TEST Citroën C2 1.6 VTR – citronáááda

Od doby, co Citroën značí své modely písmenem C plus číslem udávajícím velikost, se začala psát nová kapitola tohoto francouzského výrobce. Stárnoucí a nevýrazné modely saxo, xsara a xantia byly nahrazeny novinkami C2, C3, C4 a C5, které jsou v rámci svých tříd nepřehlédnutelné. Stačí se podívat na křivky nejnovější cé-čtyřky, žádný vůz nižší střední třídy nemá tak avantgardní design. Zdá se, že Citroën se pomalu vrací na designérské výsluní. Ale to je na jinou pohádku.

Potomek kulaté C3

Pojďme zpátky k C2. Ta byla představena před dvěma roky jako pokračovatel řady C3. Vlastně ne, tak jinak. Cé-dvojka stojí na platformě C3, používá stejné prvky, ale má SVŮJ originální design stejně jako VLASTNÍ obecenstvo. Zatímco kulaťoučké cé-trojce vyhovuje komfortní jízda po městě a radostné čekání na majitelku před místním supermarketíčkem, hranatější C2 staví na více sportovním a agresivním vzhledu, je to takový malý čertík. Hlavní rozdíl je taky v tom, že C3 má pět dveří, zatímco C2 pouze tři.

Pod kapotou obou vozů najdeme jedny a tytéž motory. Další překvapení nastane při pohledu do interiéru, ten je až na malé detaily opět naprosto stejný. Ke kulaté cé-trojce se zaoblená palubní deska hodí, ale k ostrým a hranatým křivkám C2 bychom čekali něco jiného. Mezi charakteristické prvky cé-dvojky dále patří rozměrné hranaté světlomety, vykousnutá boční okna a drasticky useknutá záď s děleným víkem zavazadlového prostoru.

Dělené dveře „kufru“ oceníte v momentě, kdy vás zezadu při parkování zablokuje jiné auto. V takovém případě stačí otevřít horní část víka a svůj batůžek můžete s klidem vysvobodit. Spodní část dveří slouží jako pomocná rampa při nakládání těžkých předmětů, pokud nevážíte víc než sto kilo, můžete se na ni klidně i posadit.

Nápaditý interiér

Na to, jaký je Citroën C2 prcek (měří pouhých 3666 mm), má velmi variabilní interiér. Za prvé je třeba říct, že C2 je výhradně pro čtyři pasažéry, nehraje si zbytečně na auto pro pět, na to je moc úzký. Citroën se nesnažil vymyslet žádné miniaturní bidýlko mezi zadní sedadla, kde by mohlo sedět akorát tak mimino. Obě zadní sedadla jsou samostatnou jednotkou, můžete je posouvat dopředu i dozadu zcela nezávisle na sobě.

Pokud si za volant sedne řidič průměrného vzrůstu, pasažér průměrného vzrůstu se za něj posadí zcela bez problémů, aniž by se koleny dotknul řidičova sedadla. Nevěříte, je to skutečně tak! Má to však jeden háček :) To vám řeknu za chvilku. Jediným omezením je prostor u hlavy, tam je ho skutečně málo a pokud jste trošku vyšší, z hlavy budete mít sekanou.

Chcete vědět, jaký je ten háček? Tím, že můžete zadní sedačky posunovat vpřed i vzad, zároveň měníte velikost zavazadlového prostoru. Ten je doslova miniaturní. V nejlepším případě budete mít na zavazadla 224 litrů, ale to si dozadu nikdo nesedne, když pojedete ve čtyřech a sedačky budou úplně vzadu, počítejte jen se 166 litry. To je tak na povinnou výbavu a dvě igelitky. Ale co se dá dělat, kombi to není. Na druhou stranu můžete sedadla úplně sklopit a vytvořit prostor o objemu 879 litrů.

Co znamená VTR?

Pojďme se raději bavit o zkratce VTR. To je sportovní verze C2, která se prodává od samotného začátku. Oproti běžné C2 má tvrdší podvozek, větší spoilery, rozšířené boční prahy v barvě karoserie, 16palcová kola, sportovní interiér a laděnou koncovku výfuku. Pod kapotou můžou být dva motory, buď nemastná neslaná čtrnáctistovka (54 kW), nebo o něco lepší motor 1.6 16V s výkonem 80 kW – ten jsme vyzkoušeli my. S ním je výhradně spojena robotizovaná převodovka SensoDrive.

Právě kvůli hlasitým odpůrcům této převodovky vznikla později ještě ostřejší verze VTS se stejným motorem, ovšem naladěným na 90 kW. Vůz dostal ještě tvrdší podvozek a konečně vysněné manuální řazení. Vzhledem k tomu, že koncern PSA neumí vyrobit převodovku, která by řadila přesně a lehce, prvotní nadšení rychle vyprchalo, VTS si moc nepolepšilo. Je pravda, že automatická převodovka SensoDrive není pro sportovní jízdu úplně ideální, ale v sekvenčním režimu s řazením na volantu to ujde.

