Dvojvaječná dvojčata: Ten o Toyotě iQ vydávající se za Aston Martin znáte?

Jak jsme si ale pověděli minulý týden s dvojicí Toyota Hilux a Volkswagen Taro, ani ty správné ingredience ale někdy jednoduše nestačí. Zdá se, že neméně důležitý je také cit, s nímž je dáváte dohromady.

Dvojvaječná dvojčata: Víte, jak se říká neúspěšné Toyotě Hilux? VW Taro!

Za vším hledej emise

Ačkoliv je to díky grotesknímu vzhledu spíše nepravděpodobné, pohnutky k existenci nejmenšího Astonu Martin byly zcela logické. V roce 2012 totiž měla vstoupit v platnost nová legislativa o flotilových emisích, která kromě individuálních požadavků na ekologičnost homologovaných vozidel zavedla pojem “flotilové emise”. Pod tímto pojmem si můžeme představit průměr emisí všech modelů aut prodaných jednou značkou, podle něhož se vypočítá daň, kterou musí následně výrobce za svou činnost zaplatit.

Aston Martin Cygnet: Luxusní prcek po třech letech končí

Nástup flotilových emisí ale nepoznamenal ani tak velké automobilky s rozsáhlým portfoliem malých i velkých modelů, které si mohly dovolit jednou kategorií “vyrušit” tu druhou, problém to byl hlavně pro výrobce exkluzivních automobilů jako třeba Ferrari nebo Porsche. A zatímco poslední jmenovaní vsadili na turbodmychadla a později hybridy, Aston Martin se vydal pozoruhodně kreativnější cestou.

Inženýři z Gaydonu se místo zaměření na zefektivnění svých atmosférických jednotek rozhodli přidat do modelové palety stylovou a ekologickou nákupní tašku, které by prodali tisíce. Vlastní vývoj auta ale nepřipadal do úvahy, to by mohli rovnou zaplatit Unii. Cesta k miniautu od Astonu vedla přes rebranding existujícího modelu. Ale kterého?

Kdo s koho

Rychlý pohled na tehdejší nabídku městských automobilů prozradí, že jediná možnost, u které by Aston nemusel utrpět ztrátu image, byla poněkud art-deco působící Toyota iQ. Toyota souhlasila a výsledkem byl v roce 2009 zářivě bílý Aston Martin Cygnet Concept.

Ani koncept se nesnažil skrýt svou podobnost s japonským supermini nějak vehementně. Na skelet excentrického iQ v Gaydonu nasadili nové nárazníky, na své si přišla také četa s řezačkami na plech - viz otvory v blatnících a na kapotě. Interiér působil jako kdyby na Toyotu iQ zaútočily švadleny s červenou kůží. Volant dostal nový kryt airbagu, věnec se ale nezměnil.

TEST Toyota iQ 1,0 (50 kW) – Má pod čepicí

Co se ale nezměnilo vůbec, to byla pohonná jednotka. Pod kapotu se totiž dostal sice nejsilnější, ale pořád jen 72kilowattový (98 k) čtyřválec 1NR-FE. Díky směšným 110 gramům oxidu uhličitého na kilometr však dával prcek dokonalý smysl. Stejně v něm bylo asi tolik místa pro čtyři osoby jako v DB9. Přesně tak – pro ty, kteří si nepamatují, Toyota iQ dokázala převézt až čtyři osoby! To z ní dělá při spotřebě 3,99 litru na sto kilometrů skutečně šetrný způsob dopravy.

Dává smysl. Jako ojetina

Produkční verzi Cygnetu představil Aston Martin s nemalými očekáváními až v roce 2011, roční prodej těchto vozítek se měl pohybovat někde kolem čtyř tisíců kusů.

Tady se ale Aston Martin přepočítal - základní cenovku nastavil na 30.000 liber, což ale bylo za nevelmi kreativně převlečenou Toyotu zkrátka přespříliš. Jediný smysl, který Cygnetu zůstával, tak byla jeho exkluzivita. Exkluzivním ale nemůžete nazvat automobil, kterého se vyrábí ročně na tisíce. 

Vysmívaný Aston Martin Cygnet je dnes sběratelsky zajímavý. Proč roste jeho cena?

Reakce trhu na sebe nenechala dlouho čekat. Totiž, prodej Cygnetu byl sice stabilní, škoda jen, že na stopadesáti kusech ročně. Prvních 150 občerstvilo anglické zákazníky, dalších 150 zase země kontinentální Evropy. Pak si Aston Martin řekl, že se už s malým vozidlem dále nebude na trhu ztrapňovat.

Paradoxně, jeho komerční neúspěch a malý počet prodaných kusů může za to, že dnes je z Cygnetu přesně to, co z něho chtěla automobilka původně - exkluzivní automobil. Zda se rozhodnete pro verzi s manuálem, nebo s CVT převodovkou, téměř nikdy nezaplatíte méně než 30 tisíc euro.  A to dnes dělá ze spolehlivého a úsporného prcka od Astonu ideální investiční ojetinu!

Autor: František Pisarovič