Design po generacích: Kompaktní MPV Citroën – Od Xanae po Technospace

Francouzský Citroën patří na poli MPV kompaktní velikosti mezi zkušené hráče. I přes to, že nejde o průkopníka segmentu (jímž je Renault Scénic), je jeho první vozidlo tohoto druhu (Xsara Picasso) jedním z nejvýznačnějších modelů kategorie, do níž vnesl neotřelost a kreativitu vně i uvnitř. Bereme-li v potaz koncepční a sériové vozy, je aktuální koncept Technospace již čtvrtým počinem tohoto zaměření. A jako (téměř) každý koncept francouzského původu, i on prezentuje výrazné tvary, nekonformní řešení a pokrokové prvky, s nimiž se setkáme u příští generace modelu C4 Picasso. Vraťme se však na začátek celé modelové linie, kde nás čeká studie, která má navzdory své poměrně malé publicitě zásadní význam pro veškeré dosavadní zkušenosti sériových modelů Xsara Picasso a C4 Picasso.

Design po generacích - Speciální příloha Auto.cz

Xanae (1994) – Kolumbovo vejce

Kreace Xanae je jednou z francouzských avantgardních představ o voze budoucnosti, jichž bylo v první polovině devadesátých let uvedeno hned několik (zejména o dva roky mladší Citela či futuristická dvojice Activa/Activa II z let 1988 a 1990). Xanae je však – spolu s konceptem Scenic z roku 1991 – řazen k těm důležitějším modelům tohoto zaměření, neboť je typickou ukázkou propojení věcného přístupu ke karoserii blízké budoucnosti (jde o předobraz sériového vozu) a extravagantního designu s řadou kreativních řešení. Z dnešního pohledu lze říci, že sehrál nesmírně důležitou roli z hlediska směřování Citroënu ve druhé polovině devadesátých let, pro kterou bylo typické užití ostrých křivek, jež oživovaly oblé karoserie.

Exteriér Xanae tvoří velké množství různě tvarovaných elips, kombinujících měkké přechody mezi plochami a ostře vedené linky. To je nejvíce patrné v profilu, který není tak důsledně zaoblený jako sériový vůz Xsara Picasso, ale i přes to prezentuje velmi netradiční pojetí oblých tvarů v souvislosti s velkoprostorovou karoserií. Kontrast (nikoli však rušivý) ostrosti a jemnosti tvarů je nejvíce zřetelný při 3/4 zadopohledu, při němž se záď jeví dynamicky a velmi kompaktně. Příď zaujme absencí běžné podoby světlometů, místo nichž byla použita vertikální světla s krytem oranžové barvy – toto kreativní provedení nahradila v sériové výrobě konvenčnější podoba světel, která si však ponechala extravagantní nádech konceptu. V této souvislosti je důležité připomenout, že koncept Xanae vznikl ve třech provedeních, jejichž základ je prakticky totožný. Z estetického hlediska je dělí vesměs nepatrné rozdíly.

Kabina, jíž vizuálně oživuje dvoubarevné uspořádání s dominujícím odstínem krémové barvy, je vysoce flexibilní. Je koncipována jako pětimístná, lze ji však pojmout jako třímístnou se zadním sedadlem situovaným doprostřed, přičemž přední sedadla lze otáčet o 180 stupňů. Přístrojová deska se skládá z vizuálně čistého a minimálně členitého základu, který je poměrně mohutný a obsahuje nemalé množství přihrádek. S touto částí desky kontrastuje sdružený panel s ovladači, který se nachází po pravé straně u kapličky s přístroji. Neméně výrazným specifikem je tříramenný volant, jehož ztvárnění dominuje spodní rameno, vybíhající na pravou stranu od středu. Tato asymetrie přispívá celkovému atypickému ztvárnění kabiny a zdůrazňuje netradiční přístup značky ke konvenčnímu ztvárnění jednotlivých interiérových dílů.

Xsara Picasso (1999) – Po proudu pokroku

Sériový model Xsara Picasso naplňuje jedno z poselství studie Xanae – prezentuje (svého času velmi pokrokovou) jednoprostorovou karoserii v nižší střední třídě, jejímž prostřednictvím tvoří smělou konkurenci pro Renault Scénic (1996). Vůz také narušil relativní klid, který zavládl v designu Citroënu v druhé polovině devadesátých let. Ačkoli šlo o vyvážené vozy kvalitně navržených tvarů, jejich design nejenže opustil dřívější extravaganci Citroënů, ale zpočátku velmi vlažně reagoval na dramatické změny designu u svých francouzských soků – mnozí soudili, že jeho vozy nebyly tak sportovně-dynamické jako u Peugeotu (například 206) a prezentovaly podstatně klidnější tvary než Renault, v jehož designovém směru se začaly zabydlovat futuristické motivy a provokativní karosářská provedení (Avantime, později Vel Satis).

