TEST Citroën Jumper Kombi L1H1 3.0 HDi – V devíti, v třílitru, v pohodě
S testy dodávek se na Auto.cz příliš nesetkáváme, nyní však uděláme výjimku. Současná generace Citroënu Jumper, která se prodává od roku 2006, totiž prošla výraznou modernizací a ve verzi s třílitrovým vznětovým čtyřválcem představuje naprostý vrchol nabídky. Vedle toho samozřejmě zůstala zachována hlavní výhoda vozu, kterou je univerzálnost pro širokou skupinu podnikatelů i soukromníků.
K redakčnímu testu jsme si vybrali menší z nabízených verzí Kombi s označením 30 L1H1. Abychom to však neměli úplně jednoduché, pohled do ceníku odhalil jedno úskalí – testovaný turbodiesel 3.0 HDI na našem trhu pořídíte pouze ve verzi 33 L2H2. České zastoupení značky zkrátka vyslyšelo prosby zákazníků, kterým jde vedle vysokého výkonu také o větší vnitřní prostor.
Než ale budeme pokračovat, je třeba si označení vozu trochu rozklíčovat. Kdybychom obě zmíněné verze postavili vedle sebe, naměříme stejně dlouhé převisy karoserie (948 mm vpředu a 1015 mm vzadu), avšak rozdílné rozvory náprav (L2H2 jej má o 450 mm delší) a tím pádem i jinou celkovou délku. Změny zaznamenáme také ve výšce karoserie - zkoušený exemplář na větší Jumper ztrácí 270 milimetrů (2254 vs. 2524 mm). Číslovky 30 a 33 pak představují maximální přípustnou hmotnost obou vozů. Zatímco větší z Citroënů může vážit až 3300 kilogramů, verze L1H1 je o 150 kilogramů lehčí. Oba vozy nicméně můžete řídit s klasickým “béčkem”.
Změny by vydaly na novou generaci
Ačkoliv Citroën hovoří ve spojitosti s modelem Jumper o pouhém faceliftu, sesterský Fiat, který vůz prodává pod názvem Ducato, rovnou propaguje novou generaci. Nemějme mu to za zlé, protože změn nastalo tolik, že Italové nakonec vlastně nelžou.
Nejrazantněji se facelift projevil v přední části karoserie, která dostala světlomety s diodami denního svícení (stojí 5.000 Kč), novou kapotu a třídílný nárazník. Příď je z větší části nelakovaná, což však není díky černé metalíze zkoušeného exempláře na první pohled tolik patrné. Naopak – vůz vypadá hezky a právě díky temnému laku by klidně mohl plnit roli „shuttle busu“ někde na metalovém festivalu.
Společenství značek Fiat, Citroën a Peugeot se vyřádilo také v interiéru. K nejvýraznějším změnám patří zcela nový přístrojový štít, nové čalounění sedadel nebo přepracovaná středová konzola s pětipalcovým dotykovým displejem. Zkoušený exemplář byl navíc vybaven navigačním systémem Tom Tom, který i navzdory malé obrazovce odvádí překvapivě dobrou práci. Příplatek 29.000 Kč je však vysoký a vzhledem k ohromnému přednímu sklu, díky kterému má řidič takřka dokonalý přehled o dění před vozem, se vyplatí investovat do přenosného zařízení. To vám totiž ve výhledu příliš bránit nebude.
Výhodou verze kombi jako takové je možnost přepravy až devíti cestujících. Dokonce i zkoušené L1H1 s kratším rozvorem vyhoví dlouhánům, kteří se sice budou muset při nastupování bočními posuvnými dveřmi přikrčit, s prostorem před koleny ale nebudou mít problém ve druhé ani třetí řadě sedadel. Naučit se s mechanismem sklápění a překlápění sedadel chce trochu cviku, po čase však oceníte výbornou variabilitu díky možnosti vytvoření dvou praktických stolečků.
První pohled vypadá dobře, s přibývajícím časem nám však začala vadit řada nedoladěných detailů. Tak například odkládací schránky v přední části interiéru: ve dveřích sice najdete obrovské kapsy, za jízdy z nich však nevyndáte vůbec nic, protože jsou umístěny kdesi metr pod vámi. Police pod horní hranou čelního skla vypadá na první pohled solidně, při silnější akceleraci však uložené předměty spadnou na hlavu. A kam s kelímkem kávy? Do jediného držáku napravo od autorádia. Životabudič si však raději vypijte někde na benzince, protože by mohl skončit v klíně spolujezdce.
