DKW Junior (1959–1965): „Malý zázrak“ z Ingolstadtu
Malé dvoudveřové sedany DKW Junior měly pohon předních kol dvoudobým tříválcem. V porovnání s VW Broukem nabízely prostornější kabinu a větší kufr.
Dánský konstruktér Jørgen Skafte Rasmussen (1878–1964) založil v roce 1916 v německém Zschopau továrnu na armatury a pokoušel se vyrobit parou poháněný vůz nazvaný DKW (Dampf-Kraft-Wagen). Později se pustil do vývoje dvoutaktního motoru, jehož upravenou verzi zabudoval do jízdního kola. Úspěšný motor si vysloužil název Das Kleine Wunder, což je česky „malý zázrak“. Zkratku DKW (zpočátku s tečkami) převzala v roce 1916 motocyklová továrna v německém Zschopau.
První automobily poháněné dvoutaktním motorem začalo DKW vyrábět v roce 1928 a o tři roky později postavilo průkopnický vůz s předním pohonem (DKW Front F1). V roce 1932 se DKW spojila s automobilkami Audi, Horch a Wanderer, čímž vznikla akciová společnost Auto Union AG se sídlem ve Zwickau. Po skončení druhé světové války se automobilka DKW přemístila do Ingolstadtu v Západním Německu, neboť Sasko patřilo do sovětské okupační zóny (později NDR). První poválečný sedan DKW s dvoudobým motorem a předním náhonem se začal vyrábět v roce 1950 a prodával se pod názvem F89 Meisterklasse. V roce 1955 následoval větší model DKW 3=6 a o dva roky později představilo DKW model Junior, který se ale začal vyrábět až v roce 1959. Společnost Auto Union přešla v roce 1957 pod Daimler-Benz a v roce 1964 ji koupil Volkswagen.
Premiéra ve Frankfurtu
Prototyp DKW Junior se poprvé představil v březnu 1957 na frankfurtském autosalonu. Vystavoval se pod názvem DKW 600, neboť jej poháněl tříválcový dvoutakt s objemem 660 cm3, pohánějící přední kola. Malý dvoudveřový sedan s moderní pontonovou tříprostorovou karoserií byl veřejností příznivě přijat, ale sériově vyrábět se začal až v roce 1959 s větším motorem a názvem Junior.
V padesátých letech minulého století vyráběla auta s dvoudobým motorem řada evropských výrobců, ale v době, kdy se Junior začal vyrábět už jich většina přešla od prskajících dvoutaktů na řadové čtyřtaktní čtyřválce. Automobilka Auto Union ale dál pokračovala v tradici pohonu předních kol dvoutaktním motorem, nakrátko přerušené po ukončení výroby legendárního typu DKW F89 Meisterklasse v roce 1954.
DKW Junior (1959–1962)
V Ingolstadtu sériově vyráběný dvoudveřový sedan DKW Junior (foto) měl moderní karoserii s velkými okny a příď s širokou mřížkou chladiče. Kruhové světlomety s chromovanými rámečky byly částečně skryty pod masivními stříškami v barvě karoserie. Přední směrové blikače byly umístěny pod světlomety v rozích mřížky. Zadní blatníky tvořily malé ploutve a byly ukončeny svislými sdruženými svítilnami. Ve svislé zádi z vlnitého plechu byla umístěna zátka benzinové nádrže. DKW Junior měl rozvor náprav 2175 mm, rozchod kol 1180/1210 mm a vnější rozměry 3965 x 1575 x 1400 mm (délka x šířka x výška).
Přední kola poháněl zážehový, kapalinou chlazený dvoudobý řadový tříválec s objemem 741 cm3 (vrtání/zdvih: 68/68 mm). S kompresním poměrem 8,2:1 a karburátorem Solex měl nejvyšší výkon 34 koní (25 kW) při 4200 min-1 a točivý moment 64 Nm při 2500 min-1. Plně synchronizovaná čtyřstupňová manuální převodovka se ovládala kabelem pákou na sloupku volantu. S pohotovostní hmotností pouhých 700 kg dosahoval Junior maximální rychlost 115 km/h a na stovku zrychlil za 29 s.
DKW Junior měl rámový podvozek s přední lichoběžníkovou nápravou odpruženou podélnými zkrutnými tyčemi. Zadní tuhá náprava měla podélné závěsy s panhardskou tyčí a pérováním příčnými zkrutnými tyčemi. Přední bubnové brzdy byly umístěny u rozvodovky, zadní v kolech. V roce 1961 stál DKW Junior v Západním Německu 4790 marek a v porovnání s VW Broukem nabízel prostornější kabinu a větší kufr. Na topení si musel zákazník připlatit 160 marek, ale vyhřálo interiér mnohem dřív než u vzduchem chlazeného VW. Velikostí a cenou se DKW Junior řadil těsně pod Auto Union 1000 (do roku 1957 DKW).
DKW Junior de Luxe (1961–1963)
V roce 1961 se začal prodávat model DKW Junior de Luxe (foto) s tříválcovým dvoutaktním motorem o objemu 796 cm3 (objem byl zvětšen převrtáním na 70,5 mm). Výkon zůstal stejný (34 koní), ale točivý moment se zvýšil na 71 Nm. Od „obyčejného“ Juniora se lišil jen většími 13palcovými koly (Junior měl 12palcová), oranžovými předními blikači umístěnými po stranách lichoběžníkové mřížky a lesklými lištami na bocích.
DKW F11 a F12 (1963–1965)
V lednu 1963 byl Junior de Luxe nahrazen typem DKW F12 (foto). Od Juniora se lišil rozvorem prodlouženým na 2250 mm, užšími rámy bočních oken, tvarem C sloupků a novými koncovými světly v lesklém rámečku. Důležitější změnou byl ale nový tříválcový dvoutaktní motor s objemem zvětšeným na 889 cm3 a výkonem zvýšeným na 40 k (29,5 kW). Další novinkou byly kotoučové brzdy na předních kolech.
Kromě dvoudveřového sedanu F12 vyrábělo DKW v roce 1964 v omezeném množství (kolem 3000 kusů) dvoudveřové kabriolety F12 Roadster (foto) se stahovací plátěnou střechou složenou pod plachtou za zadními sedadly. Tříválcový motor kabrioletu měl výkon zvětšený na 45 k (33 kW).
Od srpna 1963 se začala nabízet levnější verze F11 se slabším motorem z typu Junior de Luxe (objem 796 cm3 a výkon 34 k).
Na začátku léta 1965 koupil společnost Auto Union Volkswagen, vlastněnou dosud koncernem Daimler Benz. Vedení VW dvoutaktům nepřálo a výrobu vozů s tímto motorem brzy ukončilo. Na německém trhu je nahradily podobně velké vozy Volkswagen a Opel. Továrna patřící společnosti Auto Union začala vyrábět vozy Audi s čtyřválcovými čtyřtaktními motory. Posledním modelem s pohonem předních kol dvoutaktním tříválcem byl typ DKW F102, vyráběný v letech 1963 až 1966.
