Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Druhý podnik Škoda eRally Cupu: Austrálie byl očistec

Martin Machala
Diskuze (0)

Jestliže jsem v prvním podniku v Monte Carlu nezářil, tentokrát jsem vyloženě propadl. A musím říct, že jsem byl docela zklamaný.

Přípravě a tréninku jsem dal tentokrát mnohem víc času, alespoň půl hodinky za volantem jsem si dával každý den, dva týdny v kuse. A když jsem se pak díval na časy svých soupeřů, kteří se průběžně objevovali ve výsledkové listině (na absolvování podniku máme vždy týden), pojal jsem dokonce naději, že bych tentokrát mohl myslet i na celkem obstojný výsledek. S některými svými časy jsem byl dokonce v top 30, na chlapce jménem Lukáš Matěja, vystupujícím pod přezdívkou Crsedmicky, jsem ale opět ztrácel naprostý nesmysl. V jedné z nejdelších rychlostek jsem se tak třeba dokázal vyšponovat na 6:49, nejlepší z nejlepších jezdili kolem 6:26 a samostatná kategorie jménem Crsedmicky zvládla erzetu za 6:07. Fakt netuším, jak to dělá.

A právě vítěz z Monte Carla a taky absolutní špička DIRT Rally 2.0 věštil ve videu, že Austrálie bude daleko náročnější a že předpokládá větší chybovost. Pravdu jsem mu dal již během tréninků – spousta úseků na vytočenou pětku po totální destrukci vyloženě volala, do toho spousta horizontů, skoků, rychlých zatáček… Tušil jsem, že poskládat dvanáct průjezdů bez větších problémů bude oříšek.

Video se připravuje ...

Byl. Obrovský. Měl bych co dělat už za podmínek, na které jsem trénoval, bohužel v Austrálii začalo zhruba v polovině soutěže pršet a já najednou… prostě, prakticky všechno, co jsem se naučil, jsem mohl zapomenout. Velmi jsem se však trápil i na suchých rychlostních zkouškách, kde zase situaci výrazně komplikovala aktivovaná degradace povrchu. Zatímco při prvních průjezdech jsem se tak pral s nedotáčivostí, jak byla šotolina ještě klouzavá, při druhých pokusech jsem se pro změnu potýkal s něčím, co připomínalo vyjeté koleje.

I tak jsem se ale dokázal držet kolem čtyřicátého místa, s časy daleko pomalejšími, než během tréninku. Pak jsem ale na začátku nejdelší rychlostky udělal defekt. Navíc v místě, které ani nebylo nijak náročné, hrozně blbá chyba. A takto kulhajíc jsem už jenom bezmocně sledoval ztrátu, která s každým mezičasem zoufale a nezadržitelně narůstala. Docela mě pak překvapilo, že i po takto zpackané zkoušce jsem se držel kolem sedmdesátého místa, úmrtnost v Austrálii byla skutečně extrémní. Vlastně stačilo „jenom“ dojet, abych výrazně vylepšil své umístění z Monte Carla (začátek druhé stovky, aktuálně je do soutěže přihlášeno zhruba pět stovek účastníků), jenže i to bylo nad moje síly. V předposlední rychlostní zkoušce, za deště pochopitelně, jsem urval zavěšení. Bylo to v takovém esíčku, zcela výjimečně na asfaltu. Že to bude víc klouzat, s tím jsem počítal. Ve vnitřku první levé ale bylo vytahané bláto a s tím už jsem úplně nepočítal. Dupl jsem víc na brzdu a už jsem se točil. A trefil jakýsi sloupek nebo co. A bylo po Austrálii.

Musím říct, že jsem byl regulérně zklamaný. Docela jsem potrénoval, časy úplně blbě nevypadaly. Jak mi ale řekl Honza Černý z pořádající agentury, „to je holt rallye.“ I když tedy esportové, ale jistou podobnost se skutečným soutěžáckým světem tady vidím. Pamatuju si, bylo to těsně před mým rallyovým debutem v Pačejově (vlastně to byla i derniéra, snad zatím…), jak mi jeden ze zkušenějších spolujezdců říkal, „prvních pět soutěží musíš prostě jenom dojet.“ A sbírat zkušenosti. Což je naprosto zásadní i pro ten na první pohled hračičkovský esport – tady si musíte ty zkušenosti odsedět, strávit před monitorem hodiny a hodiny. Jinak se budete trápit podobně jako já. A přemýšlet, jak to ten Crsedmicky dělá.

No nic, uvidíme, jak se mi povede ve Španělsku. Nějaký cíl bych si asi dát měl. Po australské zkušenosti bych se velmi spokojil s tím, pokud alespoň dorazím do cíle.

Martin Machala
Diskuze (0)

Doporučujeme