Citroën DS5, originální bohyně a Concorde: Setkání pod křídly

Zajímavé dostaveníčko si daly dva dopravní prostředky: Citroën DS5 a Nadzvuková dopravní letoun Concorde. Samo sebou, na návštěvu musel přijít ten menší z dvojice... Fotoaparát obsluhoval Laurent Nivalle.

Design Citroënu DS5 vychází z pět let staré studie C-SportLounge. Sází na moderní plynulé linie, složitý tvar velké masky chladiče s chromovanými elementy nebo LED světla pro denní svícení. Expresivní profil se vyznačuje ostře řezanými, zvlněnými prolisy, plynulou linií střechy a rozdvojeným sloupkem čelního okna.

Kreativita designérů se dotkla i interiéru. Futuristickému volantu sekunduje členitý a bohatý dekor palubní desky, komplikovaný design výplní dveří nebo čistá grafika přístrojového štítu. Nové technologie reprezentuje barevný Head-Up Display, který rozvíjí řešení z Peugeotů 3008 a 508.

Dárcem technického základu je Citroën C4 Picasso a Peugeot 5008. Vnější rozměry 4530 x 1850 x 1508 mm a rozvor 2727 mm střídmě balancují na hranici nižší střední a střední třídy.

Citroën DS5: První dojmy

Concorde

Plod spolupráce francouzského a britského průmyslu, společností Sud Aviation a BAC, nadzvukový dopravní letoun Concorde (v překladu svornost, shoda) poprvé vzlétl 2. března 1969, tedy přibližně tři měsíce po rivalovi ze Sovětského Svazu, Tu-144. Stroj s výrobním číslem 001 absolvoval let dlouhý 38 minut (mimochodem přesně stejně jako u Tupolevu), čímž odstartoval doslova revoluci v letecké dopravě. Poslední let číslo 397 pak Concorde číslo 001 absolvoval 19. října 1973, kdy přelétl z Toulouse na pařížské letiště Le Bourget. Tam byl po odlétání 254ti nadzvukových hodin slavnostně předán do sbírek Muzea letectví a kosmonautiky. A tak se s ním mohly začít fotit třeba i Citroëny DS...ale ještě u letadel chvíli zůstaňme.

Sovětský větší bratr se pro svou ekonomickou nevhodnost nikterak výrazně neprosadil, po ani ne ročním nasazení na pravidelné lince z Moskvy do Alma-Aty a 102 uskutečněných letech s cestujícími (dříve létal hlavně s poštou či nákladem) byl jeho pravidelný provoz v létě 1978 ukončen. Starší čtenáři si možná vzpomenou na návštěvu tohoto nadzvukového letounu v Praze, jako vůbec první zahraniční destinaci Tu-144, kdy se zde zastavil na cestě na aerosalon v Paříži (1971).

To Concorde se do historie zapsal mnohem hlouběji, dokonce tak, že jej mnozí letečtí odborníci považují za vůbec nejbáječnější stroj, který kdy brázdil oblohu. Ze začátku vše vypadalo jako velice ziskový projekt: Concordy měly jít do služeb Pan Americanu, American Airlines, Quantasu, Lufthansy, Air Indie... Postupně však společnosti z nezávazných objednávek vycouvaly zejména kvůli krizi v letecké dopravě a velké konkurenci velkokapacitních letadel. Po osmi kusech jej tedy dostaly vládami vnuceny alespoň společnosti Air France a čerstvě vzniknuvší British Airways, letouny byly dodány v letech 1975 až 1979.

Před sebou měly dlouhá léta poctivé služby na převážně atlantických linkách, kde mohly i přes negativní dopad sonického třesku využívat svou cestovní rychlost Mach 2,02 (cca. 2124 km/h) ve výškách typicky někde kolem 55 tisíc stop, tedy téměř 17 kilometrů. Stroj dlouhý necelých 67 metrů a s rozpětím gotického křídla necelých 26 metrů pohánějí čtyři proudové motory Rolls-Royce/SNECMA Olympus 593 s přídavným spalováním přidávajícím 9 až 17 procent tahu navíc. To se používá pro samotný start a pak pro stoupání a akceleraci z těsně podzvukové rychlosti až k M rovno 1,7. Maximálně 187 tun (včetně paliva) vážící stroj uveze dle uspořádání sedadel až 128 cestujících.

I přes pařížskou tragédii z roku 2000 je Concorde hodnocen z hlediska bezpečnosti pozitivně, protože jde o v podstatě jedinou vážnou nehodu (bohužel s velice tragickými následky) za celých 35 let provozu letounu. Poslední let vykonal Concorde v říjnu 2003, nicméně vzhledem k olympiádě v Londýně se uvažuje o znovuzprovoznění jednoho z exemplářů. Držme nadšencům palce.