Co bylo před Loganem? Připomeňte si Dacie Solenza a SuperNova

Dacia Logan letos na trh vstupuje už ve své třetí generaci. Je přitom názorným úkazem, jak se rumunská automobilka pod vedením Renaultu proměnila. Jestliže nejnovější generace se bude prodávat i na západě a nabídne nečekaně moderní techniku, původní Logan vstupoval v roce 2004 do prodeje hlavně na východoevropských trzích, s ambicí být nejlevnější auto na trhu, čemuž odpovídal i výběhový základ. Víte ale, co bylo před prvním Loganem?

Dnes už si na ni málokdo vzpomene, předchůdcem Loganu nicméně byla Dacia Solenza; pětidveřový liftback vyráběný mezi lety 2003 a 2005. V podstatě šlo jen o mezityp, který vznikl v době, kdy už se rumunský výrobce připravoval na příchod Loganu. I proto vydržel ve výrobě pouhé tři roky, když jeho základ vycházel z předcházejícího liftbacku SuperNova, který byl zase aktualizovanou verzí modelu Nova uvedeného v roce 1995.

Dacia v nové době: Od licenčních renaultů k úspěchům napříč Evropou

První s osobitým základem

Dacia Nova byla při svém uvedení zajímavým automobilem. Šlo totiž o vůbec první model této rumunské značky, který si vyvinula sama. Všechny předcházející modely rumunského výrobce totiž vznikly ve spolupráci s Renaultem. Nešlo přitom jen o původní Dacii 1100 (alias upravený Renault 8) a nejvíce proslavenou Dacii 1300 (neboli v licenci vyráběný Renault 12), ale také třeba o pick-up vyráběný ještě na začátku třetího tisíciletí. Přestože design už odpovídal tehdejší době, základ pocházel také od Renaultu.

Zároveň šlo vlastně o poslední vlastní dílo. V roce 1999 automobilku Dacia privatizoval právě Renault, a tak už nastupující SuperNova opět využila poznatky francouzského výrobce. A užívá je dodnes...

Nova přitom bohužel odpovídala faktu, že východoevropské automobilky po rozpadu východního socialistického bloku zkrátka neměly dostatek financí na vznik moderního automobilu. Výsledná Nova se sice začala vyrábět v roce 1995, na jejím příchodu se ale už pracovalo v osmdesátých letech, kdy vedení automobilky rozhodlo o vývoji vlastního auta, už bez přímé pomoci Renaultu, s nímž dosud fabrika spolupracovala.

Už v době premiéry tak doplnění nabídky vedle Dacie 1300 působilo přece jen zastarale. Inspirací přitom byly nepochybně Peugeot 309 nebo Renault 11, jimž se vůz podobal svojí siluetou. Koncepčně ale 4.030 mm dlouhý liftback odpovídal době, využíval vpředu napříč uložený motor pohánějící přední kola, což je dodnes v dané kategorii běžné řešení. Agregáty přitom byly známé z řady 1300, k dispozici byla osmiventilová čtrnáctistovka s rozvodem OHV o výkonu 46 kW a šestnáctistovka s 54 kW, která se však později dočkala moderního vstřikování Bosch.   

Dacia Nova tak celkově byla modernější než řada 1300 vyráběná od roku 1969. Byla ale dražší a díky menší karoserii méně praktická, moc se nelíbila ani nízká úroveň zpracování, a tak se vlastně nikdy nestala opravdu populární. Její výroba skončila v roce 2000.

Přichází facelift

Respektive neskončila tak úplně, protože tehdy ji nahradil model označený Dacia SuperNova. I to naznačovalo, že jde „jen“ o vylepšenou verzi stávajícího automobilu, což plně odpovídá. Dnes bychom SuperNovu nazvali rozsáhlým faceliftem Novy.

Legendy východního bloku: Pamatujete na tyto kopie?

Automobil už opět vznikal ve spolupráci s Renaultem, který Dacii převzal o rok dříve. Staronový partner se podepsal hlavně na technice. Stařičký agregát datující se svojí technikou do začátku šedesátých let totiž nahradila podstatně modernější jednotka. Konkrétně šlo o benzinovou čtrnáctistovku s výkonem 55 kW. Dostala už vícebodové vstřikování a rozvod SOHC. Odpovídala tehdejší normě Euro 2 vyžadované v Rumunsku, poslední auta pak splňovala Euro 3.

