Cizeta V16T: Poslechněte si, jak neskutečně zní šestnáctiválec!

Video, které zachycuje popojíždění nesmírně vzácného italského vozu Cizeta V16T, dává určitou představu o tom, jak motor v běžné automobilové produkci se zcela výjimečným počtem válců zní. Nutno říci, že zvuk produkovaný motorem tohoto vozu při nízkých otáčkách není nikterak úchvatný. Pro zajímavost, tenhle šestnáctiválec točí dle dobových pramenů až 9000 otáček za minutu. Takový tak trochu neurčitý mechanický zvuk se v tomto případě mísí s hučením, jaké běžně vyluzuje mechanicky poháněný kompresor. Ten však motor cizety nepoužívá (v originále), takže za zmíněným zvukem stojí spíše kompresor klimatizace, případně některý z agregátů motorového příslušenství. Tedy alternátor, či čerpadlo posilovače řízení. Také jej může produkovat ventilátor chlazení, který je poháněn motorem přes viskosní spojku, podobně jako u starších vozů BMW. Vzhledem k tomu, že je 1šestnáctiválec ve voze umístěný napříč před zadní nápravou, jedná se o řešení velmi specifické. To mimo jiné také znamená, že chladič motoru je umístěný ze strany, konkrétně za levým (z pohledu řidiče) vstupním otvorem.

Proč má ve znaku vlka?

Příběh Cizety V16T je úchvatný a zajímavý zároveň. Auto se poprvé ukázalo na sklonku roku 1988 coby funkční testovací prototyp. Na jeho vzniku se podílela malá skupina inženýrů, původně pracující pro Lamborghini Automobili v čele s Claudiem Zampollim, mužem, který je považován za otce Cizety. V době vzniku se auto jmenovalo Cizeta-Moroder V16T. Možná jste tohle jméno už někde slyšeli. Patří totiž slavnému italskému hudebnímu skladateli a producentovi populární hudby Giorgiovi Moroderovi. Tento muž naspal celou řadu filmových soundtracků. Například pro filmy Flashdance, Nekonečný příběh či titulní píseň pro film Top Gun „Take My Breath Away“. Kromě toho je také autorem zahajovací sklady k Letním olympijským hrám 1984 a 1988 či písni, která uváděla fotbalové Mistrovství světa Italia 90. Vzpomínáte? S Moroderem se Zampoli spojil, aby mu finančně pomohl dotáhnout projekt Cizety V16T do finálové podoby, přičemž skladatel vlastnil polovinu firmy Cizeta Moroder Motors.

Exotické motory: Šestiválcová šestnáctistovka nebo V12 se čtyřmi turby

Motor V16 tohoto vozu má nádech veledíla, ale ve skutečnosti se jedná o dva za sebou spojené osmiválce z vozu Lamborghini Uracco. Motor s délkou řadového osmiválce je sice uložený příčně, avšak pětistupňová převodovka od ZF naopak podélně za motorem.

Cizeta V16T v době vzniku mistrně kombinovala tradiční puritánskou roli někdejších supersportů s komfortem vozu vyšší třídy. Tedy to, co Ferrari či Lamborghini tehdy moc neuměly. Daní za to byla ale značná hmotnost vozu. První auto vážilo přibližně 1600 kg. Zajímavá je i historie loga Cizeta, na kterém jsou hlavy trojice vlků. Jak kdysi řekl Claudio Zampolli: „Ferrari má ve znaku koně a Lamborghini zase býka. Já zvolil vlka, protože vlk se nebojí koně ani býka.“

Cizeta tak do určité míry ukazovala, jakou cestou by se mělo dát právě Lamborghini. Ale nestalo se tak. Podobnost vozu s jejím modelem Diablo je však zřejmá a důvodem může být designový tvůrce obou aut maestro Marcello Gandini, který na obou vozech pracoval ve stejné době, a sice ve druhé polovině 80. let.

Šestnáct válců moc netáhne

Nabízí se otázka, proč vlastně nenajdeme šestnáctiválcový motor ve více autech? Proč je obecně vrcholem dvanáctiválec? Odpověď není tak úplně jednoduchá. V minulosti se šestnáctiválci zabýval třeba americký Cadillac, který takový motor nabízel v modelu Sixteen. Dále jej uvedlo v 60. letech Porsche, přičemž šlo o motor pro závody CanAm, konkrétně pro vůz Porsche 917 PA Spyder. Výkon dosahoval 880 koní. Motor se však nakonec svého využití nedočkal, když jej nahradil přeplňovaný dvanáctiválec. V 50. letech představila šestnáctiválec také britská firma BRM a sice o objemu pouhých 1,5 litru pro klání v F1. Motor V16 zkoušelo v 80. letech také BMW pod kapotou řady 7 E32.

Dle někdejších slov Claudia Zampolliho měl být předností šestnáctiválce zejména hladký chod i v těch nejvyšších otáčkách. A také zvuk. Problém však muselo na sklonku 80. let představovat třeba zapalování, stejně jako řízení motoru, a to zejména s rostoucím věkem a opotřebením. Vždyť ani původní motory V12 značek BMW a Mercedes-Benz dnes mnohdy „nejdou“ na všech 12 válců. A to nemluvě o prostorových nárocích, či faktu, že jen uchladit takový kolos musí být velice obtížné. Zampolli to však dokázal, přičemž v 90. letech přesunul své podnikání do USA.