme vyrazili, byl stejný ročník jako byl ten dědův. Problém bylo, že byl od začátku červený. Druhý navštívený Mustang vypadal nadějněji. Opět stejný ročník, opět červený, ale původně byl bílý... vše vypadalo skvěle až na moment, kdy jsem zjistil, že to byl automat. Pokud si vzpomínám, děda míval manuál. Ale možná ho předělali, kdo ví.
Třetí Mustang byl opět z roku 1967, tentokrát to byl manuál, ale prý byl nejspíš již od začátku stříbrný. Na druhou stranu vypadal nejpodobněji tomu, co měl děda. Takže to shrnu. Přesně ten samý Mustang, kterým se děda projížděl Bogotou, jsme nenašli. Každopádně to s mým novým kámošem Juanem nevzdáváme, budeme hledat dál. Třeba se nám to během pár let podaří.
Tip: Jan Macháček (autor textu) se teprve nedávno vrátil ze své cesty po Kolumbii a jenom u Mustangu nezůstalo. Vše popsal do svého kolumbijského cestopisu. Těšit se můžete na pouště, hory, pláže, komplikovanou kolumbijskou historii anebo sýr v horké čokoládě.
Projížďka starým Mustangem Bogotou
Zpátky k projížďce a k šéfovi Mustang klubu v Kolumbii. Řeknu vám, byl to až nepopsatelný pocit se řítit za zvuku burácejícího osmiválce Bogotou. Byli jsme za největší hvězdy. Šéf Mustang klubu German nám nadšeně španělsky vysvětloval, jak to bylo s Mustangy v Kolumbii a jak to s nimi vlastně bylo na celém světě. Moc jsem tomu nerozuměl, ale to vlastně nevadilo. Prostě jsem koukal z okna a užíval si jízdu.
Sem tam kolem nás projela buseta (takhle místní říkají malým autobusům) a měla na sobě logo Mustangu. German na ně s pobavením vždy ukazoval. Díky svému nadšení do Mustangů má German po Bogotě hromadu známých, kteří jsou majiteli klasických automobilů. Leckdy měli ve své garáži skvosty jako například originální Brouk v úpravě limuzína přímo od VW (jediný v Kolumbii) anebo Ford Model T ze začátku století a pak několik dalších klasik hlavně ze Spojených států.
No prostě to byl skvělý den, který mi Juan s Germanem přichystali. Slíbili, že se budou dál snažit hledat. Tak třeba jednoho dne se to povede a najde se ten samý bílý Ford Mustang, kterým se před 50 lety projížděl můj děda Bogotou a pak všeho nechám a koupím ho.
Jo a ještě skoro bych zapomněl. Dva z Mustangů z fotografií jsou na prodej. Oba jsou ročník 1967. Tak, kdyby jste měli zájem, napište.
Sepsal Jan Macháček spoluzakladatel cestovatelského webu Cestolet.cz, kde najdete vše důležité pro každou z vašich cest – od základních informací jako jsou víza, náklady, tipy,... přes letenky až po inspirace od ostatních cestovatelů.
