Chystá se oprava slavné silnice, kterou pohlcuje džungle. BR-319 projeli i Češi v trabantu
Legendární transamazonská silnice BR-319 by už z kraje příštího roku mohla získat povolení ke generální opravě. Následně by se rozjela soutěž na firmu, která 500 z téměř 900 kilometrů dlouhé silnice pralesem promění z blátivého pekla na asfaltovou cestu. Je tu ale stále několik zádrhelů.
Češi by mohli silnici BR-319 znát z jihoamerické cesty skupiny kolem cestovatele Dana Přibáně. Ti tuto silnici projeli dvěma trabanty, maluchem a na Jawě 250. Trasa napříč pralesem je ale cestovatelům známa dekády a patří k nejnáročnějším částem putování po jihu amerického kontinentu. Jde svého druhu o silnici duchů, kde jsou i stovky kilometrů bez známek civilizace a lemují ji vraky aut, u kterých prostě nedává smysl řešit jejich odtah. Na portálu Youtube je po zadání BR319 velké množství videí, které ukazují na stávající stav silnice. Díl o cestě trabantů po BR-319 si lze pustit na webu České televize.
Nyní se alespoň podle výroků senátora Eduarda Bragy a ministra dopravy Renana Filha zdá, že by se vše mělo posunout a stav silnice by se už příští rok mohl radikálně zlepšovat. V posledních dvou dekádách docházelo jen k dílčím úpravám a opravám, kdy se tu a tam objevil nový asfalt.
Příběh této trasy může být poučný i pro české politiky. V roce 1968 začala tehdejší brazilská vojenská diktatura budovat silnici, která by amazonské město Manaus spojila se zbytkem Brazilie. Protáhnout téměř 900 kilometrů asfaltu a postavit řadu mostů přes amazonské řeky trvalo pět let. Vypadlo to, že se Brazílie silnicemi propojí, a definitivně tak skončí doba, kdy zjednodušeně civilizace byla jen podél pobřeží Atlantiku.
Pro kontext je třeba zmínit, že vše navazovalo na kroky brazilského prezidenta Juscelina Kubitscheka (po matce měl českou krev). Ten stál jak za přesunem hlavního města do nově vybudované Brasílie, tak za dokončením základní sítě brazilských silnic.
Ač na první pohled vypadá budování infrastruktury jako cesta k prosperitě, v tomto případě to tak úplně nebylo. Ano, silnice přilákala nové obyvatele do Amazonie, Brazílie se ale kvůli obřím investic velmi zadlužovala a bojovala s vysokou inflací. Silnice BR-319 doplatila jednak na špatný projekt a nedostatečně fortelné provedení, a pak i na neochotu investovat do průběžné údržby a oprav. Džungle či spíše tropické lijáky dokázaly silnici i mosty na mnoha místech zcela zničit. Patnáct let po otevření se už o silnici mluvilo jako o neprůjezdné či v lepším počasí obtížně průjezdné.
Od té doby se řeší, co s ní dál. Na jedné straně je tlak na její obnovení a vylepšení. Na té druhé je ale obava o dopady na prales a místní obyvatele. Brazílie je prostě jiný svět a jak někam povede silnice, hned se tam objeví i plundrovaní pralesa a s tím spojená šikana místních, v tomto případě indiánů. Ve snaze jim trochu pomoci podél trasy vznikají chráněné oblasti, aby riziko masivního odlesňování bylo alespoň o něco menší.
Nyní už to vypadá, že je rozhodnuto. Současný prezident Brazílie Luiz Inácio Lula da Silva má silnici jako svou prioritu. Hlavním důvodem je, že Manaus má dnes dva miliony obyvatel a nemá celoročně sjízdné spojení se zbytkem země. Lidé musí lodí nebo letadlem. K tomu, aby se příští rok rekonstrukce opravdu rozjela, je ale stále třeba hodně optimismu.
Problémem ale zůstává pokračující odpor řady aktivistů a na samozřejmě i nedostatek peněz. Perličkou je, že Brazílie si hraje s myšlenkou použít na asfaltování peníze, které ze zahraničí dostává na ochranu amazonského pralesa, což se samozřejmě nelíbí Evropě ani USA.
Nejde jen o finance na samotnou opravu, ale i o peníze, které si bude žádat následná údržba. Levně nevyjde ani snaha zamezit ilegální těžbě dřeva. Na to budou potřeba kontrolní stanoviště a vzhledem k délce silnice i velké množství strážců.