Milion kilometrů bez problémů
Třílitrový turbodiesel s výkonem 130 kW ve 3600 otáčkách za minutu je sázkou na jistotu v případě, že plánujete s Jumperem Kombi ujet statisíce kilometrů bez problémů. Přestože motor nese označení HDi, ve skutečnosti jej má na svědomí Iveco a jedná se o skutečného dříče. Tenhle čtyřválec je totiž stavěn pro pohon obrovských náklaďáků, a když na to přijde, poradí si i s desetitunovým kolosem.
Nejmenší Jumper, který při maximálním zatížení váží 3150 kilogramů, tedy motoru nedělá sebemenší problém, což bylo znát od prvních metrů. Čtyřválec dokáže táhnout takřka od volnoběhu, díky točivému momentu 400 N.m ve 1400 otáčkách za minutu se klidně rozjíždí na druhý, ba dokonce i třetí rychlostní stupeň, a když na to přijde, dovede devítimístný vůz pořádně rozparádit. Automobil totiž nemá omezovač rychlosti, a přestože se podle technických údajů rozjede „jenom“ na 175 km/h, nejsou mu cizí ani rychlosti přesahující 190 km/h.
Výhodou motoru není pouze silný zátah prakticky z ničeho, ale především kultivovanost běhu. Hlavně při studených startech tahle „stříkačka“ s technikou Bosch nechá slabší 2.2 HDi (to má vstřikování Continental) o několik úrovní níže, a přestože to tak na první pohled nemusí vypadat, spotřebou se mu takřka vyrovná. Třílitr totiž nemusíte na dálnici tak honit, pouze zařadíte šestku a při 2100 otáčkách za minutu si řekne zhruba o deset litrů na sto kilometrů. Spíše než apetitem motoru je to dáno krabicovitou koncepcí karoserie, s tím se ale musí u dodávek počítat, stejně jako s citlivostí na boční vítr. Velmi také záleží na tom, jak moc vůz naložíte. V kombinovaném cyklu totiž můžete jezdit za 8,4, ale v krajním případě až za 12 litrů na sto kilometrů.
I když nejmenší Jumper Kombi na výšku měří více než dva a čtvrt metru, v zatáčkách je překvapivě agilní. Díky obrovským vnějším zrcátkům mu nedělají problém ani „průtahy“ úzkými silničkami, ve srovnání s klasickým osobním vozem je však opatrnost na místě vždy a všude.
Řidič sedí opravdu vysoko a náklony karoserie v zatáčkách se zdají větší, než ve skutečnosti. Mnohem více nás však trápilo nepřesné řízení (byť s novým variabilním posilovačem), které doplácí na konstrukci přední nápravy. V silentblocích totiž vznikají vůle, které mají za následek, že se do určité fáze natočení volantu neděje takřka nic, aby nakonec auto bez jakéhokoliv upozornění zatočilo s velkou razancí. Pochvalu si moc nezaslouží ani šestistupňová manuální převodovka, která by mohla mít přesnější a kratší dráhy. Na druhou stranu potěší dlouhou šestkou, ale také kratším prvním a druhým rychlostním stupněm. To zaručí, že se pohodlně rozjedete i s plně naloženým automobilem.
Závěr
Pokud plánujete koupi Citroënu Jumper Kombi a chcete ujet spoustu kilometrů ročně, rozhodně se podívejte po verzích s třílitrovým vznětovým čtyřválcem. Motor Iveco je spolehlivý, na poměry konkurence velmi kultivovaný a vzhledem k rozměrům a hmotnosti vozu také docela úsporný. Problém představuje nepřesná manuální šestistupňová převodovka, která je pro agregát standardem. Ledacos však dokáže vynahradit rozumným odstupňováním.
Za výčet prvků, které prošly modernizací, by se nemusela stydět ani nová generace Jumperu. Spíše než na vnějším vzhledu a architektuře přístrojové desky se však mělo zapracovat na uživatelské přívětivosti, kterou podrývají zmíněné problémy s odkládacími schránkami, nebo třeba asistent pro sledování jízdních pruhů, který ztiší autorádio a dokáže vás pěkně vylekat. Jsou zkrátka věci, které nezachrání ani bezproblémový motor…
Nejlevnější verze modelu | 600.540 (Jumper Kombi L1H1/2.2 HDi 84 kW) |
Základ s testovaným motorem | 730.132 Kč (Jumper Kombi L1H1/3.0 HDi 130 kW) |
Testovaný vůz s výbavou | 859.132 Kč (Jumper Kombi L1H1/3.0 HDi 130 kW) |
Plusy
- Silný a úsporný turbodiesel
- Velký vnitřní prostor
- Variabilita zadní části interiéru
Minusy
- Nepřesné řazení a řízení
- Špatně přístupné odkládací schránky
Foto: Josef Dvořák