Autorem designu MPV Xsara Picasso je italský designér Donato Coco, který se nemalou měrou podílel na designovém směřováním Citroënu minulých let – kromě ZX Paris Dakar navrhl modely C2, C3 či C4. Z hlediska základního tvaru karoserie vůz zcela viditelně vychází z konceptu Xanae, z nějž bylo čerpáno i při navrhování přídě. Ta, i přes svůj konvenčnější a mnohem členitější vzhled (mohutnou lištu na nárazníku nahradil oblejší celek a nasávací otvory) odkazovala na designové prvky svého koncepčního předobrazu, což se promítá zejména do ztvárnění světlometů. Jejich vertikální poloha se nezměnila, stejně jako plynulé napojení na nárazník bez výraznější spáry.

TEST Citroen Xsara Picasso 2.0 16V AT Exclusive - Kolumbovo vejce

Profil je oproti studii důkladněji zaoblen. Jeho hrubý obrys tvoří tvar, který svou oblostí evokuje vejce, což je jeden z charakteristických rysů exteriéru tohoto MPV. Dělení bočních oken na čtyři samostatné části umocňuje členitost, prolis, jenž protíná kliky dveří, pak dynamicky zasahuje do čisté plochy bez výraznějších prvků – právě uhlazenost je jedním z dalších znaků, který se neodmyslitelně pojí s profilem Xsary Picasso a jenž formuje tvar zádě (včetně jejích jednotlivých dílů v podobě svítilen, zadního okna či elegantně zakulacené lišty nárazníku).

V porovnání se studií Xanae je kabina Xsary Picasso věcnější a pracuje s konvenčnějšími prvky. To se ale netýká kapličky s přístroji, která je umístěna doprostřed přístrojové desky. Zakulacené díly desky korespondují s motivy exteriéru, což je nejvíce patrné na elipsovitém tvaru kapličky a středového panelu. Z vizuálního hlediska je nejdůležitější ta skutečnost, že futuristický duch konceptu zůstal zachován, a to i přes řádná omezení v kreativitě, jež přináší sériová výroba a běžné užívání automobilu.

C-Airlounge (2003) – Vizionářský sen

Rok 2003 přinesl studii C-Airlounge, jejímž prostřednictvím Citroën přehodnotil přístup k tvarosloví velkoprostorové karoserie. Vůz je zde zmíněn i přes to, že se nejedná o kompaktní model, neboť přispěl k vytvoření designových prvků, které byly později uplatněny u moderních Citroënů, produkovaných během prvního desetiletí jedenadvacátého století. Předně šlo o napojení dvou chromových linek (propojených s logem výrobce) na světla, jejichž formu oživily odvážné výběžky směrem nahoru. Příď jako taková je tvarována třemi plochami, které se střetávají přesně nad logem výrobce – jde o souhru několika ostrých linek, které tvoří opticky ucelený celek.

Extravagance designu je poněkud zmírněna tmavým metalickým odstínem. S nímž však bezchybně ladí lesklé exteriérové doplňky a zadní svítilny s originální optikou, přičemž elegantní kontury profilu vytvářejí jemné odlesky, díky nimž boční část automobilu působí uhlazeným dojmem. Dynamické ztvárnění karoserie nemá jen estetický význam – kromě něj pomáhá vytvářet příznivý koeficient odporu vzduchu (c_x =0,26).

Studie na výstavu IAA: Citroën C-Airlounge

Interiér je tvořen dvěma předními sedadly a speciálním variabilním systémem pro zadní řadu sedadel, který umožňuje rychlý přechod ze čtyřmístné na pětimístnou konfiguraci. Kabina je čalouněna krémovou kůží a oživena červenými prvky a detaily. Celku dominují čisté plochy, mezi nimiž se nachází velmi úzké spáry. Obecně lze říci, že teplé barevné odstíny vnitřku kontrastují s tmavým exteriérem.

Již při uvedení studie na autosalonu ve Frankfurtu bylo zřejmé, že takto atypický automobil nebude plně využit v praxi. I tak ale můžeme na tuto kreaci nahlížet jako na jednoho z průkopníků nových designových řešení (spolu s vizemi C-Crosser, Osse či C-Airdream), který postupem let vedl k realizaci nástupce Xsary Picasso v podobě Citroënu C4 Picasso.

C4 Picasso (2006) – Kupředu!

