Dvanáctiválce ještě nevymřely. Britové představují novou V12 pro moderní interpretaci Ferrari 250

Velká Británie je i v době přísných emisních norem země zaslíbená různým malovýrobcům automobilů. Díky tomu tam mohou vznikat na dnešní dobu opravdu speciální projekty. V poslední době je to vedle dvanáctiválcového T.50 firmy slavného Gordona Murraye, superauta ve stylu McLarenu F1, také třeba projekt Squalo společnosti GTO Engineering. To je totiž moderní interpretace slavného Ferrari 250.

Řadě italských modelů vyráběných mezi padesátými a šedesátými lety se přitom novinka nebude podobat jen svým krásným designem, ale také technikou v útrobách. GTO Engineering už dopředu oznámilo, že Squalo bude poháněno vidlicovým dvanáctiválcem o objemu čtyř litrů, jehož detaily nyní odhaluje.

Jde přitom o opravdu speciální techniku, využívající dosavadní znalosti GTO Engineering, zabývající se primárně restaurováním historických Ferrari, včetně jejich agregátů, a to již od roku 1991. Motor tedy bude přesně ve stylu historických motorů.

Designér postavil z moderního Ferrari jedinečnou poctu unikátní legendě 60. let

Nečekejte tudíž žádná turba nebo automatickou převodovku. Čtyřlitrový vidlicový dvanáctiválec se čtyřmi vačkami bude atmosféricky plněný, k výkonu se tak bude potřeba nejprve dostat - agregát má točit až 10.000 otáček. Spárovaný pak bude s manuální převodovkou.

Squalo přitom má být historickým Ferrari podobné také svým charakterem, a proto se v jeho případě počítá s hmotností nižší než 1.000 kilogramů. S tím pomůžou karbonové panely karoserie, případně hliníkové. Proto i pohonné ústrojí musí být lehké, v případě motoru firma tvrdí, že se jeho váha vejde do 165 kg.

„Nedávno jsme zvážili čtyřlitrový vidlicový dvanáctiválec z roku 1960, který měl 176 kilogramů, jako kompletní jednotka, se startérem, olejem a olejovým potrubím. To je mnohem méně než u moderní V12 a přitom víme, že  s našimi znalostmi a moderními pokroky dokážeme přinést lepší výsledky,“ říká ředitel a zakladatel GTO Engineering Mark Lyon.

Konstruktéři tak zkoumali každou část, aby bylo možné přijít s co nejlepším agregátem. Na konstrukci jsou díky tomu využity pokročilé materiály, startér je odlehčený a spojka ve srovnání s ekvivalenty váží o čtvrtinu méně. Optimalizovalo se také rozložení motoru, s cílem rozložení hmotnosti v poměru 55:45. Kvůli těžišti je tak agregát posunut co nejníže a nejblíže kabině, s rozložením váhy pak pomohlo umístění palivové nádrže nebo autobaterie vzadu.

Ferrari přišlo o název slavného sporťáku. Paradoxně to může znamenat jeho návrat

GTO Engineering přitom zdůrazňuje, že motor má být nejen technicky dokonalý, ale také krásný na pohled. Sestava čištění vzduchu je tak začleněna takovým způsobem, že po otevření kapoty uvidíte jen otevřené trubky. Uhlazenější má být i pouzdro rozvodů nebo krytky rozdělovače.

Práce na GTO Engineering Squalo zatím pokračují, první klienti se automobilu mají dočkat v roce 2023. Dostat přitom mají auto „posouvající moderní řemeslo“, které „má mít využitelnou kabinu i zavazadelník pro delší jízdy“ a „být schopné i při traťových dnech“. Když pak kritici naznačují podobnost s Ferrari 250, zakladatel firmy odpovídá: „Nejsou zde žádné díly, které by oba vozy sdílely.“