Obě sportovní verze (VTR i VTS) zaujmou sportovně střiženým interiérem s barevnými výplněmi dveří a stejně pestrými sedačkami, které mají skvělé boční vedení a nabízí ideální poměr mezi anatomickým tvarováním a pohodlím. Jsou tak akorát pro sportovní i komfortní jízdu. Tradičně otřesné je jejich nastavení, které se děje pomocí páček. Člověk musí vždycky nadzvednout zadek, aby se sedadlo uvolnilo, a teprve potom ho nastavit do požadované polohy. Samozřejmě se nikdy netrefíte! Pokaždé si u toho připadám jak opice v zoo a se slzou v oku vzpomínám na pumpovací systém z audi, volkswagenu atd.

Jaký je interiér

Plasty na palubní desce vypadají poměrně hezky, ale jsou tvrdé jako kámen a proto působí dost studeně. V chladných ránech taky studené jsou, stejně jako kožený volant, který při teplotách pod nulou skoro nejde udržet. Jakmile se interiér prohřeje, je všechno v pořádku a plasty dokonce přestanou vrzat.

Velmi originální je digitální přístrojový panel, kde je rychlost znázorněna velkými čísly a otáčky jsou v elegantním půl oblouku. Ukazatel teploty a paliva je tvořen stupnicí se šesti dílky, když vám při ostřejší jízdě začne jeden po druhém zhasínat, trošku znervózníte, ručička odpočítává přesněji a méně drasticky, ale všechno je otázka zvyku. Volant má ideální průměr i tloušťku, páčky jsou stejné jako u ostatních vozu koncernu PSA (Peugeot, Citroën), což je příjemné. Mnohem víc nás zajímala pádla u volantu, kterými lze řadit jako ve formuli 1.

Takže startujeme…

Z výfuku se ozve výrazný zvuk , který trošku piští, ale není se čemu divit, je to jen šestnáctistovka. Při rozjezdu to trošku cuká, může za to studený motor a zpočátku zmatená automatická převodovka. SensoDrive není klasický automat, ve skutečnosti je to manuální převodovka, která je řízena elektromechanicky. Motor nabízí rovných 80 kW při 5 750 otáčkách, takže ho musíte víc točit, aby to jelo. Nejlíp táhne po překročení 3 000 otáček a vydrží mu to ještě jednou tolik, na šesti a půl tisících ho zastaví omezovač.

Na rychlou jízdu se automatický režim nehodí, převodovka vás často nepochopí a v momentě, kdy chcete někoho předjet a jemně přidáte plyn, zařadí nahoru a tím vás dost zpomalí. V opačném případě se stane to, že v kopci při kick-downu podřadí o dva stupně, motor začne ječet, otáčkoměr vyletí k omezovači, převodovka zařadí opět nahoru a celé to trvá tak dvě tři vteřiny, což je při předjíždění neodpustitelné. Mnohem lepší je rychlosti cvakat pádly u volantu nebo klasickou páčkou na středovém tunelu.

Ve městě pohoda

Naopak při popojíždění ve městě není nad automatický režim, nemusíte se o nic starat, jen lechtáte plynový pedál a plynule se posunujete k domovu. Ve městě jezdí VTR 1.6 16V za deset litrů naturalu, při normální jízdě s dodržováním rychlostních limitů počítejte se sedmi litry. Pokud vás auto zláká k divoké jízdě „brzda-plyn“, bez námahy se dostanete přes deset. Proč o tom mluvím? Protože vás bude lákat skoro pořád, podvozek je při sportovní jízdě na kvalitním asfaltu skutečně excelentní . C2 VTR disponuje maximální stabilitou, auto je příkladně neutrální a dostat se na jeho limit vyžaduje velkou kuráž. Kdybych měl všechny vlastnosti slovně vyjádřit, zabředl bych do spousty klišé o motokárách nebo kolejích, a to nechci.

Stoprocentní radost z jízdy trošku kazí elektrický posilovač s proměnným účinkem, který je sice při parkování krásně měkký, ale ve vyšších rychlostech je nepřirozeně tuhý a okrádá vás o citlivost a zpětnou odezvu. Při agresivní jízdě je s ním řízení moc uskákané. Na druhou stranu musím pochválit brzdy, kotouče na všech kolech jsou zárukou včasného zastavení . V kritických situacích stačí více „ťuknout“ do pedálu a brzdový asistent za vás dobrzdí takovým způsobem, že políbíte čelní sklo.

Dva roky po premiéře už je model C2 trošku okoukaný, ale sportovní verze VTR přitahuje pohledy kolemjdoucích pořád, zvlášť ve žluté barvě. Zatímco základní cé-dvojku si nejspíš zamilují ženy, schopnosti modelů VTR a VTS ocení i pánové. Cena je na první pohled vysoká, ale je třeba si uvědomit, že obsahuje maximální výbavu, netradiční vzhled a excelentní jízdní vlastnosti. Akorát toho místa je málo.