Druhá generace, které nese jméno slovutného malíře, byla – podobně jako její předchůdce – ztělesněním designového pokroku. Nebyla sice již tak svébytná (netvořily ji tedy prvky, díky nimž by byla snadno identifikovatelná již z dálky), ale přinesla řadu kreativních řešení vně i uvnitř.

Již na první pohled je zřejmé, že jde o automobil s příklonem k ostrým tvarům, což se projevuje na přídi s dynamickými světlomety a dvěma lištami s integrovaným logem automobilky. Na první pohled se může zdát, že profil C4 Picasso nehraje tak důležitou roli jako u Xsasy Picasso. Opak je pravdou – boční část má velký význam na formování přídě, neboť na hrubý obrys profilu dosedají přední světlomety a ochranná lišta předního nárazníku. Profil je důležitý také pro zadní část vozu, kde úzce navazuje na svítilny, jež zpestřuje originální zalomení. Celkově vzato je bok karoserie pravidelnější (neboť rozvíjí design hatchbacku C4), méně vyzývavý a lépe spolupracuje s prvky přídě a zádě.

Citroën C4 Picasso – Na vzduchovém polštáři

Druhé generační vydání představuje dva osobité automobily téhož designového základu – pětimístné C4 Picasso, vyznačující se nápaditým zvlněním boční linky, a sedmimístné provedení Grand, které je hranatější a opticky užitkovější. Podíváme-li se blíže na pětimístný model, spatříme určité optické paralely s modelem Xsara Picasso, a to i přes to, že jde o zcela jiný vůz odlišné tvarové filozofie. Jistá podobnost je dána zejména mírně vejcovitým tvarem, který tvoří elegantní a souvislá křivka, složená z A-sloupku a linie střechy.

V kabině, pro niž se vžilo označení Visiospace (kvůli minimalizaci mrtvých úhlů), nalezneme řadu společných znaků s hatchbackem C4 – zejména originální dvouramenný volant s pevným středem a horizontální dělení přístrojové desky s ukazateli v její prostřední části. Od předchůdce se deska liší celkovou změnou architektury (včetně uspořádání odkládacích prostor a ovládacích prvků), dále orientací na hranaté tvary, vodorovnými linkami s ostrým zakončením či rozmanitějšími druhy použitých materiálů. Celek je oproti minulé generaci MPV progresivnější, což odpovídá jeho avantgardnímu pojetí. To zase koresponduje s názvem vozu, neboť Pablo Picasso byl jedním ze zakladatelů kubismu – významného avantgardního směru s revolučními tendencemi.

Technospace (2013) – Rodinný revolucionář

Pokračování modelové linie C4 Picasso naznačuje koncept Technospace, který – ať už pozitivně, či negativně – uchvátil pozornost svým neotřelým zevnějškem. Mnohými jsou mu vytýkány zejména pojetí přídě s diodovým pásem a hranatá světla pod ním. I tak je ale nový koncept pozoruhodnou vizí, která je velkoprostorovým doplňkem pro spektrum moderních studií značky posledních let, kde najdeme reprezentativní sedan (Metropolis), sportovní vůz (Survolt) či náznak pokračování designového projektu DS (Numéro 9).

V porovnání s dosud zmíněnými modely přináší příď Technospace zcela nové nápady, jež reagují na nejnovější trendy v designu. Jedním z nich je diodový pás, který navazuje na logo výrobce. Toto řešení nejenže opticky uceluje několik dílů do jedné linie (což přispívá eleganci a tvarové čistotě), ale především pomáhá vytvářet atypickou kompozici, jejíž originalitu dotvářejí hranatá světla umístěná níže. Takto navržená příď je nekonformní a svou progresivitou opouští konvenční uspořádání přídě starších kompaktních MPV od Citroënu.

Citroën Technospace: Nová C4 Picasso se ukáže v Ženevě, zatím jen jako koncept

Boční část je v porovnání s dosavadní praxí u Citroënu propracovanější. Ponton má svalnatější proporce a pracuje s větším množstvím prvků (včetně prolisu nad prahy, který ve svých okrajích volně splývá s okolní hmotou). Na konceptu rovněž zaujmou velmi tenké sloupky, svědčící o rozvíjení filozofie Visiospace. Tomu odpovídá vzdušný interiér, který má oproti C4 Picasso konvenčněji pojatý volant (již ne s pevným středem) a uhlazenou přístrojovou desku s propracovanější horní částí. Záď je vyvedena v oblejších tvarech a pro své zdynamičtění používá optiku složenou ze dvou samostatných segmentů, pod nimiž se nachází tenký bílý pás.