Domácí traktůrek za tři miliony? Může to být skvělá investice
Zatímco v Česku je zahradní traktůrek postavený ze zbytků odstaveného auta téměř neprodejný artikl, jakkoliv vzácné díly na něj byly použity, v Hongkongu mohou vyjít na miliony. Jejich vlastnictví totiž zároveň majiteli zaručí i výnosné živobytí.
Fenomén doma postavených zahradních traktůrků ze starých vyřazených aut je už dnes převážně vymřelý, přesto se s produkty socialismem desítky let trénovaných Čechů a Slováků dá setkat dodnes. Když už se nějaký objeví v prodeji, obvykle je to za částky reflektující pochybnou kvalitu podobných výtvorů. Úplně opačná situace je na druhém konci světa, kde by to nikdo určitě nečekal.
Hongkong je totiž jednou z nejbohatších oblastí světa, a v automobilovém světě je známý spíše pro vozy z opačného cenového spektra. Mezi mrakodrapy se po úzkých ulicích mezi japonskými vozy a legendárními taxíky často prohánějí evropské supersporty či drahé německé klasiky.
Jenže Hongkong tvoří vedle známého města také téměř 260 menších ostrovů, z nichž velká část je obydlená. Tamní malé rybářské vesničky dostupné jen lodí jsou naprostým opakem hlučného a nikdy nespícího města. Kromě absence mrakodrapů také tím, že auta jsou v nich téměř úplně zakázána.
Zcela logicky, při stavbě vesnic na hornatých ostrovech se totiž s automobilovým provozem nepočítalo a stejně by se tam širší cesty nevešly. Výjimku mají hasiči, ambulance a údržbáři, pro které se pro tento účel dovážejí drobné japonské náklaďáčky a dodávky kategorie Kei.
Soukromníci ale mají smůlu a jejich jedinou cestou k motorizaci jsou takzvaná „Vesnická vozidla (VV)“. Právě ty se výtvorům z českých vesnic podobají vzhledem i původem. Nevyrábí je žádná továrna, ale pár malých dílen přímo na ostrovech. Vzhledově jsou obvykle všechny navzájem velmi podobné, v podstatě jde jen o malý valník se čtyřmi koly v každém rohu, trčícím volantem a sedačkou uprostřed, existují ale i tříkolové se sedákem vzadu. Jako zdroj dílů většinou slouží postarší japonská auta z místních vrakovišť a svařený rám, maximálně 1,2 metru široký. Motor je však obvykle ze skútru, nesmí totiž mít obsah přes 300 ccm.
V Hongkongu je silně regulováno vše, včetně těchto vozítek, která nesmí vozit pasažéry, mohou mít pouze jedinou sedačku a nesmí jet rychleji než 15 km/h. Dostávají vlastní poznávací značku s písmeny VV, jezdit smí až na vzácné výjimky jen v pracovní den mezi 7 ráno a 9 večer a v sobotu ráno, a nesmí opustit vymezené území konkrétních vesnic.
Nový kus vyjde na asi 200.000 hongkongských dolarů, což je v přepočtu kolem 620.000 Kč. Jenže to je jen menší část nákladů, ke koupi a provozu je totiž nutné mít i povolení. A protože poslední nové vydala tamní vláda v 80. letech, stala se z jejího vlastnictví exkluzivní záležitost. Podobně jako u taxikářských povolenek, které se v Hongkongu nevydávají od roku 1994, šly ceny do milionů. Dnes je majitelé prodávají obvykle v přepočtu za asi 2,5 milionu korun.
Není divu, povolenek je totiž velmi omezené množství. Celkově jich je v Hongkongu jen asi 270, zatímco obyvatel ostrovů jsou desítky tisíc. A na službách vesnických vozidel jsou všichni závislí. Veškeré stavby, stěhování nebo i zásobování obchodů a restaurací je možné jen s jejich pomocí.
Proto je vlastnictví vozítka a povolenky zároveň také zaměstnáním s jistotou výdělku. Průměrně si takto řidič za den vydělá 4 až 5 tisíc korun, což na chudších ostrovech postačí ke slušnému živobytí. A také proto se povolenky obvykle prodávají dále až při dosažení důchodového věku. Levný mimochodem není ani provoz, benzin je totiž na odlehlých ostrovech zásobovaných pouze lodí drahou komoditou. Loni jeho cena atakovala v přepočtu až 90 korun za litr.
Existence vesnických vozidel i přes závislost na jejich službách není zcela bez kritiky. Podle některých obyvatel hlučná a smradlavá vozítka ruší klid vesnic více, než zástupy turistů z pevninské Číny. Hluk se z malých dvouválců úzkými ulicemi rozléhá opravdu silně, což mohu sám potvrdit. Posezení na předzahrádce restaurace takový stroj, mířící co pár minut na staveniště a zpátky opravdu znepříjemní. Místní tak mohou jen doufat, že se lokálním fachmanům do rukou brzy dostanou díly z vyřazených elektromobilů.
