Dauer 962 Le Mans: Připomeňte si superauto, které překonalo 400 km/h dávno před Bugatti Veyron
Mysleli jste si, že hranici 400 km/h jako první sériové auto překonalo Bugatti Veyron. Ale kdeže, Dauer 962 Le Mans takhle rychle jezdil už dávno před ním.
Bugatti Veyron je v obecném povědomí považován za první sériový automobil, který kdy překonal hranici 400 km/h. Konkrétně v dubnu 2005 jel rychlostí 408,47 km/h, což potvrdili i notáři Guinnessovy knihy rekordů. Jenže před Veyronem existovalo ještě jedno silniční superauto, které tuto metu zvládlo pokořit.
A ne, není to nějaké dílo švédského Koenigseggu nebo amerického SSC, které s Bugatti bojovaly o titul nejrychlejšího produkčního automobilu na světě. Jedná se o dnes už takřka neznámý Dauer 962 Le Mans, automobil postavený na základech závodního Porsche 962.
Ten jel v roce 1998 při nezávislém měření rychlostí 404,6 km/h, jelikož u toho ale nebyl nikdo z Guinnessovy knihy rekordů, do historických análů se Dauer nikdy nedostal. Navíc to byla jen kusová záležitost, mezi lety 1993 a 1997 bylo postaveno jen 13 exemplářů tohoto speciálu.
Ale i ostatní technické parametry Daueru 962 Le Mans jsou dodnes dech beroucí. Z 0-100 km/h automobil s technikou Porsche akceleroval za pouhé 2,8 sekundy, na dvoustovce pak zvládl být za 7,3 sekundy.
Automobil prvně představený na frankfurtském autosalonu v roce 1993 byl dílem bývalého německého závodníka Jochena Dauera, respektive jeho společnosti Dauer Sportwagen. Ta se po krachu závodního týmu Dauer Racing rozhodla přestavět jeho závodní speciály, Porsche 962, na superauto pro běžný silniční provoz.
Díky dobrým vztahům s Porsche Dauer koupil pět nepoužitých šasi 962. Automobilka navíc pomohla s hledáním dalších komponentů a poskytla technickou expertízu. Zkušeností měla dost, vždyť postavila na 150 exemplářů 962.
Stavba každého auta začala odstrojením původního Porsche 962 a nahrazením panelů karoserie upravenými díly, z karbonu a kevlaru. Změnilo se zakrytování podvozku pro lepší stabilitu a rovněž byl nainstalován hydraulický systém zavěšení, aby splnil německá pravidla pro světlou výšku silničních aut. Dovnitř 4650 mm dlouhého a jen 1.050 mm vysokého vozidla se pak usadilo druhé sedadlo (pro spolujezdce) a nová palubní deska, což s ohledem na stísněnou kabinu nebyla vůbec lehká záležitost. Pozdější vozy měly dokonce i přehrávač DVD. Pod kapotou se pak objevil malý prostor pro zavazadla.
O pohon se nadále staral vodou chlazený třílitrový plochý šestiválec (Porsche Typ 935), přeplňovaný dvěma turbodmychadly KKK. Jelikož nemusel splňovat technické regule závodních šampionátů, přišel o restriktor sání, výsledkem čehož byl výkon 544 kW a točivý moment 700 N.m. Emisními normami prošel díky závodnímu katalyzátoru a řízení motoru Bosch Motronic 1.7.
Spjat byl s pětistupňovou ručně řazenou převodovkou, která posílala jeho sílu jen na zadní kola. Pohotovostní hmotnost se podařilo udržet na pouhých 1.080 kg.
Zajímavostí vozu je pak fakt, že přestože původně vznikl na bázi závodního auta, v průběhu let od něj byla odvozena jiná závodní varianta. Umožnila to díra v nových pravidlech pro kategorii závodních aut s technikou produkčních aut. Nebyl u nich specifikován nutný počet vyrobených aut, a tak Porsche využilo příležitost a nechalo postavit závodní verzi Daueru. Auto totiž jinak nová pravidla splňovalo, na rozdíl od původního Porsche 962, třeba díky malému zavazadlovému prostoru, a tak v roce 1994 bylo nasazeno ve čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. A dokonce obsadilo první a třetí příčku!
Pro následující ročník vytrvalostních závodů ale byla chyba v pravidlech napravena, a tak závodní kariéra Daueru 962 LM zase skončila. Silniční verze se nakonec stavěla do roku 1997. Firma ale byla připravena přijmout objednávku i později, v době, kdy se už specializovala na stavbu Bugatti EB 110. Po krachu Bugatti Dauer koupil díly na nedokončené exempláře EB 110, aby je dostavěl.
