Dakar živě: Kolomý potřeboval pneumatiku, která byla desítky kilometrů daleko. Získal ji!

V minulém článku jste možná zaregistrovali slovní spojení „záchranná mise“. Toto téma jsem si původně chtěl nechat na později, to jsem ale netušil, že jej hned druhý den zažiji na vlastí kůži. Jde o to, že posádky s sebou na rychlostní zkoušky berou pouze omezené množství náhradních dílů, a když náhodou potřebují ten, který nemají, může zasáhnout jeden z doprovodných vozů a díl poskytnout. Ovšem pouze při přejezdech po veřejných silnicích, což byl v pátek 15. ledna také náš případ. Pokud by se níže popisovaná situace stala přímo na trati, musela by se posádka spolehnout pouze na ostatní závodní vozy. A ty moc často zastavovat nechtějí…

Během přejezdu z bivaku na start dvanácté etapy (měřil 260 kilometrů) udělal Martin Kolomý defekt a musel narychlo měnit pneumatiku. Na samotné výměně by nebylo nic tak zvláštního, protože i během závodu zabere zhruba deset minut, vystartovat na 267 kilometrů dlouhou etapu vedoucí horskými průsmyky s tvrdou šotolinou pouze s jednou rezervou by však bylo velice riskantní (kamiony s sebou vozí dvě kompletní náhradní kola). Tým Tatra Buggyra Racing musel jednat rychle, doprovodný vůz naložený voňavými, nikdy nejetými pneumatikami, byl ale desítky kilometrů daleko na cestě do nového bivaku.

„Rezervu“ jsme museli sehnat za každou cenu a vzhledem k situaci klidně mohla být i ojetá. Nezbylo, než sednout do asistenčního vozu, vyrazit naproti kamionu naloženému pneumatikami a vrátit se rychle na start. Šlo o minuty a nikdo nepochyboval o tom, že kdyby bylo potřeba, odneseme novou „Michelinku“ 14.00 R 20 klidně i na zádech. Na to ale naštěstí nedošlo.

Kamion Martina Kolomého se nacházel u hlavní silnice nedaleko startovní čáry a z fotografií můžete sami odvodit, jaký tam byl šrumec. Do výměny se zapojil každý, kdo měl ruce, a místní měli alespoň o zábavu postaráno. Původní pneumatika s obrovskou dírou v běhounu musela pryč (přední strana disku lze demontovat, proto to není takový problém), nové se však na ráfek nechtělo. Snad to bylo tím, že kluci nepoužili „bedlock“ (prstenec uvnitř pneumatiky, který zabraňuje jejímu vyzutí při jízdě s nízkým tlakem třeba v dunách), času do startu už ale moc nezbývalo a polotovar musel jít na kamion. Během etapy už posádku žádný defekt nepotkal, a to je dobře. Přitom udělat tři defekty během etapy není problém – nedávno se to přihodilo Jaroslavu Valtrovi s Tatrou Phoenix, která po dojetí do bivaku rychle „lehla“ na ráfky.

Největší problém ale nakonec způsobil opožděný příjezd na start způsobený úzkou příjezdovou uličkou ucpanou ostatními závodníky. Kolomý měl ze startovní čáry vyrazit přesně v 14:02, a přestože na časomíře svítilo o šest minut více, organizátoři započítali původní čas. Kdyby se tak nestalo, dojela Tatra 815 Fat Boy se startovním číslem 505 na druhém místě. Tým Tatra Buggyra Racing proti rozhodnutí organizátorů protestoval, výsledek šetření však ještě nebyl po skončení etapy znám.