Dálniční (ne)limity v Německu aneb Ráj neomezené rychlosti. Víte, jak to začalo?

Zatímco v Česku je aktuálně okolo 1385 kilometrů dálnic, v sousedním Německu je to zhruba 13 tisíc kilometrů. To má přitom rozlohu 357.592 km², kdežto Česko „pouze“ 4,5krát méně (konkrétně 78.867 km²). Poměrově jsme na tom tudíž výrazně hůř.

Německo má čtvrtou nejdelší dálniční síť na světě, která je navíc v lecčems specifická. Osobní automobily za její využívání například nemusejí platit žádné poplatky, což se netýká pouze domácích, ale také cizinců. Navíc zde na vybraných úsecích neplatí žádné rychlostní limity.

Ze zmíněných 13.000 kilometrů je zhruba 20 % těch, na kterých za běžných podmínek můžete jezdit klidně třístovkou. Samozřejmostí je ovšem dodržování pravidel silničního provozu. Úpravy limitu se dějí pouze v závislosti na provozu či povětrnostních podmínkách. Okolo třiceti procent z celkového počtu kilometrů je svázáno s proměnlivými rychlostními limity, na zbývající polovině platí 130 km/h.

Nekvalitní dálniční odpočívadla v Česku: Místa hrůzy mizejí jen pomalu

Historie rychlostních limitů v Německu

První omezení rychlosti se u našeho západního souseda objevila již v roce 1910. Tehdy ve městech platil limit 15 km/h pro automobily. Okolo roku 1927 se pak rychlost zvýšila na 30 kilometrů za hodinu.

Tradici neomezené rychlosti v Německu paradoxně zavedli nacisté, kteří 8. května 1934 v rámci nových pravidel zrušili všechny rychlostní limity a spolu s tím také daně z motorových vozidel, což mělo podpořit jejich prodej.

Pomyslný rychlostní anarchismus ovšem logicky vedl k výraznému zvýšení počtu dopravních nehod, v roce 1939 proto nacisté přišli s novými omezeními. Ve městech mohly osobní automobily jet maximálně šedesátkou, mimo ně pak 100 km/h. Jen chvíli poté (konkrétně v říjnu 1939) kvůli faktickému začátku 2. světové války byly limity sníženy na 40 km/h ve městech a 80 kilometrů za hodinu mimo ně. Osmdesátka mimochodem platila také na nově budovaných říšských dálnicích.

Téměř pět let bez omezení

Ke zrušení rychlostních limitů se nyní již Západní Německo odhodlalo podruhé v roce 1953. Rychlost byla neregulována dokonce i v zastavěných oblastech. Prvního září 1957 ovšem začala platit nová pravidla, podle nichž v obcích byla rychlost omezena 50 km/h. Mimo ně ovšem žádná omezení neplatila.

To se změnilo až začátkem sedmdesátých let. Kvůli vysokému počtu mrtvých (maximem je téměř 20.000 mrtvých v roce 1970) byl na okreskách (respektive mimo zastavěné oblasti) zaveden limit 100 km/h, autobahny byly nadále neomezené.

Kvůli ropné krizi ovšem mezi listopadem 1973 a březnem 1974 byla na dálnicích zavedena maximální rychlost 100 km/h. Od roku 1974 pak začal platit limit 130 km/h. V tzv. Východním Německu neboli v Německé demokratické republice v té době platila jiná omezení: 100 km/h na dálnicích, osmdesátka mimo zastavené oblasti a 50 km/h v obcích.

Řidiči v Česku často chybují při jízdě ve třech pruzích. Přitom je to tak jednoduché

Hrozí ráji neomezené rychlosti konec?

O plošném zavedení dálničních rychlostního limitu se v Německu mluví již desítky let. Poslední pokus z roku 2021 sice neprošel, kritických hlasů ovšem neustále přibývá. A to nejen kvůli vyšší bezpečnosti. Plošné zavedení rychlostního limitu 120 km/h by totiž podle odhadů ve srovnání s daty z roku 2018 dokázalo ročně ušetřit 2,9 % emisí skleníkových plynů, tedy asi 4,9 milionu tun CO₂, na což stále zelenější Němci slyší.  

Zvyšuje se totiž počet lidí, kteří se zavedením omezení souhlasí. Loni by pro něj podle průzkumu německého autoklubu ADAC hlasovalo 54 procent dotázaných, 41 % bylo proti.