Dakar 2018: Krásná Olga Roučková – Dokud nepadnu, jedu!

Do jaké míry se splnil váš sen o velkém závodě?

Na maximum! Je to nepopsatelný pocit

Výsledek vás potěšil, nebo ho neřešíte?

Konečné umístění mě velmi mile potěšilo. Ani jsem nečekala tak krásné umístění v mužské kategorii, a natož že budu stát na třetím místě v kategorii Overall Ženy Moto/Quad. Ještě dnes mi ani nedošlo, že se jedná o průlom. Být první ženou za Českou republiku, která dojela do cíle Rallye Dakar.

Jak jste zvládala duny v Peru?

První dny jsem se sžívala se čtyřkolkou, přece jen je o 40 kilogramů těžší, než jsem zvyklá. Musela jsem si najít svoje tempo, abych se zbytečně nerozbila. Ale poté jsem si je užívala a naopak si přála, aby bylo dun co nejvíce.

Co se vám stalo ve třetí etapě s plynovou rukojetí?

Přetrhlo se mi, tak jsem ho provizorně opravila a dojížděla pět set kilometrů s navázáním lanka na palec pravé ruky. Mám velké štěstí, že mám z dob minulých zvyk jezdit na páčku plynu (sériové čtyřkolky mají namísto klasického heftu, páčku plynu). Ale bohužel jsem si počechrala šlachy na ruce, které mě následně velmi zlobily.

Dakar 2018 – 14. etapa: Prokop vyrovnal maximum

Jak došlo k události, kdy vás málem přejel kamion?

Vlastní nešikovností jsem zapadla pod dunou. Než jsem čtyřkolku vyprostila z písku, prohnal se okolo mne kamion a svým zadním kolem skočil na mé přední kolo. Já byla v tom momentu naštěstí mimo stroj a měkký podklad náraz odlehčil. Následně jsem musela čtyřkolku vykopat z písku, sundat kolo, mírně jej porovnat kamenem, nasadit zpátky a poté přizpůsobit velmi pomalou jízdou se vydat směrem do bivaku. Rozhodně jsem se nechtěla vzdát.

Bývala jste v cíli jednotlivých etap hodně unavená?

Ze začátku jsem nebyla až tak unavená, přece jen byla za mnou svědomitá kondiční příprava. Od poloviny závodu už byla dost znát únava, hlavně spánkový deficit. Ovšem celý tým Moto Racing Group mi ve všem maximálně pomáhal, což bylo alfou a omegou úspěchu. Tak jsem měla čas na potřebnou regeneraci.

Co bylo to nejtěžší v letošním ročníku?

Určitě skutečnost, že jsem startovala jako jedna z posledních jezdců a měla trať rozbitou od automobilů a kamionů. Velké koleje po kolena mi nadělaly mnoho vrásek. Dá se říci že jsem si během každé etapy vystřihla minimálně 150 kilometrů trialové vložky, kdy jsem musela uskakovat do stran autům, které mne předjížděly.

Neměla jste problémy s navigací?

Jako nováček jsem občas zaškobrtla. Hodně mi v tomto směru pomáhal Milan Engel, který se mnou každý večer trpělivě procházel roadbook (itinerář) a vše mi trpělivě vysvětloval. Za to bych mu chtěla moc poděkovat.

Kolikrát jste končila za tmy?

Jéje, mnohokrát. Myslím čtyřikrát nebo pětkrát.V týmu si ze mě už dělali srandu, že miluju noční etapy.

Neměla jste někdy situaci, kdy jste to chtěla vzdát?

Ve argentinské Fiambale jsem si v neutralizaci sáhla na dno sil, bojovala sama se sebou. Slovo vzdát však nemám ve svém slovníku. Dokud nepadnu, tak pojedu.

Co řeknete k práci mechaniků?

Václav Hucl mi byl velkou oporou. Nebyl to jen můj mechanik, ale kamarád, psycholog a člověk, který mi neustále dodával energii do dalších etap. Mám velký respekt před ním a celým týmem, vždyť ti kluci vůbec nespali. Hned jak nás jezdce vyslali do závodu, zabalili auta a jeli úmorně dlouhé přejezdy, po příjezdu do bivaku postavili celé zázemí a pak celé noci opravovali naše stroje.

Zažila jste chvíle, kdy vám na trati někdo pomohl a kdy jste naopak pomáhala vy soupeřům?

Takové situace byly na denním pořádku. Každý den jsme si s jezdci jedoucími vzadu pomáhali, jednou tahala já, jindy zase kluci. Dokonce jsem asi dvacet kilometrů před cílem tahala kamaráda z trnkového keře, kde zaparkoval svou motorku tak nešikovně, že ani on sám nemohl vylézt. Naštěstí se nic nestalo a oba jsme dojeli do cíle.

Potkávala jste se s českými jezdci na trati?

Ano, potkávala. V první části jsem jela hodně obezřetně, a tak mi naši jezdci poodjeli. I Gabriela Novotná. Jakmile, ale přišly menší duny a velbloudí tráva, já zrychlila a setkala se i s jezdci, které jsem doposud nevídala. Dokonce jsem i Gabrielu potkala po osudném pádu, kde jsem jí pomáhala sbírat motocykl ze země. A tak jsme společně dojely do cíle.

Dakar 2018: Olga Roučková - Nesvlíkej se, jede se dál!

Sledovala jste, jak si vedete v průběžném pořadí v kategorii čtyřkolek?

Na to vůbec nebyl čas. Přece jen jsem se do bivaku dostávala velmi pozdě, a tak jsem si hleděla svého. Vykoupat se, najíst, vykreslit si roadbook a jít co nejrychleji spát.

Poznamenalo vás odstoupení týmových kolegů Tomáše Kubieny a Milana Engela?

Oba dva kluci jsou výborní jezdci i povahou. Bylo mi velmi líto, že jejich cesta na Dakaru skončila.

Jak fungoval šéf týmu Ervin Krajčovič?

Je to člověk, který zažil závod na vlastní kůži. Ví, o čem je píle a dřina a také o čem všem jsou dálkové rallye. Velmi často jsem od něj čerpala informace, staral se o nás všechny jako o vlastní. Jsem mu za to opravdu hodně vděčná. Jeho nasazení po celou dobu závodů bylo neutuchající.

Chcete startovat na Rallye Dakar také příští rok?

Letošní ročník Dakaru je zatím ještě velmi čerstvý. Nevylučuji ovšem start v dalším ročníku.