Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Historie Ferrari: Jak úspěšný mechanik založil nejslavnějšího výrobce superaut

redakce AUTO.CZ
Diskuze (2)

Automobilku Ferrari zná snad každý, ani nemusíáá být fanouškem do aut. Znáte ale i její počátky? Jak vznikla? A co Enzo Ferrari dělal před jejím založením?

Automobilka Ferrari patří již několik desítek let mezi špičku, co se sportovních automobilů týče. Na světě není snad nikdo, kdo by neznal luxusní sporťáky s emblémem černého koně – a ještě více chlapců i mužů by si přálo jedno z takových vozidel vlastnit. Co už však tolik lidí neví, je to, jakou nelehkou cestou si musel projít zakladatel této automobilky, Enzo Ferrari. Pokud vás zajímá, jak tato slavná automobilka vznikla, jste na správném místě.

Zakladatelem slavné automobilky Ferrari byl italský mechanik a závodník Enzo Ferrari. Díky své lásce k závodění se chtěl už předem vyhnout výrobě silničních automobilů. Jeho snem bylo vyrábět vozidla, která budou vyhrávat jakékoliv závody na okruhu. Bohužel, nic není tak jednoduché, jak by si člověk mohl přát. A protože by výroba vozidel určených na závody automobilku uživit nedokázala, musel se pustit také do výroby silničních automobilů. Ačkoliv je dnes značka Ferrari synonymem pro drahá, luxusní vozidla, v počátcích této automobilky byla  situace zcela jiná.

Kdo byl Enzo Ferrari?

Enzo Anselmo Ferrari se narodil v italském městě nesoucím název Modena. Mladík, jenž měl základní vzdělání, se stal milovníkem rychlých automobilů, a i proto se pustil do závodění ve svých 21 letech. Bohužel, jako závodníkovi se mu příliš nedařilo, proto se začal věnovat jiné práci – stal se automechanikem.

Postupem času se Enzo dostal na pozici mechanika, zkušebního řidiče a závodníka v automobilce Alfa Romeo. Práci si zamiloval natolik, že se během roku 1929 rozhodl pro částečné osamostatnění, které spočívalo v založení závodní stáje Scuderia Ferrari. V ní se závodilo s vozidly Alfa Romeo, kdy jim vozidla na oplátku i nadále opravoval jakožto automechanik. Jeho touha po samostatném „životě“ se však stala natolik silnou, že později spolupráci s Alfa Romeo ukončil a vydal se vlastním směrem.

Nejprve bez jména Ferrari

Enzo se rozhodl v roce 1939 pro koupi pozemků v nedalekém Maranellu, kde založil podnik Auto-Avio Construzioni. A proč není v názvu jeho jméno? Ačkoliv Enzo ukončil spolupráci pro Alfa Romeo, byl smluvně vázán na dalších pět let zákazem používat značku Ferrari.

A co se týče výroby jako takové? V roce 1940 došlo k výrobě prvních dvou dvousedadlových sportovních vozidel Tipo 815, která měla maximální výkon 55,5 kW. Tato vozidla však neměla příliš velký úspěch, mohla za to zejména jejich poruchovost. Během druhé světové války pak byla společnost donucena místo sportovních vozidel vyrábět součástky do letadel (pod vládou fašistického Benita Mussoliniho). Tato doba byla také koncem továrny v Maranellu, protože došlo k jejímu vybombardování. To znamenalo přesun do Modeny, Enzova rodiště.

Nová továrna a její počátek z trosek

V době, kdy se blížil konec války, se Enzo rozhodl přemístit svoji závodní stáj opět do Maranella, kde začal doslova v troskách bývalé továrny stavět továrnu novou. K jejímu dokončení došlo v roce 1946, o rok později byla zahájena výroba závodních automobilů, která už tentokrát nesla v názvu jméno Ferrari. Právě v této době byla založena automobilka Ferrari SpA v podobě, kterou známe dodnes.

