Chevrolet vystavuje v Detroitu klasická i moderní Camara

Většina z pětadvacítky prezentovaných vozů pochází z firemních sbírek (General Motors Heritage Collection), zbytek je od soukromých majitelů. Přehlídka začíná první a končí odcházející pátou generací. Chevrolet takovou výstavu uspořádal vůbec poprvé a má se rozhodně čím pochlubit. Každé Camaro včetně závodních je něčím unikátní. Pojďme si alespoň některé kusy z nich představit. Úplně nejstarším z výstavy je nazlátlé kupé ročníku s VINem 100001. Ano, jedná se o úplně první kus z 49 ručně vyrobených v Norwoodu (Ohio). Auto z léta 1966 používal výrobce k propagačním účelům, je poháněno řadovým šestiválcem 3,7 l spojeným s třístupňovou manuální skříní. V roce 1967 se pak objevila verze Z/28, homologační série pro populární šampionát Trans-Am organizace SCCA. V něm platil maximální objem motoru 5 l, small block V8 byl tedy převrtán na 4,95 l. V této sezóně vzniklo jen 602 aut.

Tehdejší šéf Chevroletu Pete Estes si v roce 1968 nechal postavit kabriolet s balíčkem Z/28, normální smrtelníci si nic takového ještě koupit nemohli. Motor má speciální sání, kapotu s nasávacím otvorem a kotoučové brzdy i vzadu. Stříbrný ZL1 COPO (1969) se sedmilitrovým celohliníkovým big blockem se využíval při závodech dragsterů. Tehdy jich postavili 69, popisovaný nese číslo 66, je jedním z dvanácti se čtyřstupňovým manuálem Muncie M22 a jedním ze šesti na kolech Rally.

Žlutočerné Camaro Z28 (už bez lomítka) ročníku 1970 už představuje druhou generaci, pohání jej osmiválec LT-1 s 269 kW a má elektricky otevíranou střechu - ta se nikdy o sériové výroby nedostala. V sezóně 1974 se musela kvůli novým bezpečnostním předpisům změnit dříve mohutná příď. Pětimílové nárazníky (odolaly bez poškození srážce s překážkou do rychlosti 8 km/h) z leštěného hliníku prodloužily vozy o skoro 18 cm. Další plastická operace proběhla v roce 1978, kdy na přídi a zádi nahradily kov plasty lakované v barvě karoserie. Černý vůz v kanadské specifikaci dostal small block V8 5,7 l a třírychlostní automat.

Camaro IROC-Z třetí generace bylo v polovině 80. let pojmenováno po Mezinárodním závodě šampionů (International Race of Champions), v němž se v USA utkávali piloti z různých disciplín ve shodných vozech. Neměl ale nic společného s dnešním ROC, který založila Michèle Mouton, šlo o lokální akci. Pětilitrový osmiválec TPI (Tuned Port Injection) dával 160 kW, auta měla čtveřici kotoučů pod šestnáctipalcovými koly. V roce 1992 třetí generace končila a zároveň se slavilo 25 let od zahájení produkce té první. Bílý model Heritage s rudými pruhy měl pamětní plakety nejen na palubní desce jako všechny ostatní verze, ale i na zádi.

Čtvrtá oblá série byla vybrána jako pace car (zaváděcí vůz) pro 500 mil Indianapolis 1993. Černobílé kupé Z28 se chlubilo novým small blockem LT1 Gen II. Z objemu 5,7 l nabízel 205 kW. Ještě větší porci výkonu mělo ukrytou v útrobách o tři léta později znovuvzkříšené Camaro SS, a to 227 kW. To už jezdilo na sedmnáctipalcových kolech a aerodynamice napomáhalo zadní křídlo. Výroba byla ukončena 27. srpna 2002, po pětatřiceti letech. Poslední červený kabriolet si Chevrolet nechal...

Jenže smrští konceptů ve druhé polovině minulého desetiletí ukázal, že se ke jménu hodlá vrátit. Pátá generace už nebyla oblá, inspirovala se dávným předchůdcem. Na výstavě je k vidění třeba rudé SS z léta 2008 s výrobním číslem 001 a stříbrný prototyp Z/28 (už zase s lomítkem). Ten zkušební jezdci testovali na Nürburgringu a Severní smyčku zajeli v polovině října 2013 za 7:37,4 min.