Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

DKW Elektro-Wagen: Audi zrestaurovalo historický elektrický minibus

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 1. 2. 2015
14
5
Zobrazit náhledy (14)
Audi Audi Audi Audi Audi Audi Audi Audi Audi
Audi má další poklad ve svých továrních sbírkách. Zrenovovalo do špičkového stavu elektrickou DKW z roku 1956.

Elektromobil se vyvíjí stejně dlouho jako automobil s výbušným motorem a rozhodně nebylo zpočátku jasné, který pohon nakonec zvítězí, ve hře byla navíc tehdy ještě pára. Elektřinou poháněná vozidla překonávala rychlostní rekordy a uchytila se hlavně za mořem. Nakrátko. Omezený dojezd, vysoká hmotnost a značná doba pro nabití olověných baterií je předurčovaly hlavně pro použití ve městech. Bzučící dodávky a taxíky jezdily v Paříži už koncem 19. století. S touto myšlenkou koketovalo mnoho výrobců, v padesátých letech minulého věku mimo jiné také německá DKW.

Ta před druhou světovou válkou proslula nejen motocykly, ale hlavně automobily s dvoudobými motory a předním pohonem. Z koncernu Auto Union, který sdružoval kromě ní i značky Audi, Horch a Wanderer, toho kvůli rozdělení Německa mnoho nezbylo, jen název. Většina výrobních zařízení zůstala ve východní části a Sověti je rozmontovali, DKW se přestěhovala na západ. Čerstvě vyhlášená a stále zdecimovaná Spolková republika potřebovala malé dodávky, takže byl vyvinut typ F89L, který se v roce 1949 začal vyrábět v bývalé ocelárně Rheinmetall-Borsig v Derendorfu, městské části Düsseldorfu. Baculaté osobní dvoutakty na základě válečného prototypu F9 přišly na řadu až o rok později, IFA F9 z NDR byla prakticky totéž.

Sympatickým okatým užitkovým autům se říkalo Schnellaster (ve volném překladu rychlá dodávka). Právě oblá příď s dvojicí kulatých reflektorů a čtveřicí příčných větracích lamel ve spodní části byla charakteristickým poznávacím prvkem. Stejně jako dveře, které se otevíraly na opačnou stranu, nalevo před nimi se pak nacházela další chladicí mříž. Zprvu Kastemwageny, Kleinbusy, Tiefladery (pick-upy) a další verze poháněla už tehdy historická dvouválcová sedmistovka s necelými 15 kW, původem z typu F8. V roce 1952 se dočkala decentního zvýšení výkonu na 16,4 kW. O tři roky později odešla do důchodu, opět vpředu napříč umístěná dvoudobá, ale už tříválcová devítistovka dávala celých 24 kW.

V letech 1955-1962 se vyráběla i elektrická verze s motorem o výkonu 4,8 kW v 3000 otáčkách. Ne, to není překlep, byl opravdu takto slaboučký. Napájely jej klasické olověné články umístěné zevnitř na bocích vozu s napětím 80 V a kapacitou 200 Ah. 1780 kg těžký Elektro-Wagen pochopitelně nebyl žádným rychlíkem, jel maximálně čtyřicítkou. Ale zase uvezl dalších osm metráků a baterie vydržely víceméně běžných 80 km. Malé, jen 4,18 m dlouhé vany se používaly ve veřejném sektoru a ve službách. Dnes se jedná o obrovskou vzácnost, z údajné stovky exemplářů přežily dle Audi pouhé dva! Jednomu z nich vdechla ingolstadtská automobilka nový život, prosklený „busík“ dostal modrou barvu a černé prahy a blatníky. Opravdu mu to sluší a nejedná se tedy o individuální přestavbu. Unikát představila na malém ostrůvku Wangerooge v Severním moři s pouhými 1.200 obyvateli. Auta s konvenčními spalovacími motory tam mají vjezd zakázaný, smí je používat pouze záchranná služba.

Historie Schnellasteru je však velmi zajímavá, v roce 1959 se německá produkce přestěhovala do Ingolstadtu, aby tam byla o tři roky později ukončena. To už ovšem dávno vozy montovala ve Vitorii i španělská IMOSA (Industrias del Motor SA), konkrétně v letech 1954-1963. Ve finském Karis vzniklo v listopadu 1956 několik kusů se značkou Donau-Sisu, takže je jasné, že za nimi stál výrobce těžkých nákladních aut. Jeden z nich se dochoval. Argentinská Industrias Automotriz de Santa Fe (IASFe) zahájila montáž na počátku 60. let, o devět let později ale své brány zavřela.

Schnellaster byl svým bezkapotovým provedením vlastně jedním z předchůdců dnešních MPV, jen variabilita za současnými standardy samozřejmě pokulhávala. Ale zboží či zavazadla se nakládala snadno, stačilo je zvednout jen do výšky 40 cm. Jediné velké zadní dveře byly zavěšeny vpravo. Přeživší kusy ve špičkovém stavu se dnes mnohdy i draží. RM Auctions prodala zelenočerný Kastenwagen ročníku 1960 loni v lednu v arizonském Scottsdale za 60,5 tisíce dolarů, v Pebble Beach 2013 se částka za jiný, o čtyři roky starší kus vyšplhal v aukci Gooding & Company dokonce na 101.750 dolarů. Aktuálně tyto sumy v korunách odpovídají přibližně 1,5, respektive 2,5 milionům!

DKW sice po koupi Auto Unionu Volkswagenem odešla v polovině 60. let definitivně do historie, ale její současný následník Audi má v elektromobilech na co navazovat, i když už to nejsou užitková auta.

Související články

Témata
Autorizovaný prodej Servis osobních aut Autobazary Pneuservisy Náhradní díly

Diskuse: Přidat názor

Avatar - Stejsn
Boží
Stejsn
| 2. 2. 2015
žabák, bravo OOOO :yes:
VW das AUDI SE SNAŽÍ O ELEKTRO-IMAGE :-)
Kharl.ANTIDIESEL
| 1. 2. 2015
jj
Konzerva AUDI se snaží veřejnost přesvědčit že i ona má elektrické kořeny [odkaz] ale ELEKTROMOBILY ZATÍM DĚLAT NEUMÍ [odkaz] >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D >:D
Avatar - netcar.xx
Design
netcar.xx
| 1. 2. 2015
Pak to kazdych pet let ocucali a mame tady soucasna Audi.
Jenom stim rozdilem, ze ta stara dekawa ma elektromotor a dnesni Audi trivalcovej diesel z minuleho stoleti ktery ma zvuk jak kdyz jezdi na brambory se srotem.
a ja to tipoval
holden_holden
| 1. 2. 2015
na koncept pro rok 2020
Avatar - Nadzvukovy
Anooo ...
Nadzvukovy
| 1. 2. 2015

Bazar

Kupte nebo prodejte auto za nejlepší ceny
Vložit inzerát Zobrazit nabídku