Už v době vniku automobilky Ferrari SpA se začalo používat logo, které Ferrari používá dodnes. Jde o vyobrazení černého vzpínajícího se koně na žlutém podkladu, spolu s italskou trikolórou v horní části znaku. Vzhled tohoto emblému si Enzo nevymyslel sám. Šlo o dědictví po jednom z prvních leteckých pilotů světa, Francescovi Barracovi. Ten bohužel zemřel v letecké bitvě za první světové války, kdy byl znak Enzovi nabídnut jako dar od rodičů pilota, jako symbol štěstí. Enzo obrázek využil a jen oře umístil na žlutý podklad (barva jeho rodného města Modena) a doplnil o italskou trikoloru.

První vítězství na sebe nenechalo čekat

V roce 1948 proběhl v Turíně první závod, kterého se vozidla Ferrari zúčastnila. K prvnímu vítězství pak došlo o rok později na Lago di Garda. Od roku 1950 se Ferrari stává účastníkem formule 1, v níž působí dodnes. První vítězství přišlo v roce 1959 na anglické Grand Prix.

Zároveň se však pracovalo také na automobilech. Prvním vozidlem, které automobilka v roce 1947 vyrobila (po oficiálním vzniku), bylo Ferrari 125S, které mělo výkon 53 kW. Téhož roku tento model sklízí úspěch na závodu v Piacenze. Druhou výhru získává v závodě VC Roma. Jen pro zajímavost – zvítězil s průměrnou rychlostí 88 km/h.

Postupné inovace a další modely

V roce 1948 dochází k vylepšení předcházejícího modelu (na 159S), co se výkonu týče. Ten byl zvýšen na 88 kW, čehož se dosáhlo instalací Rootsova dvoustupňového kompresoru.  Ve stejném roce byly představeny také dva nové modely – Sport a Inter. Stačilo jen pár let k tomu, aby si Ferrari získalo ve světě dobré jméno. A není divu!

Jak výroba, tak i prodej mají velkou výhodu v tom, kdo je majitelem automobilky. Nebyl to žádný manažer od stolu, ale bývalý automechanik a závodník, který byl současně sportovním a technickým ředitelem, nemluvě o jeho schopnosti v oblasti návrhářství. Šlo zkrátka o někoho, kdo věděl, co dělá. A věděl to tak dobře, že jsou jeho automobily jedněmi z nejlepších i v současnosti.

Automobily Ferrari mohly svým uživatelům nabídnout vše, co si jen mohli přát – ať už se jednalo o vozidla s uzavřenou, nebo naopak otevřenou karoserií. Výkony automobilů se v této době pohybovaly v rozmezí 66 až 119 kW. Tato vozidla se stávají velmi úspěšnými – ať už se jednalo o vítězství v závodě Le Mans ve Francii nebo Mille Miglia v Itálii. Po zvětšení objemu motoru došlo k přejmenování modelů na Sport/Inter. Od roku 1951 mají motory těchto vozidel výkon mezi 96 až 125 kW. V této době své chvilky slávy dosáhly zejména modely 212 Export Touring Barchetta. Byly to modely s dvousedadlovou otevřenou karoserií.

První velkoobjemový vůz

Výroba sice už probíhala, na opravdu velkosériovou produkci to ale ještě nebylo. První skutečně velkoobjemový vůz Ferrari 340 America byl představen roku 1950 v Paříži. Šlo o model s výkonem 162 kW, který byl určen zejména pro trh v USA. V roce 1952 představuje Ferrari nový závodní model s názvem 500 F2. Byl to první vůz s čtyřválcovým motorem. Ačkoliv toto vozidlo není lehčí, ani silnější než typ 125, má mnohem nižší spotřebu paliva, skvělou akceleraci, ale také vyvážené jízdní vlastnosti a snížené opotřebení pneumatik. Toto vozidlo je natolik úspěšné, že s ním závodní jezdec Alberto Ascari vyhrává 16 závodů a také získává dva tituly mistra světa – a to vše do dvou let.

V této době došlo také k představení dalších dvou modelů, tentokrát vozidel určených pro běžný provoz. Byly to modely 375 MM a 375 America o výkonu 250 kW. V tuto chvíli začíná také spolupráce s karosárnou Pininfarina.