SuperNova se také pochlubila modernizovaným vnějším designem. Plusem byla i rozšířená výbava. K dispozici u vyšších specifikací byla klimatizace, elektrické ovládání oken nebo litá kola.

Ani SuperNova však ve výrobě nevydržela dlouho, už v roce 2003 ji nahradila Dacia Solenza. Ta se stala posledním modelem značky s vlastním základem, nastupující Logan už opět použil základ od Renaultu.

Dacia Solenza – levná novinka na trhu

Poslední s vlastním základem

Tehdy stále relativně nový majitel se však podepsal také na Solenze. Vnější design se sice výrazně změnil, včetně loga, používaného i v následujících letech na dalších modelech, auto si ale zachovalo karoserii liftback. Na délku vůz měřil 4.083 mm, rozvor činil 2.475 mm jako u předchůdce.

I to dokazuje, že útroby vycházely ze SuperNovy. Motor ale opět pocházel z francouzské dílny, opět v podobě čtrnáctistovky SOHC s 55 kW, splňující už standardně Euro 3. Stejně jako převodovku jej vůz sdílel s Renaultem Clio druhé generace, z něhož byly použity také vybrané prvky v interiéru. Konkrétně třeba kliky dveří nebo volant.  Novinkou v nabídce se pak stal osmiventilový naftový motor tehdy populárního objemu 1,9 litru, naladěný na 47 kW. Vznětové jednotky si zkrátka tehdejší doba žádala i v segmentu B.

Inspirace pro Logan

Právě Solenza přitom byla koncepčně hodně blízko nastupujícímu sedanu Logan, na jehož příchod se v té době Dacia pod vedením Renaultu už připravovala. Také Solenza se totiž prezentovala dostupnou cenovkou, v roce 2003 chtěla být se základní cenovkou 193 tisíc korun nejlevnějším automobilem na českém trhu. Rok na to uvedený Logan mimochodem začínal na 199.900 Kč.

Tomu ale odpovídala spartánská výbava základní Solenzy, která toho opravdu neměla moc. Posilovač řízení chyběl, nárazníky byly nelakované. Ve vyšších výbavách však Solenza už nabídla leccos, nejvyšší specifikace, nazvaná Scala (tak se později jmenoval i jeden Renault) měla za 245.000 Kč posilovač řízení, elektronický imobilizér, přídavná mlhová světla, centrální zamykání s dálkovým ovládáním, klimatizaci, elektrické ovládání předních oken nebo integrovaný radiopřehrávač s CD a čtyřmi reproduktory.

Oproti předchůdci se přitom auto zlepšilo ve svém zpracování. Stále ale zůstávalo primárně levným automobilem pro nenáročné řidiče. Jednoduchá technika však byla považována za trvanlivou a hlavně snadno opravitelnou. Nízké provozní a servisní náklady tak byly plusem, stejně jako třeba slušný zavazadelník s objemem 370 litrů, jeden z největších v rámci segmentu. Zvětšoval jej ale i fakt, že rezerva byla umístěna zespod karoserie, jak ostatně bývalo kdysi zvykem.

Dacia Solenza nakonec vydržela ve výrobě jen do roku 2005, kdy byla postupně nahrazena modernějším Loganem, jež na její design navazoval. I kvůli krátké kariéře je dnes Solenza zapomenutým automobilem, v historii Dacie má ale nezastupitelnou roli. Vydláždila totiž cestu později neskutečně populárnímu Loganu, který zahájil moderní éru Dacie. Ta pod vedením Renaultu postupně rozšířila nabídku a jelikož se její cenově dostupné automobily staly populární, mohla expandovat i na trhy, s nimiž původní plány ani nepočítaly. Nebýt Solenzy, možná by na strategii, která Dacie přinesla úspěchy, ani nedošlo. Právě na ní si totiž Renault vyzkoušel, že lze na autě použít starší, výběhovou techniku ze svých dílen a prodávat jej díky tomu za nízkou cenu.