Vzhledem k rychlosti vývoje v automobilovém průmyslu nesměla zahálet ani automobilka Ferrari. Ve výrobě se museli snažit inovovat své modely co nejčastěji, bylo třeba pokračovat v neustálém vývoji. Co se týče silničních vozů Ferrari, nejznámější a nejúspěšnější na americkém trhu je dozajista typová řada 410 a model Super America s výkonem 250 kW. Poznávacím znakem těchto vozidel jsou mohutné ploutve. Ve stejnou chvíli dveře výroby opouští modely 500 Mondial, 750 Monza a typ 365 GTB/4 Daytona.

Vozidla na silnici i na závody

V roce 1950 došlo k výrobě 20 vozidel Ferrari typu 225S o výkonu 154 kW, kdy téhož roku dochází k vylepšení modelu 250S. Jde o model, který se v nabídce drží celých dvanáct let. Roku 1955 přichází na řadu modernizace modelu 250 GT, kdy se původní výkon 169 kW navyšuje na 221 kW. Těchto vozidel bylo vyrobeno 3500 kusů. A zajímavost? Tato vozidla byla používána jak v běžném provozu, tak i na závodění. Ve stejnou chvíli dochází k představení upravených verzí téhož modelu – například Tour De France. Tato vozidla mají motor v přední části vozidla.

Pokud pak hledáte vozidlo s motorem umístěným uprostřed, stává se jím Ferrari 250 LM s výkonem 228 kW, které pochází z roku 1964. Právě toto vozidlo vyhrává o rok později prestižní závod Le Mans, kdy se stává posledním modelem běžného Ferrari, s nímž lze závodit. V současné chvíli je v Americe představena nová kolekce vozidel se čtyřmi sedadly 275 GT s výkonem 206 kW a novou karoserií. Jak převodovka, tak i diferenciál se nacházejí u zadní nápravy. V období mezi lety 1960-1967 bylo vyrobeno 1080 kusů těchto čtyřmístných modelů aut.

Spolupráce Ferrari a Fiatu

Právě rok 1967 je pro automobilku Ferrari klíčovým – právě v tuto chvíli byla zahájena její spolupráce s Fiatem.

I přes dosavadní úspěchy se totiž automobilka dostala v druhé polovině šedesátých let do finančních problémů. Ty firma nakonec řešila právě uzavřením spolupráce s Fiatem. Ten odkoupil od Ferrari v roce 1969 více než 50 procent akcií, což umožnilo značce neomezené financování.

Zajímavostí je přitom fakt, že Ferrari v šedesátých letech jednalo také s Fordem o možném odkupu. Enzo Ferrari ale nakonec obří americký konglomerát odmítl právě ve prospěch Fiatu. Souboj eg Enza Ferrariho a Henryho Ford II znamenal, že se americká automobilka rozhodla vstoupit do slavné čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans a tam italský tým porazit. Nějakou dobu to trvalo, v roce 1966 se to však Fordu povedlo, což nedávno připomněl snímek Le Mans 66.

V důsledku této spolupráce opouštějí výrobu vozidla typu 330 GT. V tu dobu to byly největší a nejprostornější automobily – a to jak pro pasažéry, tak i pro zavazadla. Tato vozidla jsou vybavena posilovačem řízení, ale i brzd. Nechybí ani elektrický mechanismus stahování oken a klimatizace. V pozdějších letech přichází Ferrari také s dalšími modely typu 365. Patří sem například kabriolet GTS nebo sedan GTB s výkonem 259 kW.

Ve spolupráci s turínskou automobilkou Fiat je také uzavřen kontrakt na výrobu vozu Fiat Dino, jeho výroba trvala dlouhých devět let. Zkratka Dino odkazuje na přezdívku Enzova syna, Alfredina Ferrariho. Jako konstruktér zpracoval návrh vidlicového šestiválcového motoru, ve svých 25 letech umírá na chronický zánět ledvin.

Nejlepší vozidla? Testarossa a F40

Rok 1984 přál supersportovnímu vozu Testarossa V12 s výkonem 287 kW, maximální rychlostí 291 km/h a zrychlením z nuly na sto za 5,3 sekundy. Jako nástupce tohoto modelu byl pak v roce 1992 předveden model Ferrari 512 TR, který měl výkon 315 kW. K posledním modifikacím dochází v letech 1994-1996, kdy je modernizována čelní maska, nově umístěné světlomety a vyšší výkon – 342 kW. Ve Švýcarsku je téhož roku představen model Ferrari 288 GTO s výkonem 294 kW a rychlostí 305 km/h.

Posledním modelem, který je uveden na trh ještě pod taktovkou Enza Ferrariho, je model Ferrari F40. Toto vozidlo má výkon 352 kW (díky dvěma turbodmychladům) a dosahuje maximální rychlosti 324 km/h. Tento model se do historie zapisuje jako jedno z nejlepších vozidel, které tato značka kdy vyrobila.

Auto pojmenované na počest Enza

Ačkoliv v roce 1988 Enzo Ferrari umírá (ve své automobilce mimochodem pracuje až do konce svých dní), historie této slavné automobilky pokračuje. Na trh jsou uvedeny modely Ferrari F50 nebo 550 Maranello (na počest rodného města této automobilky). Na přelomu tisíciletí je pak uveden nový model s motorem V12, který je pojmenovaný Ferrari Enzo právě s odkazem na zakladatele automobilky. Těchto automobilů bylo vyrobeno jen 400 kusů a dodnes patří mezi nejdražší automobily světa.

Začala i výroba dostupnějších automobilů, tedy na poměry Ferrari, samozřejmě. Později začíná automobilka vyrábět kromě sporťáků také poměrně dostupnější vozidla, kam patří například model Ferrari 360, který byl vyráběný od roku 1999 do roku 2005. V závěsu za ním to byl model F430, který byl na trh uveden roku 2003 a později Ferrari 458 Italia, který se začal vyrábět v roce 2009. Známý je však také model California, jakožto stylové a moderní GT s motorem vepředu. Zapomenout nesmíme však ani na model Ferrari F12 Berlinetta, která je historicky nejvýkonnějším modelem Ferrari.

A co současnost?

Když se přesuneme do současnosti, zjistíme, že je automobilka v plné síle. Staví skvěle hodnocená vozidla, která odborná veřejnost chválí a zákazníci s nadšením kupují. V době před covidem tak její prodeje pravidelně trhaly rekordy. Automobilka přitom dnes funguje jako samostatný subjekt, v roce 2015 vstoupila na burzu, čímž se de facto osamostatnila od koncernu Fiat Chrysler Automobiles.

Aktuálně je tak její modelová řada opravdu široká. Základem jsou osmiválcové modely s motorem uprostřed, kupé-kabriolet Portofino a odvozené kupé Roma, nad nimiž stojí osmiválcové supersporty s motorem uprostřed, F8 Tributo, okruhové 488 Pista a hybridní superauto SF90. Vrcholem je pak dvanáctiválcová řada 812 s motorem uprostřed, naopak GTC4Lusso s pohonem všech kol  roce 2020 skončilo. Do budoucna má být totiž nahrazeno připravovaným SUV.

Vedle toho automobilka staví vozy na zakázku pro své nejvěrnější klienty. Navíc je tu i okruhové FXX K, které zákazníci mohou používat na akcích pořádaných přímo automobilkou, nebo speciální Monza, vzdávající svým retro vzhledem hold někdejším modelům značky.

Budoucnost Ferrari se tak zdá zajištěna. Nadále přitom působí i ve formuli 1, což je možná jediná kaňka na dnešním účinkování firmy. Naposledy jezdec Ferrari získal titul mistra světa F1 v roce 2007, kdy se jím stal Kimi Räikkönen. Tehdy značka získala i svůj zatím poslední pohár konstruktérů.

redakce AUTO.CZ
Diskuze (2)

Doporučujeme

15. 1. 2021 20:18
Ferrari před Ferrari
.... pokud by někoho zajímaly aktivity Enza Ferrari předtím, než si založil vlastní automobilku, tak v poměrně brutálním rozsahu jsou popsané tady: https://www.alfisti.cz/…ri-a-alfa-romeo/

:-)
15. 1. 2021 19:58
Fotky
Když už kradete fotky z inzerátu včetně SPZ, tak by byla alespoň elementární slušnost, požádat o souhlas majitele 😝🖕🏻